Obec Žihle je prvně zmiňována v roce 1238, její dominantou je barokní kostel svatého Václava na půdorysu kříže z let 1718-1730. Odemyká se ale jen na nedělní bohoslužby. V těsném sousedství stojí barokní fara z roku 1693, která je v soukromých rukách. Je částečné opravená, ale z jedné části už několik let zůstává lešení, které se postupně naklání a nejspíš je jen otázkou času, kdy se sesune k zemi. Celkové rekonstrukce se tak farní budova nejspíš nedočká, stejně jako se jí nedočkal blízký zámeček vystavěný v letech 1595 až 1600, který je dnes v troskách. „Myslím, že majitel podcenil svůj podnikatelský záměr a nyní by se rád obou objektů zbavil. Obci už nabízel převod zámku za symbolickou cenu, jenže co bychom s takto zničeným objektem dělali," popsala smutnou situaci kolem fary a zámku sekretářka obecního úřadu Lenka Knedlíková.

Zámeček zničily bomby

Vracím se k nádraží a z hlavní cesty odbočuji k památníku věnovanému 273 obětem zdejšího pochodu smrti z dubna roku 1945. Pietní místo u hřbitovního kostela svatého Filipa a Jakuba, je vzorně udržované, jsou tam i lavičky pro posezení a zamyšlení.

Po silnici mířím k místním částem Nový Dvůr a Poustky. Čtyři kilometry do prudkého kopce mi dávají docela zabrat. S radostí se proto v Novém Dvoře zastavuji v restauraci na malé osvěžení.

Do Poustek už to není daleko, proto se ještě vydávám na prohlídku zříceniny zámečku ze 17. století, který stojí v těsném sousedství restaurace. Stavba se stala obětí bombardování na konci druhé světové války a od té doby chátrá.

Nocleh mezi strážníky

Za patnáct minut jsem u rekreačního a školicího střediska Žihle, které patří pražskému magistrátu a kde mám na dnešní noc domluveno přespání. Vedoucí Milan Mudra mě seznamuje s historií zařízení. Původně šlo o dětský tábor vybudovaný v 50. letech minulého století, který byl v 70. letech přebudovaný na školu v přírodě. „Praha převzala areál v roce 2009 a postupně ho rekonstruuje. Pořádáme zde školy v přírodě, tábory, různá školení, na výcvik sem jezdí pražští strážníci, ale otevřeni jsme i pro širokou veřejnost. Po předchozí domluvě je možné zde strávit rodinnou dovolenou," vysvětluje Mudra a provází mě areálem, který nabízí ubytování ve třech zděných budovách a šesti bungalovech. Po vydatné večeři (byly buchtičky se šodó) se okamžitě vydávám na kutě.

Rozkvět a pád Rabštejna

Sluníčko pálí již od časných ranních hodin, proto jsem rád, že cesta k Rabštejnu nad Střelou vede převážně lesem. Nevydávám se ale po červené značce, nýbrž po lesní asfaltce, která se po zhruba dvou kilometrech napojuje na zelenou značku. Cesta mě vede k památné lípě z roku 1621. O kousek dál stojí zbytky Nučického mlýna. Pravděpodobně šlo o součást zaniklé obce. Ještě v roce 1945 zde fungovala i restaurace, pila a hájovna.

Stále po zelené značce směřuji k Rabštejnu, kdysi nejmenšímu městu ve střední Evropě, které je dnes součástí Manětína.

První písemná zmínka o Rabštejně pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů. Po roce 1321 ho koupil Oldřich Pluh, královský podkomoří a oblíbenec Jana Lucemburského, a přestavěl ho na významné šlechtické sídlo. V předhradí založil opevněné městečko, kam přivedl obyvatele z nedalekých vsí. V roce 1337 mu vymohl i městské právo.

Naopak moderní dějiny se nesou ve znamení úpadku. Po odsunu německých obyvatel na konci druhé světové války nebyl Rabštejn plně dosídlen a počet obyvatel dosahoval pouze jedné pětiny předválečné hodnoty. Kvůli tomu přišel o statut města a nakonec ztratil i postavení samostatné obce. Od 1. července 1980 je součástí Manětína. Postupně zde zanikly téměř všechny služby, například pošta je uzavřena od roku 1998, poslední obchod byl zrušen v roce 2003.

Občerstvit se tak dnes můžete pouze v infokavárně Četnická stanice. Hned vedle ní se ale nyní rekonstruuje hospoda, kde má vzniknout i muzeum

Chráněný most

Rabštejn však stojí za návštěvu i dnes. Kolem historických stavení přicházím ke zřícenině hradu Rabštejn nad Střelou. Hned naproti přes silnici stojí zbytky hradu Sychrov, který sousedí s bývalým klášterem servítů z roku 1666. Ten byl v minulých letech přebudován na hotel, ale dnes je opuštěn a jeho další osud je nejistý.

K bývalému klášteru těsně přiléhá kostel Sedmibolestné Panny Marie z let 1766 až 1769. Pod ním se pyšní svojí krásou zámek z roku 1705, který je dnes v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Přes náves s historickými domy proto mířím rovnou ke gotickému kamennému mostu přes řeku Střelu, který je chráněnou památkou. Po osvěžení ve vodě, se kolem řeky a následně po modré značce vydávám zpět k Žihli.

Procházím lesem a teprve tady si uvědomuji, že mi za celou dobu mého pobytu ani jednou nezazvonil mobil. Rabštejn nad Střelou a jeho okolí je jedním z mála míst, které je stále bez mobilního signálu. Přeji mnoho nezapomenutelných zážitků při putování naši krásnou zemí.

Líbilo

Žádný mobilní signál

Nelíbilo

Nepřístupné památky v Rabštejně

Tipy v okolí

*Manětín: Hlavní památkou je renesanční zámek, který byl po požáru v roce 1712 barokně přestavěn podle projektu Tomáše Haffeneckera. Mohutná budova zabírá jižní stranu náměstí, uvnitř je expozice přístupná veřejnosti. Před zámkem je terasa s galerií alegorických barokních soch. Budova je krytou chodbou spojena s děkanským kostelem svatého Jana Křtitele. U jižní strany zámku najdete barokní zahradu a park.

*Žlutice: Opevněné město založeno Borši z Rýzmburka po roce 1280. Od roku 1426 zde sídlil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Městské jádro je nyní památkovou zónou. Na svažitém náměstí stojí patrová renesanční radnice ze 16. století, v sousedství je muzeum s husitskou expozicí a přístupem do historického podzemí. Nad městem stejnojmenná vodní nádrž.

René Flášar