Pokud by se na to člověk díval z hlediska odbornosti a rozhledu, je kandidátka dnes mimoparlamentní Sociální demokracie tou asi vůbec nejkvalitnější, jaká se v nabídce českým voličům vyskytuje. Jsou na ní opravdové hvězdy politiky minulého čtvrtstoletí. Expremiér a bývalý evropský komisař Vladimír Špidla, který měl coby komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti zřejmě nejsilnější rezort ze všech českých eurokomisařů, které jsme dosud v Bruselu měli. A to i při zohlednění toho, že Věra Jourová se stala ve svém druhém mandátu místopředsedkyní Evropské komise.

Špidlovi k jeho velmi silnému postu s velkým rozpočtem pomohlo napojení na německé sociální demokraty, příslušnost k socialistům, tedy druhé největší a nejmocnější frakci v evropském parlamentu, a také to, že do své funkce přicházel jako bývalý premiér a místopředseda předchozí vlády Miloše Zemana. Paradoxně Špidlu do Bruselu posunul neúspěch sociálních demokratů v prvních volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004, kdy ČSSD získala na tehdejší dobu pouhých necelých devět procent. Slovy jednoho člena dnešního vedení, co by dnes strana za takový výsledek dala.

Hvězdy do počtu

Na velmi známé a v Evropě velmi dobře zapsané jméno narazíte i na samém konci kandidátky Sociální demokracie, kde najdete bývalého místopředsedu Evropského parlamentu Libora Roučka. „Prostě chci svoji kandidaturou stranu podpořit,“ řekl Rouček, který se ale sociální demokracii reprezentoval například i v nedávné debatě lídrů stran na ČT24.

Těsně před ním jsou i další známá jména silně proevropsky smýšlejících politiků, jako jsou exministr Jiří Dienstbier ml. nebo Michaela Marksová, ministryně práce a sociálních věcí ve vládě zatím posledního sociálně demokratického premiéra Bohuslava Sobotky.

Přestože kandidátku vede velice viditelný Lubomír Zaorálek, bývalý šéf diplomacie a bývalý ministr kultury, je taktika Sociální demokracie pozoruhodná. Pro voliče je tak otázkou, zda má cenu ji volit, pokud třeba chtějí, aby v Evropském parlamentu zasedl přemýšlivý a vzdělaný Evropan Vladimír Špidla, a zda lze Špidlu do Evropského parlamentu takzvaně posunout.

Vondra a Blaško, skokani minulých voleb

I v českém prostředí jsou příklady, že to lze. Nejviditelnějším byl při minulých volbách současný lídr kandidátky Spolu Alexandr Vondra. Dnes už si na to málokdo vzpomene, ale Vondra byl před pěti lety na tehdy samostatné kandidátce ODS na zcela nevolitelném patnáctém místě. Z něho se teoreticky měl šanci dostat do Evropského parlamentu pouze v případě, kdy by strana získala asi tak 70 procent hlasů.

Vondra se přesto stal jedním ze čtveřice europoslanců ODS v Evropském parlamentu. Mohl za to děkovat dvěma věcem. ODS se 14,5 procenty obsadila druhé místo za ANO s 21 procenty. Klíčový však byl vysoký počet preferenčních hlasů, takzvaných kroužků, které jsou v evropských volbách dva a jichž Vondra získal asi třicet tisíc a přeskákal až na druhé místo kandidátky.

Ještě více preferenčních hlasů získal za SPD bývalý generálmajor Hynek Blaško, který jich dostal skoro padesát tisíc a i on, přestože kandidoval až na v případě SPD nevolitelném osmém místě, nakonec v Evropském parlamentu usedl. V těchto volbách opět kandiduje, ale za nové uskupení (Aliance za nezávislost ČR), s SPD se už před časem rozešel.

Na základě těchto příkladů lze říci, že šance, že by se třeba Špidla stal europoslancem, tady teoreticky je. Zásadní podmínkou však je, že se sociální demokraté dostanou přes pětiprocentní hranici vstupu do Evropského parlamentu a jejich voliči budou Špidlu masově kroužkovat.

Evropa v souvislostech

Evropa v souvislostech info Zdroj: se svolením EU Evropa v souvislostech

Projekt byl spolufinancován Evropskou unií v rámci subvenčního programu Evropského parlamentu v oblasti komunikace. Evropský parlament se nepodílel na jeho přípravě a nenese žádnou odpovědnost za informaci, informace nebo stanoviska vyjádřená v rámci projektu, ani jimi není vázán, neboť za ně v souladu s příslušným právem odpovídají pouze autoři, oslovené osoby, vydavatelé nebo vysílatelé programu. Evropský parlament nemůže být činěn odpovědným ani za přímé nebo nepřímé škody, které mohou vzniknout při realizaci projektu.