V dobách římského impéria to bylo kvetoucí provinční město, v byzantské době se dokonce stalo sídlem biskupa, někdy v 6. století se tady rozšířila výzdoba domů, kostelů a veřejných budov rozmanitými mozaikami. Mnohé z nich výzkumníci odkryli a nyní jsou součástí sbírek místního muzea. Patrně nejznámější je velký mozaikový panel znázorňující mapu Svaté země, deska tvoří část podlahy dnešního kostela sv. Jiří.

Po prohlídce centra Madaby míří náš autobus pod posvátnou horu Nebo. Podle biblických legend a dávných pověstí právě sem přivedl starozákonní prorok Mojžíš svůj lid po útěku z egyptského otroctví. Prý od nepaměti proudí stále na osmisetmetrovou horu zástupy poutníků. Legendy také vyprávějí, že na hoře Nebo Mojžíš zemřel, ale dodnes není jasné, kde by mohl být jeho hrob.

Na vrcholu byly odkryty zbytky základů kostelů ze 4. a 7. století. Vedle nich je nyní umístěna moderní plastika italského umělce Fantoniho znázorňující bronzového hada a Ježíšova kříže. Úchvatný je odtud výhled do údolí Jordánu, na město Jericho a hory v Judské poušti.

Mohutná pevnost střežila přístup k Jeruzalému

Po krátkém přejezdu po dálnici navštěvujeme další ze známých a snad nejlépe dochovaných křižáckých hradů. Ano, naše kroky vedly do údolí řeky Jordán na mohutnou pevnost zvanou Kerak. Jeho budovatelé ho postavili na významné obchodní cestě mezi Damaškem a Mekkou. Impozantní hrad patřil k místům, která ve 12. století střežila přístup k Jeruzalému. Patřili jsme k mnoha tisícům turistů, kteří sem každoročně zamíří, a kteří žasnou nad jeho velkolepostí. Občas se tady zřejmě objevují nějaké problémy, protože nás při vstupu čekala důkladná kontrola.

Kerak je kombinací prvků evropské, byzantské a arabské architektury. Hrad obklopuje hluboký příkop, kdysi v něm prý byla voda. Nosné zdi jsou zesíleny a stavbu doplňují čtyřhranné vyčnívající věže. Dlouhé klenuté galerie jsou osvíceny jen úzkými štěrbinami. Vedle pěti nadzemních podlaží se hrad ještě pyšní sedmi ukrytými ve skalnatém podzemí. Od průvodce se dozvídáme, že nedaleko odtud se mělo nacházet známé biblické město Sodoma.

Město pod záplavou odpadků

Po skončení prohlídky nás čekal dlouhý přejezd k pohoří Petra. A právě při dlouhé cestě jsme si všímali, že Jordánsko je doslova zaplaveno odpadky, zejména převládají plasty, které nikdo neuklízí, takže jsou prakticky všude. Dokonce jsme se dostali do míst, kde se vyskytla rozsáhlá souvislá vrstva všemožných odpadků. Koše, popelnice nebo kontejnery se v této zemi bohužel moc nevyskytují. Při nákupu v obchodě dostanete na každou maličkost igelitový pytlík a s takovými či podobnými obaly se pak setkáváte na každém kroku. Bohužel, panuje zde neuvěřitelný nepořádek.

Raději se ještě zmíním o nabídce zdejšího jídla. Pokrmy, se kterými jsme se tady setkali, byly spíše jednoduché, přesto chuťově velmi zajímavé. Polévky zde připravují ponejvíce z mnoha druhů zeleniny. Jako hlavní chod se obvykle podává kuřecí, hovězí a také jehněčí maso. Dokonce jsme několikrát ochutnali hovězí salám. Vepřové je zakázáno, a to jak známo, z náboženských důvodů. Maso v Jordánsku připravují převážně na rožni, ale také pečené s omáčkami a různými místními přílohami. A podle našich dojmů nebo pochvalných reakcí spolustolovníků snad všem tady moc chutnalo. Součástí nabídky u oběda i u večeře bývá místní ovoce, patří do ní melouny, granátová jablka, manga nebo fíky.

Ve třetím pokračování o cestě po Jordánsku navštívíme skalní město Petra.