Úplná temnota, kterou jen mírně prosvětluje lampa v ruce průvodce, těžký plísňový vzduch. „Právě se nacházíme 46 metrů pod zemí,“ vypráví doprovod. I takto vypadala prohlídka špilberských kasemat na sklonku devatenáctého století. Dnes je to přesně 140 let, co se běžní lidé vůbec poprvé do bývalého žaláře podívali. Autor nápadu zpřístupnění míst však ve snaze přilákat návštěvníky způsobil, že se o nich doteď tradují výmysly.

Byť jsou kasematy mezi lidmi nejznámější jako tvrdé vězení, tomuto účelu sloužily jen necelé století. Původně vznikly jako zázemí pro vojenskou posádku a výjimkou světových válek a oprav právě od roku 1880 slouží jako turistická atrakce. „Kulatých 140 let oslavíme na konci prázdnin menší výstavou. Lidé se dozví množství nových informací a uvidí třeba i dosud nezveřejněné srovnávací historické snímky se současným stavem,“ pozval mluvčí Muzea města Brna Michael Kalábek.

SLAVNOSTNÍ otevření jídelny Libušín na Pustevnách v Beskydech proběhlo ve čtvrtek 30. července 2020.
OBRAZEM: Legendární chata Libušín na Pustevnách v Beskydech opět otevřela

Podle kurátora připravované výstavy Michala Hančáka vypadaly první prohlídky zcela jinak, než ty, které zažívají turisté nyní. Za zcela první prohlídku zájemci zaplatili třicet krejcarů. Kasematy byly po zrušení vězení zcela vyklizené, při stavebních úpravách zanikly světlíky, kterými proudilo světlo, dřevěné pryčny i třeba kachlová kamna. „Návštěvníci procházeli skutečně zcela temné prostory, průvodce měl jen olejovou lampu a lidé viděli tak na metr před sebe. Takže pracovala i fantazie a zde také zřejmě začíná dojem, že kasematy jsou podzemí,“ poznamenal. Stavby se přitom nachází v hradních příkopech a o podzemí se tedy nejedná.

O zpřístupnění kasemat se v devatenáctém století zasloužil ředitel Vojenských staveb v Brně Anton Costa-Rossetti. V té době nevyužívané kasematy nechal upravit pro prohlídky, vydal tištěného průvodce. „Aby pak prohlídky zatraktivnil, rozhodl, že každá z cel bude věnovaná nějakému špilberskému vězni, dokonce do nich nechal pověsit olejomalby těchto osobností,“ zmínil Hančák.

Právě kvůli Rossetiho zápalu pro přitahování turistů a apelování zejména na vězenskou minulost prostoru ale vznikla řada mýtů, kterým lidé věří dodnes. „Návštěvníci doteď přichází s tím, kde tady v kasematech byl vězněný baron Trenck nebo Ital Silvio Pellico. Přitom Trenck byl na Špilberku vězněný čtyřicet let předtím, než byly kasematy z vojenského prostoru přebudované na vězení. A Pellico zase nepobýval přímo v kasematech. Přesně tyto mýty jsou ale důsledkem Rossetiho vytváření cel slavných vězňů,“ upozornil současný vedoucí průvodců na Špilberku Petr Ivanov.

Dýchat prach z tlejících mrtvol

Návštěvníci prvních desetiletí po zpřístupnění kasemat si z nich odnesli mylné informace nejen o slavných vězních. „Tady zřejmě pracovala představivost průvodců související s tehdejšími podmínkami. Lidem vyprávěli třeba to, že zde bývaly mokrá lůžka, kde zazdívali nevěrnice a na hlavu jim kapala voda až do zešílení a smrti. To je ale hloupost. Pak podle další takové legendy tady byl krysí kanál, ve kterém přikované vězně zaživa jedly krysy. Taky se v dobových novinách píše, že průvodci lidem doporučovali příliš nedýchat, aby do sebe nevtáhli prach z tlejících mrtvol,“ doplnil Hančák.

