V Aši, nejodlehlejším českém městě na západní hranici, není téměř nezaměstnanost. A to přesto, že slavná tradice místních textilek je už desítky let minulostí, zdejší průmyslová zóna na okraji města rozhodně nepraská ve švech novými továrnami a další investoři se sem moc nehrnou.

Každý, kdo chce, včetně ašských Romů, totiž najde práci v sousedním Selbu. Mzdy, i za nekvalifikovanou práci, tam dosahují několika tisíc eur, v přepočtu na koruny je to od šedesáti tisíc korun výše. „Firmy v Selbu jsou rády, Němci nechtějí dělat v továrnách s třísměnným provozem,“ říká Milan Vrbata, který je víc než třicet let mluvčím ašské radnice.

Kdo může, dělá v Německu

Do Selbu je to doslova přes kopec, jezdí tam i vlak. Autem jste tam ale za pár minut. Kdo může, tak dělá v Německu. „Manžel si tam našel práci. Bere přes dva tisíce eur za jednoduchou práci v lisovně, to mám stačí. Já pracuji tady jenom proto, že nemám řidičák. A taky, že se musím starat o děti, což by při práci v Německu bylo přece jen trochu složitější,“ říká Tereza, prodavačka v malé cukrárně u muzea, jednom z posledních míst, kde si v Aši můžete po ránu dát kávu. „Kavárny z města zmizely, protože ti, co je tu provozovali, se radši přesunuli do Selbu,“ vysvětluje Vrbata. Podobné je to s řemeslníky.

Město Aš si přitom nemůže na první pohled stěžovat. Většina domů má nové fasády, na náměstí u muzea Ašska je krásná nová fontána, město je plné upravené zeleně. Ty z historických budov, jež přežily řádění komunistů, kteří zbořili nádherné středověké a válkou netknuté centrum, jsou opravené a zrekonstruované. „Jenže tady nic není. Nemáte kam si jít sednout, kam za kulturou, je to poušť,“ říká sedmdesátník Karel, který po ránu venčí v centru svého psa.

Za české mzdy v Aši už lidé dělat nechtějí

Počet obyvatel, který se ustálil na třinácti tisících, neklesá, do města se stěhují do zdejších pronájmů další lidé, byť to někdy je v rámci obchodu s chudobou. Jenže i to je tady relativní pojem. Mnozí lidé v Aši žijí ve schizofrenní situaci, kdy mají na krku několik exekucí, ale pracují a vydělávají dva tři tisíce eur v bavorském Selbu, v Německu mají bankovní účty a berou tam i na české poměry vysoké přídavky na děti. „Český exekutor na ně nemůže, protože nemá právo se dostat na jejich německé účty,“ uvádí Vrbata.

„Je obrovský problém tu za české mzdy najít někoho, kdo by tu chtěl pracovat,“ tvrdí ašský starosta Vítězslav Kokoř. „Doktoři, učitelé, policisté, lidé do městských služeb. V Německu nabízejí takové platy, že si to téměř každý rozmyslí,“ uvádí. „Český stát musí změnit přístup k oblastem, jako jsme my, potřebujeme mít možnost to tady dělat jinak, než se to dělá ve vnitrozemí,“ říká Kokoř. „Věci, které ve vnitrozemí fungují, tady nefungují. Od platových tabulek až třeba po inkluzi, kdy je tady u nás nesmysl mít při polovině inkluzivních dětí třicet žáků ve třídách, ale musí jich být patnáct,“ naťukává jeden z problémů.

Starosta chce Lex Aš

Starosta Kokoř proto připravil Lex Aš, návrh legislativních změn, které by daly samosprávě v místech jako Aš možnost mít jiná pravidla, než jsou ta „vnitrozemská“. Se starosty Kraslic a Nejdku uzavřel Aš Pakt ohrožených měst. „Máme stejné problémy,“ uvádí. Kokoř věří, že najde pro svoji iniciativu podporu v parlamentu a české vládě. „Jinak budeme jen noclehárna, kterou navíc nebude mít kdo spravovat,“ dodává.

Stav Aše jako noclehárny se projevuje také v zájmu o blížící se volby do Evropského parlamentu. „Nikdo tady u nás nebyl, je to sem pro ně asi daleko,“ odpovídá Vrbata na otázku, zda až do Aše zasáhla volební kampaň. Pár plakátů visí jen u zastávky autobusů v centru. Jenom opozičních stran. Při minulých volbách v roce 2019 tu byla účast 19 procent, vyhrálo tu ANO následované Piráty.

