Letecká doprava nabízí výhody jako žádná jiná, především je to rychlý přesun na velké vzdálenosti. Často jde také o nejjednodušší způsob, jak dosáhnout cílové destinace. Problém nastává ve chvíli, kdy zemský povrch nenabízí dostatek prostoru pro dlouhé ranveje či bezpečné manévrování s letadly.

Piloti tak na některých místech musí přistávat v těsné blízkosti měst, hor, v úzkých údolích nebo na nebezpečně krátkých drahách. Není proto divu, že na některá letiště z následujícího seznamu smějí pouze zkušení letci, kteří prošli speciálním výcvikem.

Letiště Lukla, Nepál

Pokud se chcete podívat na Mount Everest, nejvyšší horu světa s vrcholem ve výšce 8848 metrů nad mořem, s největší pravděpodobností zažijete přistání na letišti Lukla v Nepálu. Samotná přistávací dráha leží v horách v nadmořské výšce 2860 metrů, patří mezi nejvýše položené na světě a pro piloty představuje výzvu hned z několika důvodů.

Nachází se v údolí, piloti proto musí manévrovat mezi horami a jediná chyba může znamenat náraz do svahu. Ani úspěšným navedením stroje na přistávací dráhu však náročný úkol nekončí. Samotná ranvej je totiž kvůli omezenému prostoru extrémně krátká, měří pouze 527 metrů a slouží tak pouze malým letadlům. Pro srovnání, nejkratší funkční přistávací dráha na pražském ruzyňském letišti měří 3250 metrů.

Práci navíc pilotům komplikuje řídký horský vzduch a absence osvětlení, přistávání za jiných než optimálních podmínek je proto ještě riskantnější.

K jednomu z největších neštěstí došlo podle magazínu Forbes na letišti, jehož oficiální název zní Tenzing–Hillary Airport, v roce 2008. Pilot letu číslo 103 společnosti Yeti Airlines tehdy v mlze ztratil vizuální kontakt se zemí a svůj stroj nasměroval o několik desítek centimetrů níže, než leží začátek ranveje. Při nehodě zahynulo všech 16 pasažérů a dva ze tří členů posádky. Jediným přeživším by právě pilot.

Mezinárodní letiště Courchevel, Francie

Není tomu dlouho, kdy video z přistání na letišti Courchevel ve Francouzských Alpách obletělo prakticky celý svět. Může za to jeho poloha mezi horskými masivy v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů, ale také ranvej o délce pouhých 537 metrů, která navíc klesá pod úhlem 18,5 stupně. To pilotům komplikuje nejen přistání, ale i vzlétání.

Vzhledem z poloze v úzkém údolí nemají piloti šanci přerušit přistání a celý proces zopakovat. Dosednout na zem tak musí na první pokus. Podobně jako letiště Lukla není ani to v Courchevelu vybaveno světelnou navigací a přistání za zhoršené viditelnosti se tak stává prakticky nemožným

Letiště Toncontin, Tegucigalpa, Honduras

V horské oblasti se nachází i letiště Toncontin ve městě Tegucigalpa v jihoamerickém Hondurasu. Poloha v údolí nutí piloty těsně před přistáním provést obrat o 45 stupňů a těsně poté zahájit prudké klesání, při němž dochází k nízkému přeletu nad obydlenou oblastí. Bezpečnosti nepřispívá ani přistávací dráha, která sice nepatří mezi nejkratší na světě, ale ani délka 2012 metrů nedosahuje doporučených hodnot.

Není proto divu, že hlavní město Hondruasu bylo v minulosti svědkem celé řady tragických událostí. K té vůbec nejhorší došlo v roce 1989, kdy letoun Boeing 727-200 společnosti Tan-Sahsa při pokusu o přistání narazil do skály. Při nehodě zahynulo 131 lidí, pouhým 15 se podařilo přežít.

Od neštěstí z roku 1989 došlo na letišti a v jeho okolí k více než 10 dalším nehodám. Beze ztrát na životech se například obešla havárie tryskového letadla Gulfstream G2000 v květnu 2018. Stroj při přistání sklouzl z ranveje, všech šest osob na palubě však vyvázlo bez vážnějších poranění. 

Mezinárodní letiště princezny Juliany, Svatý Martin

Ostrov Svatý Martin v Karibském moři je ideální destinací pro milovníky slunce, pláží a průzračné mořské vody. Daleko více ho však zřejmě proslavilo právě letiště princezny Juliany, které leží v blízkosti pláže Maho a přistávající stroje tak prolétají těsně nad hlavami turistů.

Pro piloty však daleko větší nebezpečí představuje zdejší ranvej. Zatímco velké dopravní letouny potřebují k bezpečnému přistání dráhu o délce nejméně 2,5 kilometru, na ostrově Svatý Martin mají k dispozici o celých 321 metrů méně. 

Letiště princezny Juliany bylo totiž původně koncipováno pro daleko menší letadla, ale rychlý rozvoj cestovního ruchu způsobil, že mezi pravidelné návštěvníky patří i velikáni jako Airbus A340 či Boeing 747 Jumbo Jet.

Letiště Paro, Bhútán

Z tropického Karibiku se ještě na okamžik vrátíme do nejvyššího pohoří světa. Právě v Himalájích na území Bhútánu totiž leží letiště Paro. Ranvej je obklopena vrcholy o výšce přesahující 5,5 tisíce metrů nad mořem a navíc je dlouhá pouze 1981 metrů.

