Opevnění Březinka: Místo, kde historie povstala z popela
/FOTOGALERIE/ Prvorepubliková pohraniční opevnění na Náchodsku, která měla Československo chránit před nacistickým Německem, byla povětšinou zničena. Díky úsilí nadšenců však mnohá z nich znovu ožívá.
Voda, Lom, Jirásek, Hrobka či Březinka. Za mnohdy poetickými názvy se ukrývají jména těžkých opevnění, jež na konci třicátých let minulého století nechal vystavět československý stát proti válečné hrozbě z hitlerovské třetí říše. Jen na Náchodsku je těchto objektů zhruba sto. Žádný z nich se však kvůli mnichovskému diktátu nikdy do boje, natož pak do plné vybavenosti, nedostal.
Jedním z nich je i Březinka. Na ni nezapracoval jen čas, ale i wehrmacht či válečný a poválečný nedostatek materiálu. Připomínka předválečného fortelu a odhodlání našich předků však díky úsilí vojenských nadšenců opět povstává z popela a dostává tvář podle dochovaných nákresů. Její obnovu však odstartovala náhoda.
„V roce 1986 jsme založili Kroužek vojenské historie, za socialismu to nemohl být Klub, a začali jsme hledat místo, kde bychom se mohli scházet. Chodili jsme po opevněních, kdy jsme postupně vybírali ze tří možných objektů - Hrobka, Lom a Březinka. A Březinka to nakonec vyhrála,“ zavzpomínal na anabázi, která nakonec (ne)skončila mravenčí prací hledání dobových prvků a tisíci hodin práce Petr Charvát z náchodského Klubu vojenské historie.
Norský zázrak
N-S 82 Březinka však v době, kdy se tu „kroužek“ rozhodl umístit svoji klubovnu, rozhodně nevypadala, jako dnes. „Dodnes si pamatuji, že byla zarostlá břízkami, byly tu od Němců vytrhané střílny hlavních zbraní, pancéřové zvony a také odsud zmizelo veškeré železo. Dílo zkázy pak po válce dokonali našinci, kteří tu v době, kdy byl hlad po stavebním materiálu, rozkradli i zděné příčky,“ dodal Petr Charvát s tím, že už v tu dobu si parta nadšenců řekla, že by bylo dobré dát celý objekt dohromady podle dochovaných stavebních výkresů. Začala tak mravenčí práce, kdy členové spolku trávili dlouhé časy pátráním v inzerátech, vetešnictví a později i na internetu. A úspěch se dostavil. „Jedním z úžasných kousků, které jsme objevili, byla filtrovna vzduchu z roku 1938. Tu jsme nalezli v Praze v jednom protileteckém krytu, který byl určen k likvidaci. Na Březinku jsme ji pak instalovali v roce 1996,“ nechal se slyšet další člen party nadšenců Vladimír Medek.
Na největší objev si však srub počkal až na začátek milénia. A stál opravdu za to. „Když jsme se blížili ke konci, zbývalo nám sehnat poslední zbraň - protitankový kanon. Ten jsme hledali opravdu všude po světě. A nic. Když už jsme byli rozhodnuti, že uděláme repliku, tak přišla zpráva z norského muzea, že by jeden takový kanon měli a s Českou republikou by jej vyměnili. To jsme zaplesali blahem,“ zavzpomínal Vladimír Medek. Radost však brzy opadla. Podle výrobního čísla 392 vyšlo najevo, že se totiž jedná o válečný kanon vyrobený za války pro německou armádu. Norové posléze přiznali, že mají v depozitu ještě dva podobné kanony a poslali jejich čísla.
„A teprve po této zprávě jsme mohli opravdu propuknout v nadšení. Podobných kanonu je na celém světě tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ale osud tomu asi chtěl, že čísla byla 173 a 172. To první patřilo Březince. A druhé nedalekému Lomu. Opravdu zázrak,“ uvedl Vladimír Medek a dodal, že právě „březinský“ kanon v roce 2000 doputoval po více než 60 letech do svého domova.
Celý bunkr je tak nyní osazen původním zbraňovým systémem. Návštěvníci, kterých sem v otvírací době přijde kolem 100 denně, mohou také vidět expozici dobových uniforem a běžných věcí strážců. „Ale pokud by chtěl někdo vidět i ten kanon určený pro Lom, musel by do Norska,“ uvedl Petr Charvát a dodal, že na Lomu je expozice věnovaná opevnění a na Vodě prvorepublikové armádě. Ty doplňují čtvrthodinové projekce o vzniku opevnění a o čs. armádě až do mnichovské konference.
Podle Petra Charváta je nyní srub Březinka ve stavu, v jakém jej chtěli mít i naši předci. Kdyby se však nyní tehdejší vojáci přijeli na Březinku kouknout, nepoznali by ji. V předválečných letech totiž nebyla nikdy dokončena.
„Její stavba začala 4. října 1937 a skončila 9. října. Za pět dní nepřetržité betonáže tu bylo vylito 1365 kubíků betonu a zabudováno zhruba 80 tun armaturního železa. V létě roku 38 sem byly ještě zabudovány pancéřové zvony. To bylo vše. Ani elektrika tu nebyla a celá stavba se dělala za svitu petrolejek. Bylo to zkrátka stále jedno velké staveniště,“ říká Vladimír Medek s tím, že v době, kdy se nadšenci pustili do opravy Březinky, měl spolek „pod palcem“ i Lom, Hrobku a Vodu. I ty postupně nadšenci dávali, a dávají, do staronového hávu.
Pomoc z historie
Vstupní branou do skanzenu opevnění je pěchotní srub N-S 84 Voda v Náchodě-Bělovsi. Tento objekt zpřístupnili členové náchodského Klubu vojenské historie milovníkům historie v roce 2010. A i na něm bylo práce jak na kostele. Na konci 60. let byl totiž srub přestavěn pro účely civilní obrany a tím znehodnocen. Při renovačních pracích pomohly i postřehy jednoho z původních obyvatel srubu, který byl určen pro posádku 35 vojáků. „Když jsme Vodu opravovali, přišel se na nás podívat tehdy již čtyřiadevadesátiletý pan Svatoš. A jakmile vešel, hned nám řekl, kde spával. Že si dodnes pamatuje, že to bylo u stěny, která jej nepříjemně chladila. A také nám řekl, že ve zvonu byla ocelová podlážka. Její pozůstatky jsme pak skutečně nalezli,“ uvedl Vladimír Medek.
Ve srubu byly protitankové kanony, kulomety a též pancéřové pozorovací zvony vybavené kulometem. Dnes slouží jako galerie, schopná mluvit o lidech i vojenské historii. „Je tady například kompletní vývojová řada lehkých kulometů ze Zbrojovky Brno, používaných také tehdejší československou armádou,“ informoval Petr Charvát. V části zdejší expozice je i místo, kde jsou životopisy vojenských osobností z Náchodska. Zmapovány jsou i boje, které se po skončení války odehrály u běloveské celnice.