Těm starším z nás, kteří mají ještě v paměti rok 1968, to jméno dodnes určitě něco říká. Jiří Pelikán byl jedním ze zapálených mladých komunistů, kteří po roce 1948 dělali brutální čistky na vysokých školách. Pak byl odměněn v ruce 1955 funkcí generálního tajemníka Moskvou dirigovaného Mezinárodního svazu studentstva.

V roce 1963 se stal generálním ředitelem Československé televize, která se brzy změnila v nejdůležitější médium v komunistickém státě. V této funkci Jiří Pelikán zažil i Pražské jaro, kdy připustil poměrně značnou novinářskou svobodu a pořady do té doby v komunistické televizi nevídané. A v srpnu 1968 podporoval protiokupační vysílání televize, které pokračovalo v provizorních podmínkách ještě několik dní po 21. srpnu.

Na rozdíl od mnoha jiných vysokých komunistů nešel s novým normalizačním režimem, na to ostatně byly jeho aktivity za Pražského jara a po 21.srpnu 1968 příliš viditelné.

V prvních měsících po okupaci byl „potrestán“ sesazením z funkce a vysláním na funkci kulturního atašé na československou ambasádu v Itálii. Když viděl, jak se normalizační režim utužuje, rozhodl se v Itálii zůstat.

| Video: Youtube

Vedle podpory domácí opozice vůči režimu, mimo jiné vydáváním politického časopisu Listy, jakési levicové obdoby Svědectví Pavla Tigrida, se zapojil v italské Socialistické straně do politického života v Itálii. V emigraci se od své komunistické minulosti z padesátých let jasně distancoval a za některé tehdejší postoje se omluvil.

První slavný český evropský politik

V roce 1979 se po evropských volbách v Itálii stal prvním Čechem zvoleným do Evropského parlamentu. Tam mnohokrát připomínal osud pronásledovaných opozičních aktivistů v Československu i jinde ve východní Evropě. Své místo v evropském parlamentu obhájil Pelikán i v roce 1984.

O pět let později ho to však už víc táhlo do Česka, kde se po listopadu 1989 stal jedním z poradců prezidenta Václava Havla. Zemřel o deset let později. O jeho významu svědčí nejen to, že je nositelem nejvyššího českého vyznamenání, ale také že jsou po něm pojmenovány ulice v Římě, Miláně a také v jeho rodné Olomouci.

Pelikán není ale jako příklad europoslance zvoleného v jiné členské zemi Unie úplně správný, protože v době, kdy byl do Evropského parlamentu v roce 1979 zvolen, měl už i italské občanství.

Kandidát nemusí být z Česka

Kdyby kandidoval Pelikán nyní, tak už by si občanství vyřizovat nemusel. „Poslancem Evropského parlamentu může být na území České republiky zvolen každý občan České republiky a každý občan jiného členského státu EU,“ píše se přímo na stránkách Ministerstva vnitra České republiky. Nejde to ovšem tak, že by to mohl být jen tak kdokoli.

Jde-li o občana jiného členského státu EU, musí splňovat i další podmínky. „Musí být nejpozději druhý den voleb po dobu nejméně 45 dnů veden v evidenci obyvatel. Občan jiného členského státu EU je veden v evidenci obyvatel, pokud má potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu na území České republiky,“ uvádí ministerstvo.

A připojuje další podrobnosti. „O potvrzení o přechodném pobytu lze žádat na místně příslušných inspektorátech Cizinecké policie České republiky a o povolení k trvalému pobytu lze žádat na odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Po vydání potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu je občan jiného členského státu EU zanesen do evidence obyvatel,“ uvádí se v podrobném popisu.

Za sociální demokraty kandiduje německý občan

Na všechny tyto věci má však v zásadě právo každý občan jakéhokoli státu EU, který se pro to rozhodne, téměř automaticky. Právo pobývat kdekoli v Evropské unii je totiž jedním ze základních práv občanů Evropské unie. Ostatně, podívejte se na svůj cestovní pas. Na něm máte hned u nápisu Česká republika i nápis Evropská unie.

V letošních volbách práva kandidovat i jako cizinec využila například Sociální demokracie, za kterou se o voličské hlasy uchází vedle 27 českých občanů i jeden občan Německa.

Evropa v souvislostech

Evropa v souvislostech info Zdroj: se svolením EU Evropa v souvislostech

Projekt byl spolufinancován Evropskou unií v rámci subvenčního programu Evropského parlamentu v oblasti komunikace. Evropský parlament se nepodílel na jeho přípravě a nenese žádnou odpovědnost za informaci, informace nebo stanoviska vyjádřená v rámci projektu, ani jimi není vázán, neboť za ně v souladu s příslušným právem odpovídají pouze autoři, oslovené osoby, vydavatelé nebo vysílatelé programu. Evropský parlament nemůže být činěn odpovědným ani za přímé nebo nepřímé škody, které mohou vzniknout při realizaci projektu.