Za projektem Teras Barrandov stál Václav Maria Havel, pražský stavební podnikatel, který mimo jiné postavil i vilovou čtvrť na Barrandově. Ano, šlo o otce našeho pozdějšího prezidenta Václava Havla. V. M. Havel se v roce 1924 vrátil z Ameriky, kde ho konkrétně v San Franciscu okouzlil vyhlídkový restaurant Cliff House, a rozhodl se, že vybuduje něco podobného i u nás. Ideální k jeho záměru byl skalnatý ostroh nad Vltavou. Vypracováním projektu pověřil architekta Maxe Urbana, který je podepsán i pod plány Barrandovských filmových ateliérů.

Nepřehlédnutelný objekt s patnáctimetrovou rozhlednou byl postaven za pouhých šest měsíců, slavnostní otevření proběhlo po týdenním zkušebním provozu 4. října 1929. Slogan „Za Prahou a přece v Praze“ přilákal na terasy jen během prvních dvou dní na padesát tisíc návštěvníků. Jak píše Petr Ryska ve své knize Praha neznámá, v restauračním komplexu s kavárenskými terasami se nacházely i klubovny a salony ve vyhlídkové věži. Členitý terén osvětlovaly reflektory na dvacetimetrových stožárech. Na věži restaurace blikal reklamní otáčivý maják a na skále pod budovou se skvěl neonový nápis Barrandov. Jak se píše pro změnu v knize URBEX – Opuštěná místa v Čechách z vydavatelství Grada, v roce 1930 přibyl plavecký bazén se skokanskou věží. V té době šlo o nejmodernější plovárnu v Evropě, bohužel sem slunce svítilo pouze dopoledne, kdy byla také otevřena pro veřejnost, odpolední stín pak přál různým plaveckým závodům. Bazén byl s terasami spojen schodištěm a také lanovkou.

Není divu, že ačkoli původně mělo jít o lidový podnik, luxus Barrandovských teras si oblíbila pražská smetánka, filmové hvězdy i politici, včetně tatíčka Masaryka. Atraktivní prostředí si zahrálo i ve filmu. Natáčela se tu třeba komedie Tři vejce do skla nebo drama Před maturitou z roku 1932.

Slavný Trilobit bar

V roce 1937 byl v rámci změn navržených architektem Vladimírem Grégrem přistavěn i slavný dřevěný Trilobit bar. Právě zde po nocích hrával orchestr R. A. Dvorského, který se sem přesouval z venkovní štace.

Projekt byl nadčasový také v tom, jak myslel nejen na své návštěvníky, ale i na jejich řidiče. Ti měli v serpentině silnice zaříznuté do skály k dispozici velké garáže s čerpací stanicí, svou vlastní restauraci a dokonce prádelnu. Velké parkoviště bylo i přímo nahoře před restaurací. K areálu teras se ale dalo dostat i po speciálně zbudované stezce pro pěší od konečné tramvaje číslo 5 v Hlubočepech. Firma Havel také provozovala autobusy, které sem jezdily od paláce Lucerna na Václavském náměstí od odpoledne až do půlnoci.

První ránu oblíbeným Terasám Barrandov zasadili nacisté v roce 1939. Ti si tam dokonce nechali zavést železnici, aby se tam jejich důstojníci a vojáci mohli za zábavou snáze dostat. Na rozhledně si také německá armáda zřídila protileteckou pozorovatelnu. V roce 1948 pak byl objekt znárodněn s tím, že se z místa zábavy buržoazie stane rekreační centrum pro pracující. Dopadlo to ovšem tak, že se tu bavili komunističtí papaláši a jejich hosté ze socialistických zemí.

Peněz na opravy a údržbu se jaksi nedostávalo, takže areál chátral. V roce 1982 byl zavřen Trilobit bar. V roce 1988 byl areál restaurace i bazénu prohlášen za kulturní památku, ale restaurace přežívala jen díky diskotékám. Po revoluci byly Barrandovské terasy v restituci vráceny bratrům Havlovým, kteří oba převedli své podíly na manželky, a ty je postupně prodaly. V roce 1994 byla uzavřena Francouzská restaurace a o tři roky později i celý areál. Současný majitel má v plánu terasy zrekonstruovat a přistavět hotel. Do prvorepublikové podoby už se ovšem nikdy nevrátí, protože hluk z dálnic a mimoúrovňových křižovatek není příjemnou kulisou k venkovnímu posezení.