Místa, která učarovala filmařům. Slavné lokality lákají k výletům

Vrah historických center měst nákazu přežil. A změnil strategii

Vedle zámků, hradů i jiných pamětihodností se do téměř hlavních rolí dostala i vlastně i obyčejná, ale krásná zákoutí. Jak ve městech, tak v krajině. Ať už jde o tajemné lesy, rozlehlé louky, jemně zvlněné kopce, vysoké skály či údolí kolem řek; poklidných i těch divokých…

Krajina vody, lesů i skal

Oblastí, která návštěvníky uchvátí v každé roční době, je Křivoklátsko. Lesnatý kraj kolem Berounky, který ve svých dílech proslavili zvláště spisovatel Ota Pavel a režisér Karel Kachyňa, jenž jeho vzpomínky dokázal mistrně převést do filmového jazyka. Vznikly tak snímky, které se neokoukají: Smrt krásných srnců a Zlatí úhoři. A krajská turistická centrála připomíná, že podobné je to i s krajem kolem hradu Křivoklát (v jehož interiérech i na nádvoří se vystřídala řada štábů nejen českých, ale i zahraničních): ten také můžeme navštívit každý rok několikrát, v různých ročních obdobích – a pokaždé oslní půvabem a překvapí různorodostí.

Nádhera k výletu jen kousek od Ostravy. Podívejte se do Beskid v Polsku

V souvislosti s Bubovickými vodopády je možné připomenout moudra tety Kateřiny v knižní i filmové verzi Saturnina o tom, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ježe: i kdyby se kvůli tomuhle výletu utrhla ucha všech džbánů, výprava k Bubovicnému potoku, kam návštěvníky zavede turistická stezka mezi Karlštejnem a Svatým Janem pod Skalou, by prý za to stála. Jde o jedno z nejkrásnějších míst v Národní přírodní rezervaci Karlštejn, jak stvořené nejen pro filmové plátno, ale i k procházkám. A samotný Karlštejn jako místo natáčení snad ani není třeba zdůrazňovat.

Bývalá skalní pevnost Drábské světničky v Českém ráji láká dalekými výhledy – jen je třeba pamatovat na to, že část památky vždy od listopadu do března není přístupná. Právě zde se natáčely záběry pro dobrodružně-poetický příběh scenáristy a režiséra Jana Svěráka o medvídkovi Kukym. Zdejší výhled na malebné louky a hluboké lesy dokáže okouzlit – a současně nabízí odpočinek od každodenního shonu a městského hluku.

Město hrálo samo sebe

Pohled očima filmařů však může ozvláštnit i návštěvu měst. Třeba Mělník se v populární hexalogii režiséra Dušana Kleina o básníkovi v lékařském plášti Štěpánu Šafránkovi a jeho kamarádovi Kendym objevuje v každém z dílů. Aby ne, když na tamější náměstí a do přilehlých uliček filmaři umístili Štěpánův dům, Hanouskovu hospodu i lékárnu, v níž pracovala Veverka; jedna ze Štěpánových lásek. Mělnické jsou i divadlo z prvního dílu, kostel, kde se ženil Kendy, či hudební škola, v níž vyučovala Píšťalka.

Cestovatel z Krkonoš ušel 6000 kilometrů ze Sicílie do Švédska. Ještě nekončí

I další města filmařům učarovala. Třeba Kouřim kdysi štáb pod vedením režiséra Karla Smyczka proměnil v poklidné maloměsto třicátých let, když zde na motivy Karla Poláčka natáčel seriál Bylo nás pět. Koloniál tatínka hlavního hrdiny Petra Bajzy byl umístěn do domu číslo 117 na náměstí, v kostele svatého Štěpána ministroval Čeněk Jirsák – a na obrazovce nejen místní objevují také pohledy do ulic Pražská, Československé armády či na Ptačí ryneček. A Nymburk si v komedii Tomáše Svobody Hodinový manžel dokonce zahrál sám sebe: před kamerou se objevily zbytky opevnění, Hotel Ostrov – ale i unikátní krematorium.