Druhý den je na cestě do vysněného Japonska Vojtěch Vlasák z Okřešic. Cestu tam a zpět chce zvládnout na legendárním stroji Suzuki DR 750 Big. A úplně sám.

Třicet let stará motorka mu stála rok ve stodole. Nepojízdná. Přestože mohl dalekou cestu absolvovat na kompletně vybaveném stroji KTM, volba nakonec padla na takzvaného Bigouše. „Jsme tak stejně staří, akorát ten stroj byl v podstatě horším stavu,“ vypráví pár dní před startem své zatím životní výpravy motorkář z Českolipska.

Na motorce makal od začátku roku skoro čtyři měsíce. Rozebral ji do posledního šroubku, znovu sestavil, některé věci vyměnil. Fakt, že na ní zná každou součástku, je jednou z mnoha výhod. „Dá se čekat, že něco selže. Ale vím, že to dokážu opravit, a to kdekoliv. Kromě toho je to stroj s obrovskou nádrží a malou spotřebou. Tenhle model vychází z dakarovského stroje, je na podobné cesty v podstatě z fabriky vyrobený,“ vyjmenovává Vojta další plusy, které pomyslné misky vah nakonec naklonilo k volbě jet na Suzuki.

Nápad na výpravu do Japonska a zpět se mu v hlavně začal rodit před více než dvěma lety. V tu dobu měl procestované části Evropy, Asie i Afriky. Podobnou štreku, která mu zabere minimálně čtyři měsíce, však zatím neabsolvoval. „Četl jsem knížku o týpkovi, co doletěl do Číny, tam i koupil motorku a podél Hedvábné stezky dojel k Atlantiku a zpátky. To mě začalo nasměrovávat na východ. Ale chtěl jsem dál,“ vzpomíná cestovatel na začátky velké výpravy. Na tu měli původně vyrazit ve dvou. Parťákovi, se kterým obvykle na cesty vyráží, ale plány nevyšly, a tak Vojtěch tisíce kilometrů urazí sólo.

Hodiny příprav

Náhradníka ani nehledal. „Jsem poměrně problematický člověk, jen tak někdo se mnou nevydrží,“ přiznává s úsměvem. Vzít s sebou „nevyzkoušeného“ člověka nechtěl riskovat. „Ať chcete nebo ne, ponorka přijde. Spíte v jednom stanu, celý den máte na hlavách helmy a mluvíte spolu přes intercom, večer kecáte u ohně a zase jdete do toho jednoho stanu spát. Je to kolotoč, který se dá zvládnout, ale musíte si naprosto sedět,“ vysvětluje motorkář z Okřešic.

Kromě týdnů nad motorkou strávil Vojtěch v rámci příprav hodiny u lékařů i po večerech u počítače. Obnovit vakcíny, zajít k zubaři a očnímu, zajistit si mezinárodní řidičský průkaz a všechna víza, sehnat lodní lístky a načíst co nejvíce informací o zemích, kam se chystá. A vyprosit si dovolenou na několik měsíců.

„Mám asi tolerantní šéfy. Vědí, že se vrátím za čtyři měsíce nebo i později,“ říká podlahář dobrodruh. Časově jej omezuje jen platnost lodního lístku na konci první části cesty a mongolské vízum, které mu končí v polovině září. „Pak si můžu dělat co chci,“ dodává. Vynechat nechce hlavně pobaltské republiky, asijskou část Ruska, Bajkal nebo pohoří Pamír. A samozřejmě Japonsko.

Přestože jede sám, obavy si nepřipouští. „Strach je špatný, když ho máte, jste už jednou nohou v průšvihu,“ podotýká. Čeho se drží, je respekt. K jízdě na motorce jako takové i k cizokrajné přírodě. Jeho cestu můžete sledovat na facebookovém profilu Vojtěchvojtěch.cz.