Evropská unie není sice stát, ale její legislativa má ve všech členských státech důležitý, někdy i zásadní vliv. Na druhé straně to není tak, že by Unie mohla ovlivňovat dění ve členských zemí úplně ve všem.

Existují totiž významné oblasti, v nichž nadnárodní uskupení nemá žádné rozhodovací pravomoci a vše zůstává v rukou členských států. Ukázalo se to například v době covidu, kdy se od mnoha lidí ozývalo, proč Evropská unie něco nedělá, když členské státy v boji s pandemií a jejími dopady začaly selhávat. Jenže zdravotnictví, byť máme jako občané Evropské unie právo na nutné ošetření v každé členské zemi EU za podmínek jako občané toho daného státu, zůstává v plně v pravomoci států.

Ilustrační snímek
Proč jít k eurovolbám? Český volič je tu silnější než německý

Společný nákup vakcín pro celou Evropskou unii, vzájemně uznávaný covidový certifikát a další podobné záležitosti musely vzniknout na základě speciálních dohod mezi státy a musely být schváleny Evropským parlamentem. A to pouze pro tento výjimečný případ.

Podobné je to i s dalšími oblastmi, jako jsou například energetika, daně, obrana, nebo školství. V mnoha případech by sice podle mnoha odborníků byla dohoda na nějakých společných pravidlech, jako třeba na výši firemních daní, ku prospěchu většiny států, v případě změny smluv Evropské unie ale platí právo veta. A mezi 27 státy se většinou vždy najde nějaká země, nebo skupiny zemí, které jakýkoli posun k „větším pravomocem Bruselu“ odmítnou.

Unie neřídí vše, ale velkou část života v Česku

I když to není zdaleka tak, že by Evropská unie řídila vše, významná část českých zákonů skutečně má původ v unijních směrnicích a nařízeních. Ale zjistit, jak velký podíl mají evropské právní předpisy na všech zákonech přijímaných poslaneckou sněmovou, není vůbec jednoduché.

Zdá se, že ani instituce, které jsou za to odpovědné, tedy především Evropská komise, to vlastně nevědí. „Evropská komise nemonitoruje poměr zákonů projednávaných Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, které mají či nemají vztah k právním předpisům Evropské unie,“ uvedl pro Deník mluvčí zastoupení Evropské komise Václav Lebeda. Tyto údaje dokonce nemají ani orgány Poslanecké sněmovny nebo Senátu.

Zdroj: Youtube

Podle poměrně letité unikátní analýzy politologa Kamila Gregora, publikované před lety na serveru Hlídací pes, jde asi o třetinu v Česku předkládaných zákonů. Pokud se ale podle Gregora bude jednat jen o vládní agendu, která bývá v českém prostředí rozhodující, protože takové předpisy většinou sněmovnou projdou, dostaneme se až na polovinu veškerých zákonných norem. Gregor upozorňuje, že tento poměr se mění nejen podle toho, jak je aktivní Evropská komise a kolik toho pak projde přes členské státy a evropský parlament, ale také tím, jak je aktivní ta která vláda.

Relativně nejvíce, alespoň v prvním desetiletí po vstupu do Unie, které Gregor zkoumal, se evropských směrnic a nařízení přijalo v době blízké datu našeho včlenění v roce 2004. Tedy před ním a těsně po něm, kdy jsme museli sladit české právo s evropským.

Budova Evropské unie v Bruselu.
Mýty a fakta o Evropské unii: Je EU byrokratickou mašinerií?

Čeští politici i europoslanci si často stěžují, že toho EU chrlí stále víc, takže je možné, že dnes je poměr ještě větší. I pokud by stále platila čísla ze zmíněné práce, vychází z nich, že ve vlivu na naše životy je Evropský parlament, jako klíčová součást evropských institucí, skoro stejně důležitý jako ten český.

Také proto má smysl k evropským volbám jít. Nehledě na to, že v Evropském parlamentu Češi ovlivňují nejen chod Česka a zákony, které nám sem z Unie přicházejí, ale i dění v celé Evropské unii a téměř v celé Evropě.

Evropa v souvislostech

Evropa v souvislostechEvropa v souvislostechZdroj: se svolením EU

Projekt byl spolufinancován Evropskou unií v rámci subvenčního programu Evropského parlamentu v oblasti komunikace. Evropský parlament se nepodílel na jeho přípravě a nenese žádnou odpovědnost za informaci, informace nebo stanoviska vyjádřená v rámci projektu, ani jimi není vázán, neboť za ně v souladu s příslušným právem odpovídají pouze autoři, oslovené osoby, vydavatelé nebo vysílatelé programu. Evropský parlament nemůže být činěn odpovědným ani za přímé nebo nepřímé škody, které mohou vzniknout při realizaci projektu.