Student Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové Daniel Potměšil popisuje své zážitky ze stáže v Turecku, kde jej zastihl i nervydrásající zápas dvou istanbulských fotbalových velkoklubů, Fenerbahce a Galatasaray.

Už jsem si téměř zvykl na průchod školou, kde se ze všech stran ozývá „Hello Daniel, how are you? What is your favourite football team? Daniel, I love
you!“

Měli jsme pro děti připravenou prezentaci o naší zemi. Povídali jsme jim o České republice, o Praze, o Vánocích, Velikonocích, zvycích, kulturních rozdílech, o historii a porovnávali jsme vše s Tureckem.

Překvapilo mě, jak děti pozorně naslouchaly a podle všeho téměř všemu rozuměly. Po prezentaci a krátké diskusi o komunismu už ale opět následovala smršť otázek typu: jaká je tvoje oblíbená barva, nebo komu fandíš.

Musel jsem fandit Galatasaray

Vždyť velké derby Fenerbahce Istanbul versus Galatasaray Istanbul dvakrát ročně otřese celým Tureckem. V České republice se lidé dělí podle náklonnosti k politickým stranám, v Turecku se rozdělují do dvou skupin, na fanoušky Fenerbahce a fanoušky Galatasaray. Na život a na smrt.

Významný zápas zastihl v Turecku, při návštěvě našeho tureckého kamaráda Buraka v městě Muğla, i nás. Chtíc nechtíc jsme museli kvůli Burakovi fandit jeho oblíbenému Galatasaray. Naše námitky, že je nám úplně jedno, kdo vyhraje, vůbec nebyly brány v potaz.

Pokoje všech tří Burakových spolubydlících, kde jsme byli na návštěvě, jsou přeplněné fanouškovskými předměty, botami, ručníky, samozřejmě dresy, mikinami, tužkami a plakáty Galatasaray Istanbul. Jeden má dokonce povlečení stejné „značky“.

Fandění bylo houby platné

Začátek zápasu byl v sedm večer, a všichni tři Turci byli tak nervózní, že ani nic nejedli. Před sedmou se k nám do obýváku nahrnulo ještě asi deset dalších kamarádů, mezi nimi i dvě slečny. Všichni byli oblečeni v dresech a zatímco nervózně čekali na začátek zápasu, otevřeli si pivo. Do obýváku Alláh přeci nevidí.

Překvapivě byli tři lidé v místnosti fanoušky Fenerbahce. Bylo sympatické vidět, že fotbal spojuje nehledě na náklonnost k tomu či jinému fotbalovému týmu.

Během večera jsem byl několiksetkrát upozorněn, že na hřišti Fenerbahce už Galatasaray nevyhrál asi patnáct let. Že je to prokletí a že i kdyby hráli Galatasaray mnohem lépe než Fenerbahce, tak prohrají. Když se po minutě a půl Milan Baroš, který hraje za Galatasaray, zranil tak, že musel odstoupit ze zápasu, začalo se prokletí opět naplňovat. Konečný stav 2:1 to jen potvrdil.