Když dostal před časem Rastislav Káčer nabídku, aby vyměnil post slovenského velvyslance v Praze za funkci ministra zahraničí, dost si to rozmýšlel. „Být slovenským velvyslancem v Praze je obrovské privilegium. Člověk je tu diplomatickým králem. Chodí za vámi ostatní velvyslanci pro rozumy a říkají vám – nikdo jiný tak nerozumí české politice jako ty, vysvětli nám to,“ uvedl Káčer v rozhovoru pro Deník.

Podobné to má i český velvyslanec v Bratislavě, pokud na to má schopnosti. Ostatně od počátku roku bude ambasadorem ve slovenském hlavním městě jeden z klíčových českých diplomatů, Rudolf Jindrák, bývalý dlouholetý velvyslanec v Německu a od března 2017 ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Čeští a slovenští prezidenti a premiéři míří na první zahraniční cestu po svém zvolení či jmenování právě do druhé části bývalé federace. Máme smlouvu o společné obraně vzdušného prostoru, ale teď, když Slovensko uzemnilo své migy, musí Čechům pomáhat i Poláci. Na českých univerzitách studují zadarmo tisíce slovenských studentů, Česko i Slovensko si vzájemně uznávají své řeči jako natolik srozumitelné, že není třeba dělat překlady. Jenže tím také výčet věcí, které by bylo možné pokládat za ukázku „nadstandardních vztahů“, končí.

Od dohod mezi premiéry Mikulášem Dzurindou a Milošem Zemanem z roku 2000 nebylo mezi Prahou a Bratislavou podepsáno nic, co by mělo charakter něčeho, co přesahuje normální vztahy mezi dvěma členskými státy EU a NATO. S výjimkou zmíněné dohody o společném nebi. Dříve poměrně častá společná zasedání vlád mají mnohaletou pauzu. A místo se slovenskou zasedal český kabinet před několika dny s vládou ukrajinskou.

Průšvih jako hranice 

Česko-slovenské vztahy tak postupně ztrácí nejen „mimořádnost“, ale přestávají být i bezproblémové.

Už v době coronavirové krize nedokázaly Praha a Bratislava slaďovat svá opatření. Zavíraly si hranice, zakazovaly pohyb občanůa posílaly je za návštěvu sousední země v případě Slovenska jeden čas i do nucené karantény. Úplným excesem pak bylo slovenské očkování v EU nepovoleným ruským sputnikem.

V současnosti je ale situace ještě horší. Při prvním náznaku možné nové utečenecké krize ze zemí třetího světa zavřelo Česko zelenou hranici se Slovenskem. Už měsíc a půl lze hranici překračovat jen s doklady a na hraničních přechodech. Výsledkem jsou dlouhé fronty kamionů a někdy i osobních aut.

Jednání ministrů vnitra Víta Rakušana a jeho slovenského protějšku Romana Mikulce skončilo na počátku září rozkolem a od té doby krize trvá. Podle reportáže televize Markíza si Češi a Slováci dělají na společné hranici i naschvály. Češi vozí autobusy s uprchlíky na hranici, kde je buď Slováci nepřebírají, a pokud ano, tak je ubytují ve stanových táborech v Kútech hned u hranice. Aby to neměli k opětovnému pokusu dostat se do Česka daleko.

„Jejich cílem není Slovenská republika ani Česká republika, jejich cílem je Německo,“ říká slovenský ministr vnitra Roman Mikulec, který Česko otevřeně obviňuje z porušování readmisní dohody. Jenže Česko dostalo nůž na krk od Německa, že pokud neomezí příliv běženců přes Česko do Spolkové republiky, zavře Německo zelenou hranici s Českem.

Odpovědnost za příliv migrantů na Slovensko nese Maďarsko, hraniční země Schengenu. Slovenská vláda však zelenou hranici s Maďarskem uzavřít odmítá. Hlavně kvůli maďarské menšině na jihu Slovenska, která má ve vládní koalici své hlasité zastánce. A také kvůli nechuti vyčlenit pro hlídání hranic policisty. Budapešť navíc běžence zadržené na Slovensku odmítá až na výjimky podle slovenské policie přebírat. Místo intenzivních jednání mezi Prahou a Bratislavou se však jen dál prodlužuje zavření hranice.

Slovenští autodopravci proto v pondělí zahájili blokádu hraničních přechodů. Chtěli upozornit na to, že mnohahodinové čekání kamionů na společné hranici je neudržitelné. Česká strana poslala na hranici víc policistů a urychlila kontroly a dopravci blokádu dočasně odvolali. Hranice však na neurčito zůstává zavřená dál.