I to „včas“ ale u většiny směrnic znamená až několik let po jejich definitivním přijetí orgány EU. Proto i to, co během svého předsednictví dotáhne do konce nyní Česko, bude mít reálný dopad na životy Čechů a dalších Evropanů až za několik let. Evropská komise musí hlídat, nejen zda to členské státy stihnou včas, ale i zda je přijato to, co EU schválila.

„Stává se nám, že to zavedení je nedostatečné, nebo si naopak státy přidávají k evropským normám svoje věci, často nepopulární, a pak se to svádí na Brusel,“ uvedla pro Deník Věra Jourová.

Eurokomisařka Věra Jourová.
Prezident by měl s lidmi sdílet jejich život, říká eurokomisařka Věra Jourová

„Já pak žasnu, co v těch národních zákonech je, že jsou tam věci, které jsme vůbec nechtěli,“ uvádí Jourová. „Já jsem vyrobila spoustu různých směrnic a vždy pro mě bylo na prvním místě, zda je to nezbytné a zda je to přiměřené tomu problému,“ dodává. Evropská komise proto musí používat vůči členským státům tlak, aby se vše zavedlo tak, jak se má, a včas.

Dochází i na žaloby

Začíná to varováními a může to skončit až žalobou u Evropského soudu v Lucemburku. Ani to ovšem není rychlý proces a mnohdy se v jednotlivých zemích zavedení do národního práva něčeho, co unijní orgány přijaly, protahuje na mnoho let. Někdy přitom nejde o naschvál. „Prostě jen asi zákonodárci potřebovali víc času,“ říká k zákonu o ochraně spotřebitele Jourová.