Plán vyrazit s děckem za exotikou pojala Petra během těhotenství. „Když jsem čekala Matěje, zrodil se i nápad udělat si z rodičovské opravdu dovolenou,“ vzpomíná cestovatelka. Na Srí Lance byla už dřív s kamarádkou.

„Proto jsme začali tímto ostrovem. Měla jsem pocit, že ho znám a vím, co mám očekávat,“ vysvětluje. Na Srí Lanku s ní vyrazila kamarádka se staršími dětmi ve věku 11 a 14 let, část Thajska strávila s dalšími přáteli. Sama byla na cestě 24 dní, a to v Thajsku a Malajsii. Na poslední měsíc ve Vietnamu se připojil i Petřin manžel, horský průvodce Jindřich.

Před cestou narazili na stereotypy nejbližších i známých. „Mladí rodiče zejména z Prahy ale s malými dětmi cestují,“ připomíná Petra a zmiňuje i další zkušenosti, o které se mohla opřít. Ty sdílí lidé ve skupině Cestování s dětmi na Facebooku.

Téměř měsíc, kdy byla s ani ne dvouletým synem sama, hodnotí jako nejzajímavější. „Každý den jsem se s někým seznámila. A všichni mi pomáhali.“ Měli s čím, vláčela s sebou golfky, krosnu, malý batoh a samozřejmě malého Matěje.

Matěj prý byl nejšťastnější na písku v Thajsku nebo v horské oblasti Sapa v severozápadním Vietnamu, kde turisty ubytovávají místní kmeny. „Hrál si s jejich kluky v bahně s klacky,“ směje se Petra. Ratolest prý při cestování za exotikou není přítěží. „Mít s sebou blonďaté bílé dítě v těchto zemích je naprostá atrakce,“ vyvrací jeden z předsudků Petra. „Je to asi jako u nás pejskaři, ti se také rychleji seznamují,“ přirovnává. Lidé byli k ní i Matějovi přátelští, dávali jim pozornosti, nejčastěji ovoce. Jedna žena dokonce kluka iniciativně krmila, když rodičům vzdoroval.

Ve velkých městech jihovýchodní Asie číhá jako jedno z možných nebezpečí doprava. „Furt se troubí, je to rachot,“ připouští Jindřich. „Ale když se sžijete s městem a dáváte si pozor, je to v pohodě,“ doplňuje. Podle Petry ostatně děti nebezpečí lépe vycítí právě tehdy, když je víc vidět a slyšet. „Když chcete, aby se naučily nechodit do silnice, jeďte do Asie,“ radí jen s malou nadsázkou.

Problematické očkování

U nejmenších je problém očkování. „Na nic moc je očkovat nejde, maximálně na žloutenku. Na to další jako břišní tyfus se očkuje až od dvou let,“ říká Petra. Na cestě tak musela hlídat led a vodu. Kupovala jen balenou, dávala pozor i na to, aby se Matěj nenapil během koupání.

Dopadlo to dobře. Jen několikrát měl horečku a jednou zvracel. „Na Srí Lance jsme byli u ajurvédského doktora, který nám dal přírodní mastičky a kuličky, a dostali jsme se z toho po třech dnech,“ líčí Petra. V Thajsku je prý řada klinik, tam se nebylo čeho bát. „Ve Vietnamu se Matěj osypal, dali jsme mu antihistaminika a druhý den byl v pohodě,“ doplňuje maminka. „Děti tady jsou nemocní víc, než byl on tam,“ shrnuje Jindřich.