Vlastně se v tu chvíli trochu stydím, že jsem Čech. Právě jsem přešel most přes řeku Olši a z krásného města plného obchodů, kaváren, restaurací a lidí na víkendové procházce jsem se ocitl v nějakém chudinském ghettu. Hlavní třída se to jmenuje. Začernalé omítky, obchody s alkoholem, na ulici pobíhají děti vietnamských majitelů podivně vypadajících obchodů. Vítejte v Českém Těšíně, městě, které to po víc než sto letech od rozdělení tvrdě prohrává s tím Těšínem polským.

Není to tak úplně všude, pár míst jako muzeum, kavárna Avion, cukrárna Makarská nebo krásná prvorepubliková obří radnice a především pak rekonstruovaná budova nádraží a jeho nejbližší okolí vypadá docela přijatelně. Ale i tak, obchodů je tu jen pár, slušnou restauraci, aby pohledal, náměstím kolem radnice se honí vítr.

Živo a veselo je jen u nedalekého silničního přechodu u Olše, ale tam se mluví polsky. Místní polská škola z Českého Těšína slaví a z reproduktorů tu k tanci znějí polské, nikoli české písničky. „Do polských škol tu chodí stovky dětí,“ říká mi elegantní šedovlasá šedesátnice, která tu má na oslavě svá vnoučata.

close Český Těšín info Zdroj: Deník/Luboš Palata zoom_in Český Těšín

„V Českém Těšíně mluví velká část lidí česky i polsky a mnozí jako já také po našem, slezsky,“ říká mi s trochou hrdosti. „Do polské části Těšína samozřejmě občas zajdu, ale spíš na kávu než za nákupy. Jsou lidé, co nakupují jen v Polsku, já ale nevím, mně přijde, že ceny se už srovnaly,“ říká.

Ceny se dorovnaly, nabídka ne

Polské a české ceny se v posledních měsících skutečně trochu dorovnaly, ale pokud jde o celkový pocit, polský Těšín nabízí obrovský výběr obchodů a obchůdků, zatímco na té české straně v centru jako by chcípl pes. Polský Těšín postavil u řeky Olše celou nákupní galerii, na české straně není po něčem takovém ani vidu, ani slechu. Jediné místo, kde to Češi vyhrávají, je nově zrekonstruované nádraží, přes které jezdí hlavní spoje jak do Ostravy, tak do Polska či na Slovensko.

Ostatně nádraží a důležitá trať směrem na Slovensko byly důvodem, proč Češi v roce 1919 svedli o Těšínsko krátkou, ale tvrdou válku, v níž asi polovinu oblasti získali. To dnes možná důležitější ale zůstalo Polákům - malebné historické centrum města.

close Český Těšín info Zdroj: Deník/Luboš Palata zoom_in Český Těšín

Pod Těšínským zámkem, u kterého stojí románská rotunda, je dodnes obří pomník připomínající slavné bitvy, jež Poláci tehdy s Čechy o Těšínsko svedli. Většinu prohráli. V Českém Těšíně byste ale něco obdobného hledali marně, hlavní památník padlých vojáků vítězné československé armády je až v Orlové.

Most přes Olši dnes slouží hlavně chodcům a cyklistům. V devadesátých letech proslul „mravenci“, Poláky, kteří přes most nosili levnější český alkohol v povolených omezených dávkách a někdy i mnohokrát denně se otočili, aby si vydělali dostatek peněz. Na počátku devadesátých let Češi dokonce odmítali otevřít hranici, protože se báli, že jim Poláci vykoupí obchody.

close Český Těšín info Zdroj: Deník/Luboš Palata zoom_in Český Těšín

Dnes je to obráceně. Před polskou Biedronkou tvoří auta s českými značkami tak čtvrtinu parkujících. „Není to, co to bývalo ještě před rokem, ale Češi pořád jezdí,“ říká mi pokladní.

Našinci jsou častými hosty i v kvalitních restauracích v centru polského Těšína. Ve zřejmě nejlepší místní „burgrárně“ mají jednu stranu lístku polsky a druhou česky. Na obou jsou ale ceny ve zlotých, česká koruna se tu netěší nějaké zvláštní vážnosti.