V současných dnech se lidé už dozvídají pravdivé informace, přesto však na ně v kasematech čeká jeden chyták. Uvidí v nich totiž mučírnu. „Z historického hlediska taková mučírna, jakou tady máme, už v době kasemat jako vězení ani nefungovala. Je to ale taková úlitba návštěvníkům, kteří sem právě za podobnými atrakcemi po generace míří,“ zhodnotil Ivanov.

Praha. Ilustrační foto.
Kampaň přispěla k oživení hlavního města. Ale hotelům stále chybí turisté

Kasematy původně vznikly jako barokní vestavba a pevnostní systém hradu. Tomuto účelu sloužily do roku 1783, kdy císař Josef II. rozhodl, že z nich bude vězení. V horních patrech pro lehčí vězně byla standardní těžká věznice dané doby. U těch nejtěžších zločinců, vrahů ve spodních patrech, však byly podmínky takové, že šlo o nejhorší možný trest, který se dal v tehdejší monarchii zažít. Lidé odsouzení třeba na třicet let tady trávili roky ve vlhku, bez vytápění, bez možnosti hygieny a pouze o chlebu a vodě. V takových podmínkách se dlouhodobě nedalo přežít,“ popsal žalář Ivanov.

Rekordmanem v tomto směru má být odsouzenec Groman, který podle úředních záznamů vydržel takový trest dva roky, poté zemřel. „Popravdě nevěřím, že to skutečně zvládl tak dlouho. Jednou jsme si zkoušeli jít do takové cely v noci sednout na čtvrt hodiny, samozřejmě oblečení a s vědomím, že můžeme kdykoliv odejít, a pochybuji, že tady někdo dokázal přežít dva roky,“ zamyslel se Hančák.

Byť je vězeňská historie kasemat pro lidi nejpřitažlivější, jako žalář kasematy fungovaly pouze několik desetiletí, poté se z nich stala atrakce. A podívat se na ni byli i slavní návštěvníci. „Ještě v devatenáctém století to byl korunní princ Rudolf, syn Františka Josefa I. Pak také František Ferdinand D´Este, později zavražděný v Sarajevu. Po druhé světové válce se tady zastavil Edvard Beneš, Klement Gottwald a v novodobé historii Václav Havel,“ vyjmenoval Hančák.

Dnes už jen turistická atrakce

Od roku 1880 sloužily kasematy jako turistická atrakce téměř nepřetržitě, výjimkou byla první a část druhé světové války. Rovněž se v nich za dlouhá léta udála řada stavebních úprav. „Upravovali je třeba i nacisté za války, jedna rekonstrukce skončila v roce 1941. Jinak ale za války byly kasematy s velkou pravděpodobností otevřené. Zavřely až v lednu 1945. Když do nich pak o pár měsíců později přišli sovětští vojáci po osvobození, už v nich objevili cihlové vestavby,“ zmínil Hančák.

Zřícenina hradu Děvičky, vinice, CHKO Pálava
Historie slavných rodů i lovců mamutů. Pálava není zdaleka jen o víně

Mimochodem, právě cihlové vestavby podnítily vznik další legendy. „Po osvobození už se samozřejmě vědělo, nebo alespoň tušilo, co nacisté páchali. Takže se začalo říkat, že tady nacisté chtěli vybudovat plynové komory. Žádný důkaz o těchto plánech ale neexistuje. V současnosti se historikové přiklání k myšlence, že zde vznikal protiletecký kryt,“ vysvětlil kurátor nové výstavy.

Jak šel čas s kasematy na Špilberku

1742 – hrad Špilberk se za dob plukovníka Rochepina stává pevností a vznikají kasematy, slouží vojákům třeba jako sklad
1783 – císař Josef II. reformuje vězeňství, kasematy se mění na nejtvrdší žalář v monarchii a pobývají v nich nejhorší zločinci
1880 – po necelém století se kasematy z vězení mění na atrakci. Prvního srpna do nich poprvé míří návštěvníci
1941 – kasematy získávají řadu změn při úpravách nacistů
1987-1992 – kasematy při rekonstrukci upravují do současného vzhledu, blížící se barokní podobě z osmnáctého století