Motorky naštěstí šlapaly jak měly. „Jen jsme si nechali v Anglii svařit jeden držák, ale to je taková drobnost, která nemá s technickou stránkou věci nic společného,“ pochvaloval si Roman Kořistka a dodal, že zatížené byly motocykly solidně, maximální rychlost jízdy tak činila okolo 75 kilometrů za hodinu.

V Belgii, kterou jen projížděli, se jim moc nelíbilo a v Anglii si museli zvyknout na jízdu vlevo. „Je to samozřejmě něco úplně jiného. Když jsme jeli přes velké město, měli jsme tendenci vyjíždět vpravo,“ uvedl dobrodruh. Zde se zastavili také u komplexu menhirů – Stonehenge.

Na své cestě minuli velmi zajímavé lokality. „Projeli jsme hodně míst s vojenskou historií, takže jsme se zastavili u Dunkerku, ve Verdunu, projeli jsme i pobřeží Normandie a moc nás uchvátil Mont-Saint-Michel ve Francii,“ vyjmenoval některé zastávky. Na zmíněnou Horu svatého Michala museli ale dojít pěšky. „Nedalo se tam vjet na motorkách, tak jsme je museli na chvíli odstavit,“ usmíval se Kořistka s tím, že si alespoň protáhli nohy.

Typické irské počasí

Cílovou stanicí bylo Severní Irsko. „Příroda tam je opravdu nádherná, viděli jsme i známé Moherské útesy,“ pokračoval a vzápětí doplnil: „Dočkali jsme se i typického irského počasí, které nám alespoň vykouzlilo autentickou atmosféru, avšak nám také docela znepříjemnilo cestování, pár věcí nám i promoklo.“

Domů se už těšili. „Silnou bouřku jsme chytli i na zpáteční cestě v Německu, museli jsme se schovat, celou noc zněly sirény, nebylo to příjemné,“ sdělil motocyklista.

Na závěr chtěl poděkovat svým parťákům. „Především Jirkovi, kterému patří největší zásluha, trať připravil a v podstatě celou dobu navigoval. Nesmím zapomenout ani na všechny naše fanoušky, bez nich by to nešlo,“ dodal Roman Kořistka, jeden z Dobrodruhů na jawách.