Tramvaj jen jako památník lepších časů

Jako jedno město ale český a polský Těšín pořád nežijí. Tramvaj, která kdysi spojovala nádraží s hlavním náměstím na kopci, stojí jen v muzeu na nábřeží. Místo úvah o obnově provozu se dočkala jen vzpomínkových panelů na původní trase, nepochybně také za evropské peníze.

Místní Češi by přitom raději viděli znovu skutečnou funkční tramvaj. „Bylo by to rozhodně hezké, mohla by to být atrakce a městu by to pomohlo,“ říká mi u nádraží, odkud tramvaj vyjížděla, padesátnice Pavlína.

To, co začíná nepřirozeně rozdělené město opět spojovat, je kultura. Je tu přeshraniční filmový festival a mnoho dalších akcí. Divadla, v nichž se i na české straně hraje také polsky, jsou na obou stranách Olše. „Kultura je ale v Polsku výrazně dražší. Proto spíše Poláci chodí sem, než my tam,“ říká mi asi padesátiletý Čech, který přišel na rodinou oslavu do zdejší, i v polském Těšíně slavné, Makarské cukrárny.

„Pokud do českého Těšína, tak tam na zmrzlinu,“ povídá mi pak na náměstí polského Těšína šedesátnice Maria. Patří mezi ty Poláky, kteří se sem v minulých desetiletích, jako do jednoho z mála válkou neponičených polských historických měst, přestěhovali z vnitrozemí. „Je těžké sem ale zapadnout. Oni se ti místní považují spíš za Slezany než za Poláky. A když spustí slezsky, tak jim skoro nerozumíte,“ vysvětluje.

Poměrně velká část obyvatel polského Těšína se ke slezské národnosti opravdu hlásí. Ale téměř bez výjimky k tomu dodávají, že se současně považují za Poláky.

Polský Těšín se v Unii zvedl, ten český ne

Podobně jako s množstvím obchodů, restaurací, kaváren a ano, taky kostelů, je to v polském Cieszyně a Českém Těšíně i s plakáty před evropskými volbami. V Polsku, kde pořád většina lidí chodí pravidelně na mše do kostelů, se konají klasicky v neděli. A polské politické strany je i v tak odlehlém městě, jakým je pohraniční Těšín, vzaly velmi vážně. Na plakáty a billboardy všech stran narazíte na mnoha místech města. Na rozdíl od Českého Těšína, kde volby připomíná jen několik málo plakátů, a to jen některých kandidujících uskupení. Největší z nich patří mimoparlamentní Sociální demokracii.

Projevuje se to i v účasti. V Českém Těšíně byla v minulých volbách v roce 2019 účast 23 procent, na polské straně dosáhla těsně pod padesát procent.

Evropský editor Luboš Palata navštívil polský Cieszyn | Video: Deník/Luboš Palata

Možná je to dáno i tím, že zatímco polský Těšín, tedy Cieszyn, za dvacet let od vstupu do Evropské unie doslova rozkvetl, ten český připomíná nezalévanou, živořící kytku. Bohužel, jako většina českého pohraničí, které se ne a ne ani v EU vzpamatovat. Což je zpráva o stavu Česka, která je pro budoucnost země dost děsivá.

O miniseriálu Rozděleni Evropou

  • Reportér Deníku Luboš Palata se vydal v době eurovoleb na cestu českým pohraničím 
  • Na této cestě vzniká řada exkluzivních reportáží: Selb a Aš, Gmünd a České Velenice, Skalica a Strážnice, Cieszyn a Český Těšín. To je čtveřice dvojměst, do kterých se vydává ve dnech, kdy se po celé Evropě od čtvrtka 6. června do neděle 9. června volí Evropský parlament
  • Jak se žije na českých hranicích? Je výhoda mít chudého, nebo bohatého souseda? Chodí Němci a Rakušané více k evropským volbám. Co je k tomu vede? Rozdělují nás i po dvaceti letech stále hranice, nebo už ne? Jak se díváme na Evropskou unii my a jak naši sousedé? I na tyhle otázky hledá Deník v příhraničí odpovědi