Těsně před přistáním musí piloti absolvovat prudké klesání, které jim navíc často komplikuje silný vítr a častý výskyt turbulencí. Přílety na letiště Paro jsou proto povoleny pouze během dne a za dobré viditelnosti.

Není proto divu, že licenci k přistání na jediném mezinárodním letišti na území Bhútánu má jen omezený počet pilotů. Podle magazínu Forbes jich v listopadu loňského roku bylo pouhých 18.

Mezinárodní letiště Gibraltar

Nebezpečná letiště najdeme také na území Evropy. Jedno takové se nachází na ostrově Gibraltar, který v současné době patří mezi zámořská území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Výzvu pro piloty bez pochyby představuje ranvej o délce pouhých 1680 metrů, která na obou koncích ústí do oceánu. Mnohem nebezpečnější je však pro nepozorné řidiče na zemi. Přistávací dráha se totiž kříží s ulicí Winston Churchill Avenue, která musí být při příletu letadla uzavřena.

Vytížená komunikace je sice během přistání na letišti uzavřena pohyblivými překážkami, místní úřady však hledají řešení, jak netradiční dopravní situaci vyřešit. Stávající silnici by měl nahradit tunel, který povede pod letištní ranvejí, Gibraltar by tak brzy mohl o svou raritu přijít.

Letecká základna McMurdo, Antarktida

Zmrzlá oblast okolo jižního pólu nepatří mezi místa, která by vyhledávalo velké množství lidí. I proto je zdejší letištní infrastruktura jen skromná. Zdejší ranvej sice disponuje dostatečnou délkou přes tři kilometry, ani to však nedokáže dostatečně kompenzovat materiál, který ji tvoří. 

Teploty na Antarktidě se po celý rok pohybují pod bodem mrazu a přistávací plochu tak tvoří vrstva ledu, která při sebemenší chybě pilota může způsobit smyk. Několik měsíců v roce navíc v oblasti panuje polární noc, které v kombinaci s chybějící světelnou navigací nutí speciálně vyškolené piloty přistávat za použití brýlí pro noční vidění.

V roce 1970 došlo na letišti k havárii letounu Lockheed C-121, jehož trosky zůstávají dodnes pohřbené ve sněhu v blízkosti ranveje.

Letiště Cristiana Ronalda, Madeira, Portugalsko

Ostré útesy na straně jedné, oceán na straně druhé. Tak vypadá letiště ve městě Funchal na portugalském ostrově Madeira, pojmenované po zdejším rodákovi a jednom z nejlepších fotbalistů současnosti Cristianu Ronaldovi. 

Když bylo letiště v roce 1964 uvedeno do provozu, měřila zdejší přistávací dráha 1600 metrů. Již o třináct let později musela být kvůli bezpečnosti o 200 metrů prodloužena. Aby letiště splňovalo podmínky pro provoz veškerých současných typů letadel, vyžadovala ranvej další prodloužení.

Využití pevniny však vzhledem ke zdejšímu terénu nepřipadalo v úvahu. Úřady proto za přispění Evropské unie vytvořily umělou plošinu nad oceánem, kterou podpírá 180 pilířů vysokých 70 metrů. Ke slavnostnímu otevření přistávací dráhy o současné délce 2781 metrů došlo v roce 2000.

Přistát na Madeiře mohou pouze piloti, kteří projdou zvláštním výcvikem na simulátoru, při kterém se učí navigovat podle orientačních bodů. Přibližovací manévr totiž není možné provést přímo a piloti se při přistání musí vyhnout části města Funchal. Situaci navíc komplikují prakticky neustále přítomné turbulence.

Futenma, Okinawa, Japonsko

Základna Futenma na ostrově Okinawa v současné době slouží americkému námořnictvu, které zdejší letiště označuje za nejnebezpečnější na světě. V současné době ho využívají především americké stíhací letouny McDonnell Douglas F/A-18 Hornet a konvertoplány Bell Boeing V-22 Osprey.

Nebezpečí spočívá především v poloze základny, která se nachází uprostřed hustě osídlené oblasti. Právě to se v minulých letech stalo opakovaně předmětem sporů s představiteli místních samospráv. Hlavním důvodem, proč základna zůstává stále v provozu, je podle serveru Interesting Engineering její významná strategická poloha pro Spojené státy americké.

Letiště Narsarsuaq, Grónsko

Podobně jako na Antarktidě, i ranvej letiště Narsarsuaq na ostrově Grónsko je permanentně pokryta vrstvou ledu. Vzhledem k délce pouhých 1800 metrů je tak pro piloty zřejmě nejnáročnějším místem na přistání na světě.

V oblasti navíc často řádí bouře, které vytváří turbulence a zhoršují viditelnost, což z letiště Narsarsuaq činí nepříjemné místo nejen pro letecký personál, ale i pro cestující. Prudký vítr v kombinaci s kluzkým povrchem může snadno vychýlit letadla z dráhy a způsobit havárii.

Ze světových letišť by se dalo podobných žebříčků sestavit hned několik. Pokud jste na našem seznamu nenašli takové, které sem podle vás patří, napište nám o něm prostřednictvím Facebooku.