Hned na nádraží v Chocni se zastavuji u pamětní desky stavitele Jana Pernera. Zasloužil o vybudování hlavní železniční tratě z Olomouce na Prahu a zemřel na následky zranění, která utrpěl 9. září 1845 právě u zdejší stanice. Pak už nasazuji přilbu a vyrážím k centru města. Projíždím zámeckým parkem, napojuji se na červenou značku a po chvíli stojím na hlavním Tyršově náměstí. Kochám se novorenesanční radnicí z roku 1880 a barokním mariánským sloupem, který je ještě o 120 let starší.

Park pro romantiky

Červená značka mě následně přivádí k choceňskému zámku, v němž sídlí Orlické muzeum, které ukrývá nálezy zkamenělin a historických vykopávek z okolí Chocně.

Od zámku pokračuje červená značka přes přírodní park Peliny, jehož název pochází od mlýna Pelín, který v této oblasti stával někdy ve středověku. Nad skalami v Pelinách se také kdysi tyčila tvrz Vranov neboli Koutníkov. Do současnosti se z ní však nedochovalo prakticky nic. Peliny by neměla minout žádná romantická duše, proto slézám z kola a procházím krajinou pěšky. Zpět do sedla usedám až před železničním přejezdem a stále po červené značce mířím k penzionu Mítkov. V příjemném zařízení si dopřávám polední odpočinek a svému žaludku také trochu jídla.

Úkryt učitele národů

Pokračuji k Brandýsu nad Orlicí a hned na začátku města brzdím u rehabilitačního ústavu, jehož krásnou budovu nelze minout bez povšimnutí. Historie ústavu se datuje od roku 1898, kdy budovu tehdejšího Vodoléčebného ústavu dali postavit doktor Josef Wieser a Jan Horský. Za první republiky zde fungovaly známé lázně, posléze se tu léčili dětští pacienti s ortopedickými vadami a nyní se nejmodernějšími metodami rehabilitují především dospělí pacienti.

Ve středu města stojí za povšimnutí barokní zámek z druhé poloviny 18. století a secesní radnice z roku 1901. Nad městem se nachází zbytky zříceniny hradu ze 13. století, k nim se ale tentokrát nevydávám a zastavuji se až u památníku Jana Amose Komenského. Pod ním se nachází jeskyně, na které stával srub, v němž se měl učitel národů v roce 1622 ukrývat několik měsíců před svými pronásledovateli.

Bloudění v labyrintu

Naproti památníku se nachází Přírodní labyrint.„Bludiště jsme otevřeli v roce 2008 a vysázeno je zde celkem 2003 stromů,"říká členka spolku Brandýs ve světě, který areál vlastní a provozuje, Jaroslava Držmíšková. Chci si labyrint samozřejmě vyzkoušet, ale kvůli svému orientačnímu smyslu raději žádám o asistenci. Jaroslava mě rutinně vede přímo do středu bludiště. Nejkratší cestou je to zhruba 300 metrů.„Každý týden zde alespoň jeden turista zabloudí a musíme ho vyvést ven,"usmívá se šéf labyrintu Zdeněk Držmíšek a ještě se pochlubí, že loni sem zavítalo asi 8500 návštěvníků. Pokud byste sem chtěli vy, tak vězte, že otevřeno je v květnu o víkendech a od června do září každý den od 9 do 18 hodin.

Pomník nejmladšího partyzána

Přes vísku Perná s historickou sýpkou mířím do osady se zajímavým jménem Bezpráví. Po roce 1989 zde chtěla herečka Bára Štěpánová společně se svým tehdejším manželem vybudovat skanzen bezpráví a na širé louce v okolí železniční zastávky shromáždit artefakty z období minulého režimu. Nakonec ale zůstalo jen u plánů.

V osadě stojí za návštěvu kaplička, kterou v roce 1812 nechal postavit raněný a zázračně uzdravený voják. V dolní části Bezpráví, v těsné blízkosti železničních kolejí, stojí hájovna a pomník hajnému Čeňkovi Dolečkovi a jeho synovi Oldřichovi. Hajný byl za pomoc partyzánům popraven, krutý osud jeho syna nebyl dlouho znám. Vypátral ho až publicista Stanislav Motl. Zjistil, že nejmladší český partyzán skončil v koncentráku pro děti, kde na něm nacisté prováděli kruté pokusy. V době osvobození byl Oldřich chromý, slepý a prakticky neschopný života. Zemřel jen několik dní po skončení války, aniž se vrátil do vlasti. Smutný příběh.

Vzhůru na rozhlednu

Krásné, ale depresivní místo raději opouštím a podél železniční trati a přírodního parku Orlice mířím k cíli dnešní cesty. Na začátku Ústí nad Orlicí ještě odbočuji k vrcholu Andrlův chlum, na němž stojí rozhledna Stříbrná krasavice, která se vypíná do výšky 50 metrů. A znovu šlapu. Tentokrát ne do pedálů, nýbrž do schodů. Na vrchol věže jich vede 183. Za námahu jsem odměněn překrásným výhledem na Orlické hory a Kralický Sněžník.

V restauraci chaty Hvězda, která stojí pod rozhlednou, si dopřávám vychlazenou limonádu a potom mířím z kopce dolů rovnou k historicky cennému, ale ohroženému nádraží. Odevzdávám kolo, naskakuji do vlaku a mířím k domovu. Na procházku městem Ústí nad Orlicí vás vezmu zase někdy příště.

Kalkulačka výletu

Půjčení kola: 128 Kč/den

Oběd v penzionu Mítkov (moravský vrabec se zelím): 80 Kč

Vstupné do Orlického muzea: 20 Kč

Vstupné do Přírodního labyrintu: 35 Kč

Palec nahoru

labyrint v Brandýse nad Orlicí

Palec dolů

sedlo na kole, z něhož mám otlačenou zadní část těla ještě dnes

Tipy v okolí

*V Ústí nad Orlicí stojí za vidění třeba pozdně barokní hřbitovní kaple Panny Marie z roku 1787, funkcionalistická budova Roškotova divadla z roku 1935 nebo secesní Hernychova vila z let 1905-1906, kde bylo po rekonstrukci v roce 2008 otevřeno městské muzeum. Minout byte neměli ani technickou památku v podobě zdejšího nádraží z roku 1874.

*Od roku 1995 je v České Třebové vyhlášena památková zóna. Perlou je kostelík svaté Kateřiny z 1. poloviny 13. století. Jedná se o jedinou dochovanou románskou rotundu ve východních Čechách. Na okraji zdejší železniční stanice je „hřbitov" vysloužilých lokomotiv.

*Za návštěvu stojí i Vysoké Mýto, město založené Přemyslem Otakarem II. v roce 1262. Dodnes se zachoval středověký půdorys městského jádra a část hradeb a trojice městských bran. Na rozlehlém náměstí stojí gotická stará radnice z roku 1433 i pozdně gotická nová radnice z roku 1536. Dominantou je kostel svatého Vavřince původně ze 13. století. Od roku 1895 je město známo výrobou kočárů, karosérií a autobusů.

RENÉ FLÁŠAR