Soumrak 19. století byl u nás prosvětlen několika významnými přehlídkami českého umu a talentu. Jubilejní zemská výstava, pořádaná v Praze roku 1891, se stala oslnivou manifestací národa nespokojeného se svou podřadnou rolí v rakouském soustátí. Název expozice odkazoval ke stému výročí první průmyslové výstavy, konané v pražském Klementinu roku 1791. V roce 1895 následovala Národopisná výstava českoslovanská, zaměřená na tradice a život venkovského lidu. Pak přišly ještě jiné projekty, ušité na míru ploše holešovického Výstaviště. Ale ty první dvě události se do našich dějin otiskly nejvíce.

Zbylo po nich také mnoho památek. Z těch, které v Praze zůstaly, netřeba zmiňovat petřínskou rozhlednu, lanovku a zrcadlové bludiště (původně Pavilon turistů). Známý je i Hanavský pavilon, přenesený v roce 1898 na Letnou. Na Jubilejní výstavě sloužil jako Pavilon Komárovských železáren knížete Viléma Hanavského, v moderních časech se změnil v luxusní restauraci. Ovšem už jen opravdoví znalci vědí, že o kus dál v trávě – na dohled od nejstaršího pražského kolotoče, přeneseného na Letnou z vinohradské restaurace Kravín – se po dlouhá léta bez povšimnutí rozpadalo nástupiště další, dnes už neexistující lanovky.

Šlo o první pražskou lanovou dráhu: vedla od řeky vzhůru k Letenskému zámečku a později byl na jejím místě vybudován pohyblivý chodník, jenž se zachoval na unikátních záběrech ve filmu Muži v offsidu. Před časem se poničené schody a zábradlí dočkaly rekonstrukce a teď už ono místo s trochou štěstí najde každý. To se však nedá říci o torzech české vesnice, jež kdysi tvořila středobod Národopisné výstavy a kterou pak ti, kdo expozici bourali, rozstrkali po všech čertech.

Malé modely lidové architektury, na výstavě rovněž prezentované, bychom nalezli ve sbírkách Etnografického oddělení Národního muzea. Dědina v životní velikosti fungovala na Výstavišti i poté, co akce skončila, postupně však byla pro svou nákladnost rozprodána. „Vypadala malebně a útulně, tam za širokou promenádní alejí,“ čteme v dobovém fejetonu. „A jaký pěkný pohled poskytovala z hořeních cest a stezek vinoucích se nad strání královské obory. Teď rázem zmizí; ochotná houba, tiše a vytrvale hlodající, přispěla k její zkáze.“

Přesun do Kinského zahrady se nepovedl

Klub Za starou Prahu se přimlouval o převezení celé vsi do Kinského zahrady. To se, jak už víme, nepovedlo. Nenašlo se zde místo ani pro výstavní kostelík, jemuž posloužil za vzor (i za materiál) zrušený filiální kostel sv. Mikuláše z Podulšan na Pardubicku. Lepší osud měla dřevěná zvonice, pokrytá šindely, kterou dnes najdete v příjemném parčíku za kostelem v Mělníku, na místě někdejšího hřbitova. Sice o ní vědí jen místní, pro ně je to však milý a vyhledávaný kout, kam si chodí odpočinout, ať už s kočárkem, nebo knihou.

Součástí vesnice byla také dřevěná rychta, jejíž poslední cesta vedla do pražských Nuslí. Stávala ve velké zahradě zájezdního hostince Zelná liška na severním rohu nynějších ulic Budějovická a Hanusova. Jiný exponát, staročeskou chalupu, odkoupil roku 1908 majitel největší koželužny v Rakousko-Uhersku František Seykora a převezl ji do těsného sousedství místa v Kostelci nad Orlicí, známého jako Seykorova studánka. Zde stojí roubenka dodnes.

Ze svědectví Jiřího Voskovce víme, že jeho dědeček, malíř Soběslav Pinkas, zabudoval do svého letního sídla na Sázavě dříví z Jubilejní výstavy – konkrétně z expozice nazvané Česká chalupa. Pinkas si tuhle haciendu, v níž se jeho vnuk Jiří narodil, nechal postavit už v roce 1885. Je ale známo, že roku 1891 se na „Jubilejní“ podílel jako člen všech výstavních výborů, takže pro něj jistě nebyl problém zamluvit si dodatečně pár fošen. (Mimochodem, srdce České chalupy se v roce 1900 stalo základem skanzenu v Přerově nad Labem.)

Známe však ještě jeden případ, kdy populární umělec využil dřevo z výstavních prostor. Básník a prozaik Svatopluk Čech si nechal převézt do Obříství na Mělnicku, kde v letech 1895 až 1903 pobýval a tvořil, kompletní chaloupku s pavláčkou a zařízenou světničkou z Národopisné výstavy. Kdo by ji chtěl spatřit, nechť vyhledá obecní úřad. Čechova roubenka stojí hned vedle. Dodejme, že ze zbylých prken stloukli dělníci autorovi satirické knížky Matěj Brouček na výstavě pěkný altánek.