Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Český poutník: Po stopách Ježíška

Kam jinam by se měl poutník vypravit v předvánočním čase, když ne do Ježíškova království? Mířím do Božího Daru, nejvýše položeného městečka ve střední Evropě. Čeká na mě nejen slavná Ježíškova pošta, ale také řada zajímavostí a dobrodružství.

18.12.2011
SDÍLEJ:

Daniela Sedlačíková měsíc v kuse jen razítkuje. Pak se jí o tom i zdá. Foto: archiv

Dostat se z mého bydliště do Daru je poněkud komplikovaná záležitost, proto vyrážím na cestu už o den dřív. Vlak a autobus mě spolehlivě dovezly do cíle i přesto, že se silničáři potýkají s prvními přívaly sněhu. Na zastávce naproti kostelu Svaté Anny, který v obci stojí už od roku 1593, jsem krátce po sedmé hodině večerní. Ulicemi se honí ostrý horský vítr, schovat se před ním není kam. Jsem ve výšce 1028 metrů, kousek pod nejvyšší krušnohorskou horou Klínovec.

Nad tisíc metrů se nevyká

Zachumlán do čepice a zimní bundy pospíchám do místa svého noclehu, chaty Zelinka. Místní domácí, kteří se kupodivu nejmenují Zelinkovi, ale Kulhánkovi, mě vítají teplým čajem s rumem a domácí polévkou s játrovými knedlíčky. „Nad tisíc metrů si nevykáme,“ říká Tomáš od vedlejšího stolu, když mi podává ruku na seznámení. Člen zdejší horské služby a horolezec tělem i duší zde čeká na nástup do páteční služby. „Napadl sníh, tak už to vypukne. Až do konce března bude plno práce,“ usmívá se horal a je znát, že už se na ta zranění lyžařů docela těší. „Nikomu nic špatného samozřejmě nepřeji, ale něco dělat musíme,“ dodává s hodně velkou ironií. A pak dostává osudný nápad. „Když chceš poznat život na Božím Daru, musíš s námi na jedno,“ říká nekompromisně a hází po mě bundu. „Tak pádíme,“ popohání mě a pak se ještě dlouho směje mému obutí. „V tomhle chceš chodit po Božím Daru? Tak to ses zbláznil,“ říká směrem k mým nízkým botám a od pana domácího pro mě „vyžebrá“ alespoň zimní návleky.

Dlouhá a perná noc

V jednom z mnoha místních hostinců je už celkem klidno, blíží se zavírací hodina, a tak si objednáváme jen pivo a báječný chleba se škvarkovou pomazánkou, kterou vlastnoručně vyrábí paní hostinská. Na chodbě visí fotografie z historie i současnosti božidarského života. Zdá se, že je tady pěkně veselo.

„Jsme chudý kraj, ale lidé jsou zde dobří a umí držet pospolu, což se dnes už mnohde nevidí,“ říká mi Věrka, která s námi sedí u stolu. „Pořádáme veselice, pochody, historické lyžovačky i zabíjačky. Tenhle kraj bychom nevyměnili za nic na světě,“ shoduje se osazenstvo hospůdky při mém odchodu.

Mé večerní putování po Božím Daru ale ještě nekončí.

„Ještě musíme do zdejší Jedové chýše,“ směje se Tomáš a vede mě do začouzené hospůdky s místními bohémskými postavičkami. Na stole se objevují další piva a pak i panáky. Povídá se o drsném kraji, o desíti měsících v roce, kdy se zde musí topit v kamnech. i o tom, že nebýt německých turistů, byl by tento kraj už bez lidí. Povídalo se a čas utíkal, na kutě jsem se dostal až po třetí hodině ranní.

Razítkují i ze spaní

Ve čtvrtek ráno mě budí telefonem až kolega fotograf: „Tak jsem tady, kde pochoduješ?“ Rychle uvažuji, jestli přiznat, že jsem ještě v posteli, protože jsem včera poznával zdejší kraj a jeho obyvatele. Nakonec jen zamumlám něco v tom smyslu, že už jdu, vyskakuji z peřin, oblékám se a sbíhám dolů na teplý čaj. Na snídani nemám ani pomyšlení.

