Posilněn alkoholem i teplou kávou vyrážím vstříc dnešním zážitkům, které na sebe nenechají dlouho čekat. Sotva ujdu několik desítek metrů, zachytí můj nos neodolatelnou vůni čerstvého pečiva. Po chvíli stojím před jednou ze zdejších rodinných vilek, která nyní slouží jako pekařství. A není to ledasjaké pekařství.

K podnikání mě přinutili

Ve zdejším podniku se peče přesně podle receptů a tradic našich prababiček a babiček. Všechno pečivo je připravované z kvásku a bez jakékoliv chemie. „K podnikání mě přinutili moji známí. Pekla jsem doma kváskový chléb pro své děti, postupně si pro něj začali chodit i další členové rodiny a známí, až vše přerostlo v myšlenku věnovat se pečení profesionálně,“ říká majitelka pekárny Staňka Elšíková. Se svým „chlebem od babiček,“ dokázala najít díru na trhu a nyní zásobuje většinu prodejen zdravých výživ po celé republice. A to nejen chlebem.

„Postupně jsem začala také s koblihami, vdolky i zákusky. Celkem produkujeme kolem šedesáti druhů slaného i sladkého pečiva,“ dodává Staňka, která se už přes dvacet let věnuje makrobiotice a všemu, co s ní souvisí. Z nešťastné maminky, která nechtěla dětem dávat chléb plný chemie, se díky odhodlání stala úspěšná pekařka a podnikatelka. Jak vidno i nouze může přinášet své ovoce.

Mám lék na rakovinu

Opouštím voňavý ráj a mířím za dalším zajímavým obyvatelem Vizovic, kterým je Petr Hába, milovník zdejších tradic, ale také velký vyznavač čínské a tibetské medicíny, které se věnuje více než pětadvacet let.

Petr tvrdí, že pomohl najít ztracené zdraví mnoha lidem s rakovinou. Stalo se tak za pomoci léku, který moduluje imunitní systém. „Jde o velice levnou a účinnou metodu, proto se oficiálně nemůže prosadit. Velké farmaceutické firmy by na ní nevydělávaly,“ vysvětluje Petr důvody, proč není zmiňovaná léčba v nabídce lékařů.

Zlepšení zdravotního stavu prý přichází již po dvou měsících. „Velice úspěšná je tato metoda například u roztroušené sklerózy, kterou trpí stále více i mladých lidí. Do roka je člověk většinou bez všech obtíží,“ tvrdí Petr, který také sbírá a pěstuje byliny z celého světa a letos chce začít s obnovou zdejší prastaré bylinné klášterní zahrady. „Pokud získám grant, chtěl bych se sázením začít už na přelomu července a srpna,“ loučí se mnou Petr a zve mne na letní slavnostní otevření zahrady. Tedy pokud se mu podaří jeho plán uskutečnit. Slibuji a vydávám se dále do města.

Romantika v zahradě

Od rodného domu Bolka Polívky se vracím zpět k centru Vizovic, abych se pokochal pohledem na zdejší zámek, který nechal v polovině 18. století vystavět na místě bývalého cisterciáckého kláštera olomoucký kanovník a pozdější biskup královéhradecký Heřman Hannibal z Blümengenu. „Stavbou pověřil význačného brněnského architekta Františka Antonína Grimma, který pojal zámek v tehdy moderním francouzském barokním stylu,“ dozvídám se z kroniky zámku.

Opomenout nemůžu ani zámeckou zahradu, která je postavena v romantickém duchu a tvoří jedinečnou ukázku zahradní architektury u venkovského sídla.

Něco ostřejšího na závěr

Čas letí jako zběsilý a pomalu se blíží doba mého odjezdu. Nestihnu se tak už podívat na kopec Barák, na kterém stojí rozhledna s krásným výhledem na město a jeho okolí. Chvilinka času mi ale ještě zbývá, proto mířím na rychlou exkurzi do podniku Rudolf Jelínek.

Prohlížím si staré ročníky slivovice, které tu uchovávají dlouhá desetiletí. K vidění jsou také unikátní lahve, ve kterých se zdejší slivovice vyvážela a vyváží prakticky do celého světa.

Nakonec nezbývá než si koupit jednu lahvinku léčivého nápoje našich předků a pospíchat na vlak, který mne po celodenním trmácení zaveze na nocleh do Šumperka. Starostlivá mamka už určitě čeká s večeří.

Text: René Flášar Foto: Jaroslav Švanda