Evropský editor Deníku Luboš Palata navštívil město Aš u hranic s Německem | Video: Deník/Luboš Palata

Spořádané město Selb vydělává na Češích

Bývalou hranici mezi Českem a Německem, která byla na bavorské straně i železnou oponou, stále poznáte. Nejen kvůli shluku kasin a prodejen cigaret a alkoholu, jediného zboží, pro které se Němcům ještě vyplatí jezdit do Česka.

Kousek za hranicí je zpomalovací šikana a stanoviště bavorské policie, která tu kontroluje namátkově auta, jestli nepřeváží z Česka do Německa migranty. Pozoruhodné je, že to němečtí policisté dělají jen přes den, v noci pašeráci lidí v klidu projedou, kdyby nějací projet chtěli.

Tak jako je Aš bývalým městem textilek, je Selb bývalou metropolí porcelánu. Surovina se vozila z Česka, takže rozdělení Evropy a železná opona zdejší výrobu prakticky zlikvidovaly a Selb se od druhé světové války vylidňuje.

Zatímco ale v Aši o prodejny textilu nezavadíte, Selb dál z porcelánové tradice žije a v centru na prodejny narazíte na každém kroku. Na první pohled Selb působí méně opraveně a dokonce občas chuději než Aš, ale to, co tu je, má svůj příjemně usedlý ráz. Restaurace, kavárny, obchůdky, opravené památky, podzemní garáže u centra zcela zdarma. Selb, dnes už podobně velký jako Aš, doslova žije z práce Čechů ze sousedního města. Zatímco přímo v Aši má dnes zaměstnání 3800 lidí, v Selbu, díky pendlerům z Aše, je jich deset tisíc. Zdejší závody mohou jet na tři směny a město má z odvodů firem i zaměstnanců peníze.

„My jsme za lidi z Aše rádi. Pracují tady, nakupují, nám přináší užitek,“ říká postarší prodavačka v obchodu s novinami a suvenýry, jehož obdobu byste v Aši hledali marně. Čtyřicátník Thomas, který provozuje malý hotel u radnice, říká, že pro zdejší je Aš a lidé z něj přínosem. „Já do Aše občas jezdím na víkend s dětmi na tamní sportoviště,“ dodává.

K volbám se tu chodí

Podobně jak spořádaně působí Selb jako město, je tu spořádaná i kampaň před evropskými volbami, kde najdete plakáty všech německých parlamentních stran.

V centru je kancelář místních křesťanských sociálů (CSU), kteří Bavorsku kralují, s plakátem Manfreda Webera, předsedy Evropské lidové strany. O kousek dál má plakát europoslankyně CSU Monika Hohlmeierová, která tvrdě šlapala na paty Andreji Babišovi a jeho střetu zájmů v době, kdy byl premiér.

„CSU tu zase vyhraje,“ míní místní padesátník Rüdiger. Podobně jako většina místních, se kterými Deník mluvil, říká, že se chystá jít hlasovat. „K volbám samozřejmě půjdu. Tady lidé prostě k volbám chodí. I k těm evropským,“ vysvětluje. „Evropa je pro nás důležitá,“ dodává. V roce 2019 přišlo v Německu k evropským volbám 60 procent voličů, v Selbu samotném přes 53 procent. V Česku byla účast méně než poloviční.

O miniseriálu Rozděleni Evropou

  • Reportér Deníku Luboš Palata se vydal v době eurovoleb na cestu českým pohraničím 
  • Na této cestě vzniká řada exkluzivních reportáží: Selb a Aš, Gmünd a České Velenice, Skalica a Strážnice, Cieszyn a Český Těšín. To je čtveřice dvojměst, do kterých se vydává ve dnech, kdy se po celé Evropě od čtvrtka 6. června do neděle 9. června volí Evropský parlament
  • Jak se žije na českých hranicích? Je výhoda mít chudého, nebo bohatého souseda? Chodí Němci a Rakušané více k evropským volbám. Co je k tomu vede? Rozdělují nás i po dvaceti letech stále hranice, nebo už ne? Jak se díváme na Evropskou unii my a jak naši sousedé? I na tyhle otázky hledá Deník v příhraničí odpovědi