Z rychlíku vystupuji na zastávce Chomutov město a po deseti minutách poklidné chůze se ocitám na břehu kamencového jezera, které je jediné svého druhu na světě. Vzniklo zatopením dolů, v nichž se v letech 1558–1785 těžil kamenec a síra. Plocha jezera je 15,95 hektarů, největší hloubka je 3,4 metrů. Ojedinělost zdejší vody spočívá v tom, že její složení vylučuje jakýkoliv organický život kromě prvoků. Lidskému zdraví je však tato voda velmi prospěšná a někteří dokonce přirovnávají kamencové jezero k Mrtvému moři.

Nádhera i zmar

Na koupání to však dnes moc nevypadá, proto se kolem Podkrušnohorského zooparku, kde od roku 1975 chovají více než 160 druhů zvířat z oblasti Eurasie a severní Afriky, vydávám na hlavní nádraží. Lokálka, která jezdí pouze v sobotu a neděli, mne pak odváží do Vejprt.

Přestože trať vede nádhernou horskou krajinou a v nejvyšším bodě dosahuje 900 metrů nad mořem, pohled z okna vlaku není příliš radostný. Alespoň na železničních zastávkách. Většina kdysi honosných budov je v naprosto zoufalém stavu a čeká je demolice. Nejinak tomu bude i v samotných Vejprtech, kde z velké budovy zůstane zachována jen výpravní kancelář a čekárna.

„Chtěli jsme objekt odkoupit, ale ze strany železničního dopravce nebyla vůle se dohodnout na přijatelné ceně. Z nepochopitelných důvodů je pro něj lepší nechat budovy naprosto zchátrat a potom zbourat,“ krčí rameny starostka Jitka Gavdunová.

Muzeum letecké bitvy

Noc trávím v městské ubytovně a ráno se opět vlakem vydávám poznávat zajímavá místa v okolí. Průvodce mi dělá krušnohorský patriot Jiří Frajt. První zastavení máme v obci Kovářská.

„Svým vznikem, jménem a dokonce i městským znakem je městečko nerozlučně spojeno s železnou rudou, která se ve zdejších lesích těžila už od 14. století. V roce 1595 tu postavili jednu z prvních vysokých pecí u nás. Dnes tuto slavnou historii připomínají jen rozbořené zbytky technických památek,“ říká Jiří. Hlavním tahákem obce tak je Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, která se odehrála v roce 1944.

Requiem pro Měděnec

Přesunujeme se do sousedního Měděnce a navštěvujeme štoly, které zde zůstaly po dolování rudy. Na stejnojmenném kopci stojí malebná kaplička, která se proslavila v seriálu 30 případů majora Zemana. Tvoří totiž kulisu úvodním titulkům, když Zeman kráčí po silnici do filmové Kateřinské Hory.
Mnohem známější je ale Měděnec kvůli tragické události, která se zde odehrála 1. listopadu 1984 a místní o ni dodnes neradi hovoří.

„Zoufalá klientka zdejšího ústavu sociální péče založila v areálu požár, který nepřežilo 26 chovanek. Filip Renč posléze natočil o události film Requiem pro panenku,“ podotýká Jiří. Budova ústavu tehdy lehla popelem a událost dnes připomíná pouze malý pomníček u cesty.

Další zastávkou je sousední městečko Výsluní. Zdejší kostel svatého Václava si zase zahrál ve filmu Zapomenuté světlo. Za vidění ale stojí také empírová stavba radnice z roku 1846 a stoletá lípa v městském parku.

Unikátní lokomotiva

Před koncem své cesty se ještě na skok znovu vracím ke zdejší železnici. Z opuštěné výtopny na zastávce Křimov buduje parta nadšenců sdružujících se pod názvem Loko-Motiv malé železniční muzeum.

„Nejcennějším exponátem je parní lokomotiva z roku 1896, která původně jezdila na trati z Chocně do Litomyšle. Máme zde také čtyři dieselové lokomotivy a deset vagónů,“ láká návštěvníky jeden ze členů spolku Petr Mandys.

Opouštím tento kraj s poznáním, že si určitě zaslouží větší pozornost, než se mu zatím dostává.

Text: René Flášar Foto: autor, Miroslav Rendl