„Za rizikové považujeme země, kde je dlouhodobě nestabilní politická i bezpečnostní situace či aktuálně probíhá válečný konflikt,“ konstatuje Robert Řehák z tiskového úřadu ministerstva. Mezi těmi prvně uvedenými je například Sýrie, těžce postižená válkou, či Venezuela, kde momentálně probíhají vnitropolitické nepokoje.

Riziko ale může hrozit i v jinak bezpečných zemích. Přesvědčilo se o tom ve druhé polovině května čtrnáct turistů cestujících autobusem k pyramidám v egyptské Gíze. Po výbuchu způsobeném muslimskými radikály totiž utrpěli zranění.

Složitá země

Nebezpečné země. InfografikaPodle ministerstva by se tak turisté měli vyvarovat cest do některých částí této oblíbené dovolenkové destinace. „Mimo výletů organizovaných turistickými kancelářemi nedoporučujeme jakékoliv individuální cestování po Sinajském poloostrově nebo po egyptském vnitrozemí,“ konstatuje úřad na svém webu. Výslovně také varuje před jakýmikoliv cestami do severní části Sinajského poloostrova, tedy do oblasti mezi městy Rafáh, Al-Aríš a Šajch Zuvajd a k západní hranici s Libyí.

„Egypt je složitá destinace. Situace v Káhiře, v Luxoru, na Sinaji nebo na pobřeží je velmi odlišná,“ říká Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR. Problémy proto hrozí vzhledem k počtu turistů jen výjimečně.

Varování ministerstvo vydalo i před cestami na rusko-ukrajinskou hranici, do Doněcka a Luhansku, kde probíhají boje. Riskantní je to prý i z ruské strany hranice. Takže pokud zrovna nejste poslanec Zdeněk Ondráček, jehož i při soukromých cestách hostí úřady separatistické Doněcké lidové republiky, nejezděte tam.

Mimo dosah bojů jsou obě země bezpečné. Podobně je na tom i turisty vyhledávané Thajsko. Zde by si ale lidé měli dát pozor v některých provinciích, jejichž seznam je na webu ministerstva. V Izraeli pak úřad varuje před cestou do Pásma Gazy a před možnými teroristickými útoky. „Izrael je velmi specifická destinace. Žije v napětí desítky let a jak místní lidé, tak turisté se s tím naučili žít,“ říká Papež.

Divoké bandy

Ve většině zemí pak není dobré cestovat k hranicím se státy, kde zrovna probíhá válečný konflikt. Na dovolené ovšem lidi mohou potrápit nejenom terorismus a boje, ale i nemoci nebo divoká kriminalita, často pramenící z chudoby místních obyvatel. To se týká především některých zemí Latinské Ameriky a Afriky.

„Dochází k útokům mezi členy kriminálních gangů, což má však bohužel dopad také na turisty, kteří se mohou snadno vyskytnout ‚ve špatnou dobu na špatném místě‘,“ varuje české ministerstvo třeba před situací v Mexiku. „Nedoporučuje se vycházet bez doprovodu a po setmění. Velmi riskantní jsou i noční jízdy automobilem (nebezpečí ozbrojených útoků banditů),“ upozorňuje pak na kriminalitu v západoafrické Sieře Leone.

Nevyčnívat

Jako idyla pak vypadá loňské, podle webu ministerstva však stále platné varování před pouličními poberty v Londýně, kdy upozorňuje „na zvýšený výskyt krádeží mobilů, peněženek a kabelek, které provádějí útočníci na malých motocyklech, a to i na chodnících“.

Nejlepší obranou před problémy je dodržovat místní zvyklosti. „V případě návštěvy země doporučujeme, aby občané důsledně dbali pokynů svých průvodců a nezavdávali příčiny ke sporům. I drobné přestupky mohou v KLDR vést k uvěznění a přísnému potrestání,“ varuje úřad třeba před extravagantním chováním v Severní Koreji.

„Každá země má pochopitelně svá specifika, o kterých je dobré dopředu vědět. Například v muslimských zemích platí odlišná pravidla ohledně oblečení nebo konzumace alkoholu, než jsme zvyklí z Česka,“ dodává Jan Bezděk z CK Fischer.

Jak v cizině vyřešit problémy?

Krádež dokladů, ztráta peněz a platební karty nebo nedorozumění s místními úřady může člověka na dovolené potkat naprosto běžně. A pokud cestuje sám nebo jsou stejně postiženi i jeho blízcí, nezbývá mu často nic jiného než hledat pomoc třeba u velvyslanectví. Jak na to, radí na svých webových stránkách české ministerstvo zahraničí.

1. Ztráta cestovních dokladů
Při krádeži pasu nebo občanky by měl člověk nejprve navštívit místní policii a s protokolem v ruce pak kontaktovat zastupitelský úřad, tedy velvyslanectví nebo konzulát. A to nejlépe osobně. Zde sdělí veškeré informace o sobě, případně o svých rodinných příslušnících, které jsou pro ověření totožnosti nezbytné. Úřad pak vystaví náhradní cestovní doklad, který je určený k návratu domů a jehož platnost je časově omezena.

2. Ztráta nebo krádež peněz
Nejrychlejší způsob pomoci je zaslání peněz prostřednictvím specializovaných organizací, například Western Union nebo Chequepoint, příbuznými či přáteli, konstatuje ministerstvo. V závislosti na různých okolnostech je možno obdržet peníze touto formou během několika desítek minut.

Velvyslanectví také může žadateli vydat dostatečné množství měny platné ve státě, kde ke ztrátě došlo. Náhradu v korunách pak státu pošlou příbuzní na účet. Výměna peněz je ale omezená na částku potřebnou k návratu domů. Poslední možností je půjčka, kterou nešťastníkovi může stát prostřednictvím zastupitelského úřadu poskytnout v okamžiku, kdy se nenajde jiná možnost pomoci.

3. Zatčení místní policií
O pomoc lze požádat i tehdy, když českého občana z nějakého důvodu zadrží místní policie. „Pomoc spočívá zejména v poskytnutí informací o právní situaci občana, zprostředkování kontaktu na místního advokáta, v komunikaci s orgány činnými v trestním řízení, v provedení konzulární návštěvy ve vězeňském zařízení,“ uvádí web ministerstva.

4. Pomoc při dopravní nehodě či hospitalizaci
Při havárii je potřeba nejprve kontaktovat místní policii a poté i pojišťovnu či její asistenční službu. Velvyslanectví zde stejně jako při hospitalizaci může v případě nouze zajistit tlumočení a zprostředkovat kontakt na advokáta nebo pojišťovnu.

5. DROZD to jistí
Při cestě do nebezpečných oblastí se vyplatí registrovat se v databázi ministerstva DROZD. Vyplatí se to v případě katastrof nebo nepokojů.