Cesty po Španělsku: Picassova Malaga

Na druhé největší andaluské město si v itineráři rozhodně nenechávejte pouze jeden den. Centrum provincie Málaga leží na pobřeží Costa del Sol s plážemi pocukrovanými pískem. Pokud si tedy vaši přímořskou dovolenou nedovedete představit bez koupání ve slané vodě a sbírání mušlí, buďte bez obav, sama Malaga ani přilehlá letoviska vás rozhodně nezklamou.

Město ale nabízí tolik jiných lákadel, že s největší pravděpodobností upřednostníte trochu poznávací turistiky před tou „povalovací“ První kroky většiny turistů vedou do rodného domu Pabla Picassa, který se v Malaze narodil a žil zde do svých deseti let. Jeho tvorbu tedy město příliš neovlivnilo. „Nikdo, kdo se narodil v Andalusii, ale neumí malovat, všechen talent si už na dlouho dopředu vybral Picasso,“ směje se průvodce Franczesko, jehož si vzápětí spokojeně překřtíváme na Františka.

Malba, kresba a keramika

Když se pak vrháme do Picassova muzea, nejsme dalece od toho, abychom mu dali za pravdu. Muzeum nabízí velkolepou sérii umělcových maleb, doplněných řadou kreseb a keramikou, již Picasso nechápal jako umělecké dílo, které by si mělo zachovat svou jedinečnost, ale právě naopak se ji snažil vyrábět ve větším množství, aby se mohla rozšířit mezi široké vrstvy.

Pokud vás sbírky zaujmou natolik, že vám jeden španělský umělec nebude stačit, prohlédněte si expozici mapující španělské umění v muzeu Carmen Thyssen Bornemisza. Kolekce, již nashromáždila půvabná Carmen, která se výhodně provdala za barona Thyssen Bornemisza, dokonale mapují vývoj španělské malby.

Návštěvníka však oslovují nejen po stránce výtvarné, ale odhalují i tradice regionu a klasické symboly španělské kultury, jakými jsou banditos přepadávající cestující ve skalních soutěskách, ohnivé cikánky, stateční toreadoři nebo staré panny vysedávající za zamřížovaným oknem, jež vyhlížejí svého nápadníka. Vše je veselé, barevné prosvětlené silným andaluským sluncem.

Pro přemožené sluncem

Začnete-li mít pocit, že vás jeho paprsky přemohly, schovejte se do některé z místních „oáz“. Stín a zajímavou podívanou na náhrobky obložené tisíci mušlemi vám nabídne například místní anglikánský hřbitov, který je unikátní v tom, že jsou zde pohřbeni všichni nekatolíci, kteří v oblasti zemřeli.
Jiná víra jim totiž před zřízením tohoto stánku zajišťovala k poslednímu odpočinku jediné místo – mořskou pláž, kam byly mrtvoly zakopávány potmě, potajmu a bez ceremoniálu, tak jako se v českých zemích dříve pohřbívali sebevrazi a nekřtěné děti.

Více než sílu lidských osudů zde nejspíš oceníte harmonii místa osázeného kvetoucími stromy a keři v centru města. Opravdový ráj se ale rozkládá o několik kilometrů dál v botanické zahradě Jardín Botánico de la Concepción, jejíž název evokuje zrození. V tomto případě zrození tropů v Evropě.

Monstera, strelicie i bambus

Při procházkách zastíněnými cestičkami zde uvidíte obrovské monstery a při troše štěstí i jejich plody, kterých se při pěstování v květináči dočkáte jen těžko. Jakoby nic si zde rozkvétají ptačí hlavu připomínající strelicie v klasické oranžové barvě pěkně při zemi nebo v modrošedé verzi vysoko v korunách stromů.

Nechybí bambus, který v zahradě přirůstá až dvacet centimetrů za den, palmy a jehličnaté listnaté stromy. Nejstarší fíkus, zvaný děda, si zde protahuje nohy po noční šichtě, při níž s lesní vílou zalévají všechny rostliny. A svůj koutek pro odpočinek si zde jistě najdete i vy, od dubna do konce září je otevřeno až do půl deváté.

Více informací najdete na následujících stránkách:

BARBORA VANÍČKOVÁ