Proč je vlastně pro lidi čekání v koloně tak stresující? „Nikdo to nemá rád, je to klasická frustrace, pocit bezmocnosti může být velmi silný a může působit velmi negativně na psychiku řidiče. Především pro psychicky méně odolné jedince může být stres až extrémní a může způsobit výkyvy v chování,“ vysvětluje specialista na dopravní psychologii Michal Walter.

V letním provozu můžete kromě kolon čekat další specifika. Po silnicích jezdí více unavených a vystresovaných lidí, a proto je větší nebezpečí dopravní nehody. Podle statistik jsou vzhledem k počtu nehod oba letní měsíce, tedy červenec i srpen, nejnebezpečnějšími v celém roce.

Rizika pro prázdninové řidiče:
únava • nesoustředěnost, nervozita, stres • nevěnování se řízení • nezkušenost řidiče • neznalost trasy • neaktuální navigace • špatný technický stav vozidla • přetížené vozidlo • ovlivnění alkoholem

 

Protože vždy existuje pravděpodobnost zdržení v kolonách, než vyrazíte autem třeba do Chorvatska nebo do Itálie, vybavte se dostatkem trpělivosti. „Dobré je také naplánovat přestávky. Stát se může cokoliv. Problematická může být především první jízda, kdy řidič nemá žádnou zkušenost. Užitečné může být konzultovat cestu se zkušenějšími řidiči třeba ve skupinách na sociálních sítích,“ radí odborník.

Nejkritičtější je hluboká noc

Podle internetových stránek BESIPu lidé často podceňují rizika. Řidiči, kteří autem téměř nejezdí nebo jezdí celý rok velmi krátké trasy z bydliště na pracoviště, nemají často zkušenosti s hustotou provozu a absolutně jim chybí zkušenosti v dopravních špičkách. Netuší, co je může čekat, a nemají dostatečné schopnosti předvídat.

Velký podíl na nehodách má také únava. Nejkritičtějším časem je hluboká noc, tedy čas mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní. Málo se také ví, že kritickým časem je odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou.

Cesta po rozpálených dálnicích plných aut představuje velkou psychickou zátěž, kdy řidič cítí zodpovědnost za posádku a také si uvědomuje, že by měl dorazit na místo včas a pokud možno bez nehody. Před cestou by Michal Walter doporučil následující výbavu:

„Určitě by člověk měl mít v autě dostatek jídla a pití, kvalitní mapu nebo aktualizovanou navigaci a nabíječku na mobil. S kamerou bych byl opatrný, některé státy ji nepovolují. Je potřeba promyslet i nákup dálničních známek či mýtné krabičky.“

Děti potřebují zábavu

Cestování s dětmi je kapitola sama pro sebe. Doby, kdy děti mohly spát na zadních sedadlech, jsou pryč. Vždy musí být přepravovány v dětských zádržných systémech. Přeprava v něm je pro dítě sedmkrát bezpečnější než bez něj. Protože jsou děti zvyklé na pohyb a nerady jsou omezovány zapnutými bezpečnostními pásy, doporučuje BESIP dělat častější přestávky a umožnit jim alespoň krátké protáhnutí a proběhnutí.

Hračky, které mají při jízdě u sebe, musí být z měkkého materiálu, aby v případě nárazu neublížily jim ani dalším spolucestujícím. Je dobré děti zabavit různými hrami. „O děti by mělo být postaráno tak, aby se nenudily, měly dostatek zábavy, jako filmy, hry, omalovánky, hračky. Ideální je, když s nimi vzadu sedí dospělá osoba. Jízda v noci má tu výhodu, že děti většinou usnou,“ směje se Michal Walter.

Nemocný do auta nelez

Dalším předpokladem bezpečné jízdy na dovolenou je dobrá kondice řidiče. Rozhodně nevyjíždějte na dlouhé cesty, pokud se necítíte zcela fit, zvláště ne tehdy, když užíváte léky, které řízení vylučují. Před delší cestou se musíte dobře vyspat.

Nejoblíbenější destinací Čechů je dlouhodobě Chorvatsko:

Únava přijde jistě na každého, jde o to, za jak dlouho. Zásadně se nesnažte o povzbuzení kouřením či jakýmikoli medikamenty. Pozor také na poslech monotónní, příliš hlasité hudby. Spolujezdec by pak měl pomáhat při navigaci, nikoli spát.

Tím se dostáváme k další součásti přípravy na dovolenou, a sice přípravě trasy. „Vždy byste měli zvážit především trasu a dobu jízdy – nejkratší trasa nemusí být nejlepší. Nejfrekventovanější bývá noc z pátku na sobotu, kdy je nejsilnější provoz a hrozí nebezpečí kolon z důvodu dopravních nehod či oprav na silnicích,“ varuje dopravní psycholog.

