Co se děje v Polsku.Co se děje v Polsku.Zdroj: Deník

Stát chce vědět skoro všechno. Na kolika metrech čtverečních žijete, v jakém roce se do vaší nemovitosti nastěhoval úplně první nájemník, čím topíte, na čem vaříte, kde a jako co pracujete. A nedej bože, pokud se vaše zaměstnání jmenuje jinak, než mají statistici uvedeno v nabídkové tabulce. Nechybějí samozřejmě ani dotazy na víru. A právě tato sekce vyvolává mezi Poláky nejvíce rozepří. Podle některých se v těchto otázkách rozhoduje o budoucnosti země.

„Při vyplňování dotazníku zvažte, zda jste skutečnými římskými katolíky,“ píše se na webových stránkách Chci se sečíst (chcesieliczyc.pl). Organizátoři doufají, že realističtější odpovědi na náboženské otázky změní tvář země a porazí vládní příběh o univerzálním polském katolicismu. Akce si všimli už i v zahraničí, poměrně rozsáhle o ní například informoval britský The Guardian.

Co Polák to katolík

V posledním sčítání lidu z roku 2011 se za římské katolíky označilo 96 procent respondentů. Toho využila konzervativní vládní strana Právo a spravedlnost k ospravedlnění řady kontroverzních a tvrdých změn. Od zastavení veřejného financování umělého oplodnění po téměř úplný zákaz interrupce z února tohoto roku.

Aktivisté ale tvrdí, že sčítání bylo špatně interpretováno. Poláci podle nich zaškrtávají políčko „katolické vyznaní“ automaticky a navíc za řadu mladých lidí sčítací dotazník vyplňují jejich rodiče. Cílem akce Chci se sečíst je maximálně snížit předpokládanou náboženskou hegemonii polské katolické církve.

Proto ona výzva k smysluplnému vyplnění dotazníku a snaha o zbavení obav respondentů z alternativní odpovědí. Například, že jsou vyznání křesťanského, že jsou ateisté, agnostici apod. Aktivitu podpořil už Strajk kobiet, neboli Národní stávka žen. Toto sdružení stojí za celostátními protesty proti zpřísnění potratového zákona. Připojily se i organizace zabývající se porušování práv LGBT+ v Polsku.

„Sčítání před 10 lety ukázalo Polsko jako monolitické a homogenní,“ řekl Oskar Żyndul, vedoucí kampaně Chci se sečíst. „Přitom tolik nás do kostela nechodí. Sama církev uvádí, že se pravidelně nedělních mší účastní jen 28 procent Poláků,“ pokračoval.

Mocná církev si diktuje

Od pádu komunismu má katolická církev v zemi značný vliv, politickou i sociální autoritu. Napomohla jí k tomu i aktivní role při demontáži starého režimu. Už na začátku 90. let byl v zemi zásadně zpřísněn potratový zákon a z veřejných peněz začal být financován katechismus na školách. Náboženství ale  mezi Poláky - zejména mezi těmi mladšími 30 let - rychle ztrácí na prestiži. The Guardian píše o tisících veřejně deklarovaných aktech odpadlictví od tradiční víry.

„Paradoxně, lidé, kteří vyrůstali s hodinami katechismu, jsou nejméně věřící," uvedla Monika Mazurková, socioložka z gdaňské univerzity. Podle ní nedávný zákaz potratů a následné masivní protesty fungovaly jako katalyzátor, který řadu Poláků přiměl přehodnotit svoji formální příslušnost k církvi.

Recesistická mapa války s komáry z webu bratislavského magistrátu.
Komáři jako mandelinka. Bratislava se chystá k boji za léto bez bodání

Přesto změny nebudou podle ní nijak rychlé a dramatické. „Katolicismus v Polsku má většinou kulturní charakter. Lidé sice přestávají chodit do kostela, ale jinak v jejich životě stále silně dominují katolické tradice,“ dodala.

Podle Chci se sečíst by však i rostoucí menšina deklarovaných nekatolíků vyšlá z výsledků sčítání mohla mít hmatatelné politické dopady. „Když máte oficiálně jen čtyřprocentní menšinu, můžete snadno získat pocit, že někdo tak malý nemá právo vám klást politické požadavky. Pokud bychom dokázaly, že tato menšina není tak malá a navíc že roste, bude šance na prosazení potřebných změn rozhodně vyšší,“ dodal Oskar Żyndul.

Nová rubrika U sousedů
U sousedůU sousedůZdroj: DeníkV dnešní době víme často mnohem více o tom, co se děje na druhém konci světa, než co se děje těsně u našich hranic, v sousedních zemích České republiky. Proto jsme se rozhodli vám odlehčenou formou přinášet na tomto místě každou neděli zprávy o tom, co se děje „u sousedů“, tedy v Česku, Polsku, Německu a Rakousku. Informovat vás budou lidé, kteří buď v daných zemích žijí, jako Tomáš Skřivánek na Slovensku, Martin Kratochvíl v Polsku, nebo působí u hranic, jako Alexandr Vanžura v Děčíně, nebo doyen naší rubriky Vladimír Majer z jižních Čech. Občas přispěji středoevropským pohledem do rubriky i já, evropský editor Luboš Palata, a je možné, že časem přibereme ještě další kolegyně, či kolegy. Přejeme hezké nedělní počtení.