V těchto dnech jsou ogar z Valašska a borec z Brna v šesté z nich a chystají se překročit hranice do Gruzie. Vstupem do této země začne pouť nedozírnými dálavami státy bývalého Sovětského svazu.

Začátek

Na dalekou cestu se oba dobrodruzi vydali poslední červencový den z Rožnova pod Radhoštěm. Jejich cílem byla slovenská dědina Hronec v srdci Nízkých Tater. Uskutečnil se tu 10. ročník celoslovenského srazu skútrů nazvaný Scooter Camp 2015.

„U slovenských hranic mi vlétla nějaká sviňa muška do rukávu a doštípala mi celou pravou ruku, než jsem ji zlikvidoval. Hezky to začalo," popsal s úsměvem začátek expedice Valašskému deníku, který je exkluzivním mediálním partnerem cesty, Radek Rebroš.

Záhy ale přišel další akční zážitek. „To když jsem vletěl do díry a z držáku na plexi mi vysvištěl na silnici iPhone, ve kterém mám informace k cestě, navigaci a vůbec všechno. Okamžitě jsem skočil na brzdy a utíkal zpátky. Telefon ležel na silnici. Projela kolem tři auta. Minula jej. Ale to poslední mířilo koly přímo na něj. Mával jsem a řval. Nakonec šofér telefon asi o pět centimetrů minul. Ufff, jedeme dál," zavolal ze Slovenska do redakce Valašského deníku Radek Rebroš.

Hronec a cesta do Rumunska

Jubilejní celoslovenský sraz skútrů byl podle Hynka Přidala jako vždy skvělou akcí.

„Jako vždy tu byla výborná nálada. V sobotu jsme ale museli dál za svým cílem. Všichni se s námi loučili. Čekalo nás přes Maďarsko více než pět set kilometrů do rumunského města Cluj," vzpomínal na v podstatě ostrý start expedice Hynek Přidal.

Další potíže nenechaly na sebe dlouho čekat.

„Radkovi se začala jeho Honda přehřívat. Nezbylo, než vylomit zepředu masku a pustit tak na motor více vzduchu. Zdálo se, že to pomohlo. Po zbytek dne bylo všechno OK," vybavil si první technický problém na stroji Brňan.

Cesta Maďarskem byla podle obou dobrodruhů úmorná. Dlouhé rovinky a nikde nic.

Večer cestovatele jejich stroje úspěšně do Cluje dopravily. Setkali se tu, a samozřejmě i poseděli a popili u výborné party lidí.

„Jeden z našich hostitelů, Moravák Pavel, měl stylový knírek. Tak jsme ho obdarovali Bobcross tričkem. Nikomu jinému nesedlo lépe," dodal Radek Rebroš.

V Cluji také cestovatelé přespali. Skútry nechali na ulici.

„Prý je tu bezpečněji než u nás a nemusíme se o ně bát. A taky fakt,že jo," zavzpomínal na druhou zahraniční noc Hynek Přidal.

Rumunsko, Bulharsko a nehoda

Další den čekalo na členy expedice o malé pivo v sedlech skútrů přes 600 kilometrů. To je na malém skútru docela velký zátah. „To jsme ale ještě ani netušili, že to bude mnohem horší, než jsme si mysleli," pokrčil rameny Hynek Přidal.

Asi po dvou hodinách jízdy sjížděli chlapi z dálnice. „Taková mírná zatáčka, co se dá projet s prstem v nose," vtipkoval Radek Rebroš.

Expedice ujíždí rychlostí kolem 70 km/h.

„Najednou mi skútr odjíždí bokem a řídítka se zatočila do rejdu. Kvůli teplu jsem jel bez rukavic a v žabkách. Byl to zlomek vteřiny, ale věděl jsem, že je zle. Po sjetí z olejové skvrny se gumy chytly a já jsem okamžitě vystupoval. Pamatuju si jen, jak jsem jel po boku. Hlavou mi problesklo, že se musím opřít do ramene, kde mám bundu na motorku. Že ta to jediná ustojí. Tak jsem se zastavil já i skútr. Oba vleže na asfaltu. Zatím nic nebolelo. Tak jsem nás oba zvedl a prohlédl. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem viděl, že na nohou ani rukou nemám jediný škrábanec. Měl jsem naražené rameno, prodřenou bundu a kalhoty a škrábnutí na levé holeni. Ale jinak úplně v cajku. Skútr má plexi na trsátka, pár oděrků, ohnutý nosič. Pár odřenin utržila i taška. Na sedmdesátku v hodině velmi dobré skóre. Posbírali jsme všechno a jeli si na benzínku trochu orazit a Radek zapálit," vybavil si dramatické okamžiky Hynek Přidal.

S radostí, že výlet neskončil dřív, než začal, se skútraři vydali na další cestu. Teplota se vyšplhala na 30 stupňů a Radkův stroj se opět začal zahřívat. Bylo potřeba vytáhnout termostat. Ale to na zahřátém skútru nejde. Motorkáři proto zvolnili tempo a předlouhé rovinky projížděli rychlostí 65 až 75km/h.

„Nezdá se to, ale oproti naší cestovní pětadevadesáti­kilometrové rychlosti je to propastný rozdíl," řekl mladší z motoristů.

Naštěstí přišlo asi hodinové čekání na rumunsko-bulharské hranici. A pak posledních 200 kilometrů toho dne. Po dojezdu čekala na Radka Rebroše a Hynka Přidala odměna za všechny trampoty. „Ubytoval nás chlápek jménem Dean. Pořádal grilování pro známé, takže jsme se pěkně najedli a užívali si srandy do dvou do rána," prozradil Radek Rebroš.

Cesta do Turecka

Po dnu odpočinku se vydali jezdci na hondách přes Bulharsko do Turecka.

„O první turecké noci, kdy jsme bivakovali ve volné přírodě, nás navštívil pastevec. V ruce měl kulovnici a provázeli ho dva psi. Sedl si k nám. Dali jsme mu české pivo a on od radosti začal střílet do vzduchu," svěřil se se zážitkem Radek Rebroš.

Dalším důležitým cílem dobrodružné cesty je Istanbul. Jeho pomyslnou bránou projeli chlapi minulý týden v úterý. „Provoz tady, to je masakr. Je to obrovské město, ale s příjemnými lidmi. Stihli jsme navštívit hlavní tržiště. Nádhera. Stihli jsme i pár památek. Vyzkoušeli jsme také tramvaj. Skútry máme na hlídaném parkovišti. Cítíme se tu bezpečně," zavolal do redakce Valašského deníku Radek Rebroš.

Ve středu čekala na členy expedice 450 kilometrů dlouhá cesta Tureckem.

„Lidi jsou tu perfektní. Každý nám mává," svěřil se se svými pocity Hynek Přidal.

Radkovi Rebrošovi se ale po cestě motor skútru opět zahřívá. Cestovatelé zažili i první pravou asijskou bouřku.

„Raději jsme zastavili a počkali, až přešla," informovala středeční smska z telefonu Radka Rebroše.

První delší trasa Tureckem končila u města Bolu, kde žije přes 120 tisíc obyvatel. Do Gruzie odtud zbývá několik set kilometrů. Hranice této země chtěli cestovatelé přejet ještě před víkendem.