Venku je pěkně nachumeleno a severák fučí snad ještě více než včera. Startujeme na zdejším informačním centru, které od 1. do 24. prosince funguje také jako vyhlášená Ježíškova pošta. Už sedmnáctým rokem se zdejší zaměstnankyně mění v Ježíškovy spolupracovnice. „Každý den nám rukama projde kolem čtyř tisíc pohledů a dopisů. Pytle s psaníčky vysypeme na veliký stůl a pak už jen razítkujeme a razítkujeme,“ směje se sympatická Daniela Sedlačíková a přiznává, že se jí o razítkování často i zdá. „Ke konci měsíce už rukama razítkuju i ze spaní. Vloni jsme celkem orazítkovali přes 110 tisíc psaníček,“ popisuje Daniela.

Jak jsem neprošel Ježíškovou cestou

Kupuji několik pohledů s nezbytnými razítky, abych potěšil své blízké, a s takzvanou Ježíškovou kartičkou v ruce se vydávám plnit úkoly na Ježíškovu cestu. Její začátek je kousek za městským hřbitovem. Vybrat si můžu ze dvou okruhů. Celodenní měří necelých třináct kilometrů, já ale vzhledem k počasí volím ten kratší s „pouhými“ 5,6 kilometry. I tento malý okruh se ale posléze ukáže být dnes nad mé síly. Noční sněžení a vítr zafoukaly cestu natolik, že se už za prvním zastavením začínám bořit po pás do sněhu. Kilometrovou cestu k druhému bodu Ježíškovy cesty jdu víc jak půl hodiny. A ještě delší čas se vracím k výchozímu místu cesty.

A podobně to dopadá také s návštěvou naučné stezky Božidarské rašeliniště. Celkem 3,2 kilometry dlouhá cesta mezinárodně významným mokřadem je celá pod vysokou vrstvou sněhu.

Za teplem a historií

Nezbývá než se schovat do tepla a vychutnat si prohlídku zdejšího muzea. V expozici nacházím vše o historii i současnosti nejvýše položeného středoevropského města. K vidění je například krušnohorská selská místnost s kompletním vybavením, minerály a další předměty ze zdejších chalup a přírodního bohatství.

Nadešel čas loučení s Božím Darem, ve kterém kdysi žilo přes dva tisíce obyvatel. To ale bylo v dávných dobách, kdy se v okolí těžila železná ruda. Dnes má městečko 160 obyvatel. V zimních měsících se jejich počet ale několikanásobně zvyšuje. Prakticky každá druhá chalupa zde slouží coby ubytovna, penzion či hotýlek. A zimních sportovních radovánek si v tomto malebném místě užije opravdu každý. Takže pokud ještě nevíte, kam na zimní dovolenou, nabalte lyže, běžky, sáně a vydejte se do Božího Daru.

René Flášar

18.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Donald Trump
2 5

Donald Trump nebude po boku Hitlera, Stalina či Merkelové? Skandální

Podzemí. Ilustrační foto.
6

Pražské podzemí se otevírá. Odborníci představí nepřístupné chodby

Občan na Hradě? Českou politiku chce vyléčit „čtyřicetiletý kluk“ Marek Hilšer

/REPORTÁŽ Z PŘEDVOLEBNÍ KAMPANĚ A SETKÁNÍ S VOLIČI/ Zkoumá mozkové nádory, tančí tango a nebojí se ozvat, když se někde děje bezpráví. Teď chce být prezidentem. V osm hodin ráno už před Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze panuje čilý ruch. Blikající sanitky přivážejí pacienty a bojují o drahocenné sekundy. Na protější straně silnice, v Anatomickém ústavu, se čas naopak zastavil. Studenti medicíny tu zrovna začínají první cvičení na pitevnách. 

Komentář Kateřiny Perknerové: Vojtěch Filip, génius reálpolitiky

Komunistická strana Čech a Moravy vyhrála sněmovní volby. Tedy ne na první dobrou, ale na druhou ano. Ačkoli skončila až pátá se 7,76 procenta hlasů, její předseda Vojtěch Filip dokázal za poslední měsíc to, co nikdo před ním.

Zpívající rozhodčí a bezdomovcem po své vůli: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 24. listopadu 2017.

Ladislav Špaček: Na Hrad jsem nastoupil s platem 15 tisíc

ROZHOVOR / FOTOGALERIE / Na setkání s někdejším poradcem prezidenta Václava Havla, pedagogem, spisovatelem, novinářem a mistrem v oboru etikety jsem se těšil. I když mírné obavy, jak se správně chovat ve společnosti Ladislava Špačka, jsem měl. Nebyly na místě. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT