Kam se odjíždějí rekreovat hollywoodské hvězdy, bývalí prezidenti a nejbohatší byznysmeni světa, když se chtějí na pár dní ukrýt před každodenním shonem a přitom mít pocit, že svou dovolenou co nejméně zatíží životní prostředí? Nejatraktivnějším místem je pro ně resort na ostrůvku Tetiaroa, který kdysi zakoupil hollywoodský herec Marlon Brando a rozhodl se na něm vybudovat ekologický ráj.

Exkluzivní pobyt v dřevěných bungalovech ve stínu palem přímo u liduprázdných pláží není pochopitelně za hubičku“. Noc pro dva lze pořídit nejlevněji za 3 700 dolarů, což je v přepočtu více než 82 000 korun. Letos sem zavítali například bývalý americký prezident Barack Obama nebo zpěvačka Beyoncé.

Palivo z kokosu

Tropické ekologické eldorádo pro vyvolené má mnoho kritiků, jež o něm mluví jako o (azylu) zbohatlíků, kteří nevědí, co s penězi a snaží se omámit vlastní ekologické svědomí falešnou iluzí, že se vlastně nerekreují, ale zachraňují svět, jak napsal britský list The Guardian.

Stavby jako z jiného světa:

Současný majitel resortu Brando Richard Bailey ovšem zdůrazňuje, že letovisko je vlastně průkopníkem turistiky, která nejenže nezatěžuje okolní přírodu, ale naopak podporuje její přísnou ochranu, protože je uhlíkově neutrální a energeticky soběstačné. Elektrická energie je zde například vyráběna prostřednictvím solárních panelů a biopaliva z kokosového oleje, veškeré odpadní vody jsou přírodně čištěny a následně používány pro zavlažování zeleninových a bylinkových zahrad. Speciální ochlazovací systém, nasávající studenou vodu ze dna oceánu v hloubce 900 metrů pod hladinou, spotřebuje díky využití přetlaku jen minimum elektřiny. Oceánská voda se používá pro chlazení pitné vody a cirkulaci vzduchu v klimatizaci jednotlivých objektů.

„Většina lidí má za to, že u luxusní turistiky pro nejbohatší klienty není pro ekologii místo, a když zaplatí tolik peněz, ani na tom vlastně nesejde. Resort Brando jako první ukazuje, že to možné je a že ani bohatí nemusejí životnímu prostředí nutně škodit,“ říká profesor Graham Miller, který přednáší o udržitelném rozvoji na University of Surrey v anglickém městě Guildford.

Ovšem i (rajský) ekologický (azyl) pro vyvolené má podle profesora své mouchy: kdo se na něj chce dostat, musí totiž nejprve letět na Tahiti a přesednout na další letadlo, které ho za 20 minut přenese do ráje. Jenže právě letecká doprava zanechává výraznou uhlíkovou stopu, což pohádku o ekologickém ráji poněkud kalí.

Idylka bez štípanců

Lidé pobývající na ostrově Tetiaroa dostávají ještě další významný bonus: nemusejí se bát bodnutí od komárů. Experimentální sterilizační program snížil populaci tohoto protivného hmyzu, přenášejícího malárii, horečku dengue a další choroby, minimálně o 96 procent. Vědecká metoda, kterou vynalezl doktor Hervé Bossin z Institutu Louise Malardého ve Francouzské Polynésii, spočívá v rozmnožování a vypouštění komářích samců, kteří člověka neštípou. Před vypuštěním jsou uměle infikovaní nitrobuněčnou parazitickou bakterií rodu Wolbachia. Ta následně nakazí populaci samic, které zůstanou sterilní a zemřou dříve, než stačí někoho bodnout nebo dokonce nakazit.

Cílem podobných experimentů je zastavit šíření nemocí přenášených komáry i v dalších zemích – například v Austrálii, Kolumbii nebo Číně. Zatím bohužel nikde nefunguje tak, jako v uzavřeném ekosystému ostrova Tetiaroa. „Naše týmy už několik měsíců nedokázaly odchytit žádné komáří samičky, což nasvědčuje tomu, že už zkrátka v ekosystému nejsou,“ vysvětluje Frank Murphy, výkonný ředitel nevládní organizace Tetiaroa Society, která sterilizační kampaň zaštiťuje. Projekt byl následně rozšířen i na další tichomořské ostrovy.

Digitální systém Avatar

Komáři ale nejsou jediným živočišným druhem, který ohrožuje zářnou image ostrůvku pro vyvolené. V poslední době se totiž silně rozšířila populace potkanů, kteří se na atol Tetiaroa dostali v lodích, přivážejících potraviny do místního přístavu. „Potkani likvidují všechno živé od želvích mláďat až po mořské ptáky. Dokázali by zničit celý ekosystém v průběhu pouhých několika let,“ říká Frank Murphy. Společně s kolegy proto připravil plán na využívání dronů, které by roznášely na nepřístupná nebo nejvíce zamořená místa speciální návnadu s jedem, účinkujícím pouze na potkany.

Asi nejfuturističtějším projektem na ostrůvku Tetiaroa je ale digitální model Ekosystém Avatar, který využívá systém LIDAR. Jde o dálkové měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu a k vytvoření 3D modelu ostrova. Další topografické údaje a data o výskytu fauny a flóry budou do tohoto modelu dosazena tak, aby z něj vědci mohli předpovídat nejrůznější scénáře – od rizika zaplavení ostrova až po nebezpečí zavlečení invazivních druhů.

„Je to trochu jako kdybychom celý ostrov včetně změn klimatu, složení půd a hornin, zastoupení jednotlivých druhů rostlin a zvířat a dalších údajů protáhli výkonným scannerem,“ říká Neil Davies, vědecký ředitel Institutu pro datovou vědu v Berkeley. Projekt by podle něj měl pomoci úřadům a lokálním komunitám, aby činili zodpovědnější a podloženější rozhodnutí v souvislosti s klimatickými změnami a dokázali včas a efektivněji minimalizovat veškerá budoucí rizika.

Ekoturistika versus konzum

Turistika, nezatěžující životní prostředí, je moderním trendem, který si po celém světě získává stále více příznivců. Například 290 metrů čtverečních velkou střechu kanadského ekologicky šetrného hotelu Parkside Hotel & Spa pokrývá bujná vegetace, která chrání tanky na dešťovou vodu, sloužící jako výměníky tepla pro hotelovou klimatizaci. Jeden z častých hostů resortu Brando, herec Leonardo DiCaprio, jenž se aktivně angažuje v mnoha ekologických projektech, zase už příští rok plánuje otevřít vlastní ostrovní eco-resort v Belize.

Problém je v tom, že ve všech případech jde o luxusní letoviska, vybudovaná s ohromnými náklady, takže ceny jsou obyčejným smrtelníkům nedostupné. Ekologičtí nadšenci z řad dolarových milionářů žijí v domnění, že vytvářejí zářné příklady, které by ostatní měli dříve či později následovat, a staví se do role těch, kdo zachraňují svět a mění jej k lepšímu – jenomže jejich dobře myšlené projekty jsou jen kapkou v moři. Masová turistika 99 procent ostatních lidí ve velkém dál devastuje životní prostředí. Důkazem jsou hrozivé fotografie z pláží, které byly ještě před několika málo lety opěvovány jako romantické tropické turistické ráje – a dnes jsou zaplaveny davy lidí a haldami plastového odpadu. Nemluvě o letecké dopravě do turistických destinací a zpět. Její emise tvoří podle vědeckého časopisu Nature Climate Change celých osm procent emisí, způsobujících skleníkový efekt a globální oteplování klimatu.

Tetiaroa a Marlon Brando

Má mysl je pokaždé povznesená, když si představím sám sebe, jak sedím v noci na pláži svého vlastního ostrova a dívám se na nepopsatelnou hvězdnou oblohu. Kdyby bylo po mém, chtěl bych, aby Tetiaroa navždy zůstala místem, které bude připomínat domorodcům, jak žili jejich předkové před mnoha staletími,” svěřil se jednou slavný hollywoodský herec Marlon Brando (1924 až 2004). Poprvé se na ostrov dostal v roce 1961 při natáčení filmu Vzpoura na Bounty, nádhera ostrova ho zcela fascinovala a začal o něm mluvit jako o svém tropickém ráji. Zamiloval si i hluboce lidský, neuspěchaný a vyrovnaný životní styl domorodců, začal studovat jejich rituály, vařit jejich jídla a našel mezi nimi i svou životní lásku, které říkal lady Tarita. Ostrov Tetiaroa mu zcela změnil život, a tak investoval veškerý majetek, aby si na něm koupil rozsáhlý pozemek a našel tu svůj druhý domov.

Brando věřil, že může pomoci zachovat zdejší krásnou přírodu, biodiverzitu a kulturní hodnoty ostrovanů a začal hledat cestu, jak tu maximálně šetrně k životnímu prostředí vybudovat centrum pro výzkum a vzdělání, které by zároveň bylo příkladným modelem trvale udržitelného rozvoje. Byl přesvědčen, že tento malý ostrůvek tak bude moci přinést dobro celému světu.

V roce 1999 požádal starousedlíka z Tahiti Richarda Baileyho, který sdílel jeho nadšení pro ochranu životního prostředí a podílel se na výstavbě nejlepších turistických resortů na okolních ostrovech, aby mu pomohl tento sen uskutečnit. Společně se jim podařilo vytvořit první ekologický resort s nulovými emisemi uhlíku na světě.

Objevování Polynésie

První lidé, kteří začali objevovat krásu tichomořských ostrovů, byli přibližně před 4000 lety mořeplavci z jihovýchodní Asie. Připluli na dřevěných katamaránech a přivezli s sebou kokosy, banány, chlebovníky, slepice, prasata – a také své bohy. Evropané se na čarokrásné ostrovy dostali až mnohem později.

Nejznámějším z nich byl kapitán James Cook, který poprvé vstoupil na zdejší panenské pláže v roce 1769. Jeho pobočník William Blight, s nímž absolvoval třetí cestu Tichým oceánem, se sem o několik let později vrátil na lodi Bounty jako její kapitán, aby odsud přivezl semena chlebovníků a nasytil těmito výživnými plody hladovějící Britské impérium. Posádka se ale vzbouřila… Mořeplavci, dobrodruzi a cestovatelé byli pokaždé silně zasaženi nádhernou přírodou, neposkvrněnými plážemi, ale i magickým kouzlem původního polynéského náboženství.

Ostrov Tetiaroa odjakživa byl a stále zůstává pro domorodce nejposvátnějším místem, kam se zdaleka sjíždějí, aby po vzoru předků vykonávali náboženské obřady, jimiž lákali své bůžky, aby konečně sestoupili z nebes na zem. Věří totiž, že právě Tetiaroa je místem, kde dojde k zázraku, popsaném v jejich prastarých legendách.

ONDŘEJ MRÁZEK