Z Prahy je to vlakem do Malých Svatoňovic necelé tři hodiny jízdy rychlíkem. Protože jsem si tentokrát dopřál cestování první třídou, vystupuji z kupé krásně prospaný a plný síly, což oceňuji hned při stoupání do centra obce. Malé Svatoňovice byly původně hornickou obcí, o níž první zmínka pochází z roku 1709. Uhlí se v okolí rubalo až do roku 1991.

Nejvíce ale Svatoňovice proslavil spisovatel Karel Čapek, který se tu v roce 1890 narodil v rodině lázeňského lékaře. Přestože zde žil jen pár měsíců, jeho odkaz je na návsi znát na každém kroku. Zdejší lidé nezapomněli ani na jeho bratra Josefa, který se sice narodil v roce 1887 v Hronově, ale ve Svatoňovicích strávil stejnou dobu jako Karel. V centru malého parku je sousoší slavných bratrů, fasádu bývalého lázeňského domu zdobí spisovatelova busta. Uvnitř pak můžete navštívit i muzeum.

Muzeum plné Japonců

Průvodkyní v muzeu, které je zároveň místním infocentrem, je mi Martina Siborová.„První patro je věnované dílu Karla Čapka. K vidění jsou tu prakticky všechny jeho knihy v mnoha vydáních a jazycích. Druhé patro patří Josefu Čapkovi, respektive jeho obrazům,"prozrazuje Martina. Loni sem zavítalo přes tři tisíce návštěvníků včetně cizinců.„Čapka milují zejména Japonci, každý rok jich tu máme několik desítek a vloni dokonce přijel celý autobus,"říká průvodkyně. Muzeum je oficiálně otevřeno jen přes turistickou sezonu, ale protože v infocentru jsou zaměstnanci pořád, případné zájemce rádi provedou i mimo otevírací dobu.

Loučím se a kolem barokního kostela Sedmi radostí Panny Marie mířím k Mariánskému sadu, poutnímu místu se sedmi kapličkami a údajně zázračnou vodou. Cesta je náročná fyzicky a pro mě i psychicky. Duše mě bolí při pohledu na pozůstatky pokácených stromů, které zdobily cestu k prameni. Snad brzy vysází nové, aby zde srdce mých poutnických následovníků mohlo za nějakých padesát let opět zaplesat.

Káva od Dášeňky

Vracím se do Malých Svatoňovic a zastavuji se v malebné kavárně s výmluvným názvem Dášeňka. Hrdinku stejnojmenné knihy Karla Čapka zde připomíná téměř vše: výzdoba zdí, židle i několikeré vydání slavné foxteriérky. Objednávám si kapučíno se stylovým názvem Bílá nemoc a ptám se kavárnice Kateřiny Sýkorové, jak se podniku daří:„V zimě je to slabší, ale o letních měsících máme plno. Lidé sem chodí nejen na kávu, ale také se začíst do Čapkových knížek a milovníci geocachingu hledají schránku, která je symbolicky ukryta v malé psí boudě,"líčí usměvavá Kateřina.

Je ale čas jít dál. V létě roku 1890 se rodina lékaře Antonína Čapka přestěhovala do nově postavené vily v nedaleké Úpici. Po červené značce, která prý vede po stopách Karla Čapka, mířím tímto směrem. Myslím však, že slavný spisovatel by touto cestou, vedoucí až příliš často kolem rušných silnic, v dnešní době rozhodně nechodil. Určitě by zvolil mnohem příjemnější cestu po modré značce, která vede krajinou s malebnými výhledy.

Originální služebna

Dům rodiny Čapkových v Úpici, z něhož Karel a Josef odešli v roce 1907, dnes patří ministerstvu vnitra a sídlí v něm policie. Muži zákona jsou zde velmi milí a na zvědavé návštěvy zvyklí, takže po mém zazvonění mě domem ochotně provedli. Pracovna Antonína Čapka i mnoho dalších pokojů je prakticky ve stejném stavu, jako před více než sto lety. Dokonce i stůl náčelníka policejní stanice je z původního vybavení a je stále funkční.

Na bratry Čapkovy můžete zavzpomínat i v místním muzeu, kde je jim věnovaná značná část expozice. Muzeum se nachází v budově staré radnice na úpickém náměstí. Od něj na dohled se nachází další z dominant města, barokní kostel svatého Jakuba Většího, který byl dostavěn v roce 1705. A pár minut chůze od něj je možné spatřit nejstarší dochovanou lidovou stavbu zdejšího regionu. Tou je dřevěnka, která je prvně zmiňována už v roce 1559. Do roku 1990 zde fungovala hospoda, nyní stavba prochází rekonstrukcí, takže kochat se její krásou je možné jen zvenčí.

Modrá je dobrá

Úpice se chlubí i známou hvězdárnou, kterou jsem ale při své cestě minul. Od dřevěnky totiž mířím po již zmiňované modré značce zpět do Malých Svatoňovic. „Modrá je dobrá," dere se mi na jazyk refrén známé písničky, tedy pokud to bereme turisticky a nikoliv politicky. Míjím řadu romantických chalup, ke klidu a rozjímání vybízejících božích muk i partu dětí, která si u zemědělské usedlosti hraje na balících slámy. Člověk má až pocit, že se vrátil v čase do doby, kdy lidé ještě nespěchali a uměli se s úctou chovat ke krajině i dílu svých předků.

Modrá značka mě zavádí téměř až k vlakovému nádraží. Začíná se stmívat, stahuji okénko vlaku a naposledy mávám zdejšímu kraji.  Na viděnou někdy příště, třeba při návštěvě zdejších hornických štol a památek, na které se dnes nedostalo.

Líbilo

Policejní stanice v Úpici

Nelíbilo

Rušná silnice při cestě do Úpice

Tipy v okolí

*Trutnov: Ve 13. století postaven uvnitř hradeb hrad, který byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek a v 19. století upraven na školu. Od roku 1950 v něm sídlí regionální muzeum. Na náměstí původní najdete renesanční radnici z konce 16. století, Krakonošovu kašnu z roku 1892 a sloup Nejsvětější Trojice z roku 1704. Od roku 1886 tam stála socha císaře Josefa II., ale v roce 1923 ji odstranili. Novou odlili a odhalili v roce 2009.

*Rtyně v Podkrkonoší: Centrum velkého selského povstání v roce 1775 vedeného rychtářem Antonínem Nývltem. Bývalá rychta přestavěna a zvýšena o patro, vedle ní socha Rebela z roku 1975. Dominantu města tvoří barokní kostel svatého Jana Křtitele z roku 1679 postavený náhradou za zchátralý gotický.

U něj stojí mohutná dřevěná zvonice ze 16. století se třemi zvony. Před hřbitovní branou je socha krále Davida z doby kolem roku 1730 pocházející z Braunovy dílny.

René Flášar