Ideální je trasu rozplánovat na více etap a spojit ji s návštěvou zajímavých míst. Určitě se vyplatí zjistit prověřit podmínky jízdy na placených úsecích (dálnice, tunely…) a možnosti vjezdu do „zelených zón“ v některých evropských městech.

Zachovejte chladnou hlavu
Při řízení je důležité, aby člověka nezačaly ovládat negativní emoce. Nenechat se strhnout k nezodpovědnému jednání, mít pořád zapnutý mozek a přemýšlet o dané situaci. Inteligence hraje samozřejmě také svou roli — na silnici musíte být schopni předvídat.

Soustřeďte se na řízení. Žádné telefony, žádné složité rozhovory. Rozvody a podobné záležitosti se v autě nemají vůbec řešit. Je-li riziko únavy, nebo dokonce usnutí za volantem, můžete si se spolucestujícím jen tak nezávazně povídat, abyste udrželi pozornost, ale rozhodně se nehádat. Udělejte si v autě pohodu, nemá cenu chvátat. Nesmíte se také nechat strhnout k závodění.

Řidič si diktuje podmínky

A co dělat, pokud přesto přijedu do zahraničí, bloudím s navigací či bez, a tím pádem se méně soustředím na to, co se děje na silnici? „Provoz na silnici kolem vás je primární, navigaci či mapu může sledovat spolujezdec na přední sedačce, který vám může pomáhat jako navigátor. V případě nejasností doporučuji zastavit a řešit problém v klidu na parkovišti,“ říká Michal Walter.

Základem bezpečné cesty je také pohodlí řidiče. Tomu by mělo být podřízeno vše a on by si měl „diktovat podmínky“, jako jsou třeba poslech rádia (druh hudby, hlasitost), teplota ve vozidle, frekvence zastávek.

V rozpáleném autě popojíždějícím v koloně vám určitě přijde vhod klimatizace. Tu byste měli před cestou nechat vyčistit a zkontrolovat její funkčnost. Pokud je řidič vystaven v kabině vozu teplotám vyšším než 25 stupňů Celsia, je již po krátké době malátný a musí se velmi přemáhat, aby neusnul. Pozor ale na to, pokud si příliš vychladíme vnitřek vozu a vystoupíme do horka, můžeme se vystavit tepelnému šoku, který je zdravotně značně nebezpečný. Tedy i zde platí všeho s mírou.

Atraktivní destinací je například také Egypt:

V interiéru vozidla by mělo být zhruba o pět stupňů méně než venku; maximální snížení teploty by uvnitř nemělo překročit 10 stupňů. Před koncem cesty a vlastním vystoupením začněte ve voze teplotu zvolna zvyšovat, aby teplotní rozdíl nebyl tak velký.

Na dovolenou také většinou jedeme s více zatíženým autem, než je obvyklé ve zbytku roku. Auto mění jízdní vlastnosti, hůře akceleruje, prodlužuje se brzdná dráha. Maximum věcí se snažte umístit do zavazadlového prostoru, těžké co nejníže a nejblíže k nápravě. V prostoru pro posádku zásadně přepravujte pouze to, co potřebujete mít u sebe. Se zavazadly na střeše musíte počítat s vyšší spotřebou pohonných hmot, protože s vyšší rychlostí prudce narůstá aerodynamický odpor.

S policistou se nediskutuje

Čeští řidiči mají ve zvyku s policisty polemizovat. Takové chování se ovšem v Chorvatsku, Itálii a dalších nejčastějších dovolenkových destinacích příliš netoleruje. „Pokud vím, tak v zahraničí jsou policisté korektní, ale nekompromisní. V žádném případě nedoporučuji s nimi polemizovat. Výhodou je znalost jejich jazyka, ale podle mého názoru se nevyplatí překračovat místní pravidla, může to stát hodně peněz. S dopravními předpisy jednotlivých států je potřeba seznámit se předem,“ varuje dopravní psycholog Michal Walter, který v minulosti jezdil pravidelně na dovolenou autem do Chorvatska.

„Bylo to poměrně náročné, odřídil jsem to sám. Zvažuji, že to znovu zkusím, ale určitě nepojedu ani v pátek večer, ani v sobotu ráno. Propustnost dálnic se údajně zlepšila, což je rozhodně dobrá zpráva. Moje oblíbená trasa byla Praha — České Budějovice — Linz — Graz — Maribor — Záhřeb — Zadar. Netvrdím, že je ideální,“ uzavírá.

PhDr. Michal Walter, akreditovaný dopravní psycholog
Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor pedagogika- psychologie. Absolvoval postgraduální studium dopravní psychologie. Působil také jako podnikový psycholog Řízení letového provozu ČR. V současné době kromě vlastní praxe také vyučuje na několika vysokých školách a spolupracuje na profesní přípravě praktických lékařů.