Dlouholetý zaměstnanec Severočeského muzea Ivan Rous nelení a pustil se do dalšího projektu. V rámci něho prozkoumával na vlastní kůži jeskyně v Jizerských horách a koncem října se na pultech knihkupectví objeví unikátní kniha Jeskyně a doly Jizerských hor, jejíž křest proběhne poslední říjnový den v Knihkupectví a antikvariát Fryč. „.Troufnu si tvrdit, že poprvé přicházíme s hypotézou o celkovém vývoji Jizerky a Velké Jizery s důrazem na dolování drahých kamenů,“ svěřil se s úspěchem muzejní pracovník a badatel.

Aktuálně prozkoumáváte jeskyně v Jizerských horách. Jak se zrodil ten nápad?

Nápad vyšel ze spolupráce s Českou geologickou službou, když jsme začali mapovat zlomy a pukliny v žulovém masivu. Jako jeskyňáři jsme pochopitelně věděli o krásné suťové jeskyni Valhala na Černé Nise a k ní se přidala vzpomínka z dětství, kdy jsem prolézal podobnou jeskyni na Harcovském potoce. Když jsem ji opět před několika lety navštívil, došlo mi, že to nejspíše nebudou ojedinělé jevy v Jizerských horách.

Co se dělo dál?

Začali jsme tedy pátrat tak říkajíc „od stolu“. A právě k tomu se přidaly znalosti nabyté s Českou geologickou službou. Doslova od mapy jsme určili, kde bude další taková jeskyně, valhala. Třetí byla tedy Rudolfovská jeskyně a dnes máme kolem dvaceti takových jeskyní v Jizerských horách. Fascinující je, že jsme objevili geologická pravidla a zákonitosti, a tak jsme v podstatě chodili najisto. Pro Jizerské hory je to nový, donedávna neznámý fenomén.

Po čem konkrétním pátráte? Jak dokážete na základě průzkumu jeskyní odhalit tvář Jizerských hor?

Pátráme po žílách vyplněných vulkanickými horninami. Představte si, že Jizerské hory tvoří žulový pluton, tedy obrovské těleso jen a pouze ze žuly, ať již liberecké, jizerské, tanvaldské a další. Ale tato obrovská masa je rozpukaná od tenoulinkých puklinek po obrovské zlomy a do nich se dostalo tekuté žhavé magma, které utuhlo, a vznikly horniny, které laik zná pod názvem čedič. A do těchto žil se během miliónů let zakusovala voda a mráz a vznikly hluboké trhliny, které přikryly kamenné bloky granitu. Vznikly tak suťové jeskyně protékané vodou o velkých délkách. A právě těmto jeskyním jsme začali říkat valhaly, abychom je odlišili od obyčejných svahových sutí.

Narazil jste na něco, co vás opravdu překvapilo? Co jste nečekal, ať už z odborného hlediska či přírodního?

Na Smědavské hoře a i na dalších místech jsme objevili polzenit. Horninu, která tvoří částečně i Čertovu zeď v Zaještědí. Je to vlastně pokračování zlomů směru čertových zdí. Představte si, že je to prasklina v zemi, která se občas a bavíme se o desítkách miliónů let otevře a dostane se do ní roztavené magma z obrovských hloubek. Takový zlom doslova střihne jak pískovec v Zaještědí, tak Ještědský hřbet, polzenit najdeme i v Liberci, ale střihnuté jsou i Jizerky a my koukáme jak na poklad na polzenit na severních svazích hor.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek z prozkoumávání?

Nezapomenutelných zážitků bylo více. Třeba když se kolegyně prolétla vzduchem pěkných pár metrů při mapování pomocí horolezeckých a jeskyňářských technik. Lano se vysmeklo z kotvení a přistála zcela nezraněná po pětimetrovém pádu na zádech na skalní terase nad vodopádem. Dolů to bylo dalších osm metrů. Tam zatrnulo. Podobné pocity byly v jedné jeskyni, kde začaly balvany skřípat a vrzat přímo nad hlavou. Jeskyně v Jizerských horách jsou dynamické. Zlomy stále erodují a je to občas vidět i na stromech, které se ohýbají pod žulovými bloky. Třeba skalní blok velikosti dodávky či autobusu se někdy během 30 let pohnul o dva metry.

Ivan Rous

Jestli se nepletu, výstupem by měla být kniha Jeskyně a doly Jizerských hor. Na co se může čtenář těšit?

Kniha je koncipována tak, aby čtenář nebyl zahlcen odbornými geologickými výrazy, ale aby opravdu pochopil, jak Jizerské hory vypadají pod zemí. To znamená, že vše se snažíme jednoduše vysvětlit. Rozsáhlejší texty se týkají Jizerky a Velké Jizery. Troufnu si tvrdit, že poprvé přicházíme s hypotézou o celkovém vývoji Jizerky a Velké Jizery s důrazem na dolování drahých kamenů. Tady se opíráme o projekt Severočeského muzea a České Geologické služby, na kterém se během dvou let vystřídalo asi 14 odborníků

Jedná se na poli regionální literatury o první vlaštovku s touto tematikou?

V ohledu spojení geologie, speleologie a historie je to opravdu první taková publikace, pokud pominu obrovské a skvělé dílo Romana Karpaše. Už připravujeme další díl věnovaný Ještědskému hřbetu.

Vydáním knihy to skončí nebo bude projekt pokračovat?

My jsme ukončili základní mapování Jizerských hor a čekat nás bude navazující česko-německý projekt. Ten bude více vědecký a výstupem má být exaktní popis jizerskohorských exotických hornin. Ale i mapování bude pokračovat. Čekají nás centrální Jizerky a už teď jsou připraveny další lokality.

Když jsme na poli regionální literatury, světlo světa spatřilo druhé vydání knihy Mapy Jizerských hor. V čem se liší od toho prvního? 

Jen v drobnostech, upravili jsme drobné chyby dle recenze, doplnili jsme dvě mapy. Druhým vydáním reagujeme na velký zájem, který vyústil ve fronty na výdej publikace. V podstatě rozebraná byla během dvou dní a tak bylo jasné, že musí být dotisk. Díky podpoře města Liberec se to povedlo realizovat právě v současné době.

Vás obecně hodně lákají podobná témata, že?

Nejdříve podzemí, teď jeskyně, i se potápíte do lomů… Podzemí je prostě konzerva. Doslova. V městském prostředí jsou sklepy unikátním zdrojem poznání již neexistujících domů, v hornictví se pod zemí uchovávají i mnoho set let staré nástroje a postupy a v našich valhalách nacházíme horniny, které už na povrchu nikde neobjevíme. Voda je podobně jako podzemí konzervačním činitelem historie. Potápění je pro mne rozšíření možností poznání. Jde o princip a ten uplatňujeme stále dokola, stejně jako budování velkých týmů odborníků na každý řešený problém. Badatel jako solitér je dnes překonaná záležitost.

Nedávno vzbudil v Liberci rozruch nález letecké pumy z 2. světové války. Myslíte si, že se jedná o ojedinělý nález nebo jich může být po Liberci vůbec? 

Nález to není ojedinělý, v prostoru ulice České Mládeže se v posledním dni války a také 9. května 1945 vytvořila kolona ustupujících německých jednotek. Ty byly vybaveny i těžkou technikou a bombardování bylo reakce na jejich přesun přes Rašovku, ale i Výpřež na západ. Bomby padaly nejen zde, ale i na libereckém letišti a mnoha dalších místech. Zde to však bylo nejintenzivnější.

Existuje nějaký systematický způsob, jak další případné pumy odhalit? 

Podařilo se nám po archivech sehnat tři kusy map zobrazujících protipancéřové překážky v Liberci a ty byly, mimo letiště a kolon, nejvíce terčem útoků. Málo se ví, že stačilo pár dní války navíc a bojovalo by se o opevněný Liberec. Nepředstavujme si žádnou pevnost, ale asi stovka různých zátarasů spolu s úmyslem strnout některé budovy svědčí o odhodlání Liberec bránit. Zbytky pancéřových německých jednotek se sem stahovaly od severu přes Habartice a od Jelení Hory. Liberec měl velké štěstí, že se ho fronta nedotkla.

Může tomu napomoci projekt Příběhy ulic Liberce? 

Příběhy ulic Liberce je moderní metoda, jak zpřístupnit výsledky historického bádání. Vznikla díky spolupráci muzea s Technickou univerzitou a výsledek je povedený. Rád bych v tomto duchu pokračoval i u jiných projektů.

Jeden čas se hodně mluvilo o ponorce U-206. V jaké fázi je aktuálně výzkum? 

My o ponorce mluvíme neustále. Je za námi další bádání v Londýně a už nyní máme více materiálu ke spojeneckým útokům než k ponorce samotné. Stejně tak řešíme jednotlivé členy posádek ponorkou potopených lodí, zajatecké tábory kam se dostali ponorkou zachránění letci a mnoho dalšího. Chci tím říci, že obavy o adoraci nacistického stroje jsou liché. Zvláště u mě to nabývá až absurdních rozměrů, když většinu času věnuji mapování koncentračních a jiných táborů nacistické nucené práce v regionu. Máme za sebou spoustu práce s kolegy, včetně mapování osudů libereckých Romů za války a vznik památníku. V tomhle ohledu se někdy nestačím divit, co se o vlastní práci dočtu na sociálních sítích za nesmysly.

Co vás v souvislosti s ní čeká v blízké budoucnosti? 

Řešíme archeologický výzkum, kam jsme projektem spadli, na mořském dně ve Francii. Když to trochu přeženu, tak je to rok práce s papírováním a možná kurzy podvodní archeologie ve Francii. Historických novinek je spousta, necháme je na samostatnou tiskovou zprávu.

Ivan ROUS
• Narodil se v černé Ostravě, avšak brzy se přestěhoval do Liberce.
• Dvacet let je zaměstnancem Severočeského muzea v Liberci, kde se věnuje dějinám techniky, nacistické nucené práci za druhé světové války a geologii.
• Je předsedou libereckých jeskyňářů.
• Mezi jeho publikace patří Liberecké podzemí, Postindustriál a Tábory a válečná výroba.