Na některých místech této federativní konstituční monarchie je prales tak starý (až 130 milionů let), že pamatuje dinosaury a první kvetoucí rostliny. S jakou džunglí ale začít? V Malajsii jsou asi čtyři desítky národních a státních parků a přírodních rezervací, které chrání původní rostlinné a živočišné druhy, jež jinde na světě v divočině nepotkáte. Nutno však podotknout, že výlet do džungle není pro slečinky. Vždyť Malajsie se nachází jen několik stupňů severně od rovníku, takže je všude vedro a vlhko. Kdo se ovšem do pralesa vypraví, odnese si nezapomenutelný zážitek. Občas nechtěně i něco navíc.

Jiná sorta turistů

V kontinentální části Malajsie je místo, kde se lze v džungli aklimatizovat, než se cestovatel vydá do vlhkého pekla v nížinách. Cameronská vysočina. Kopce pokryté hustými lesy dosahují výšky dvou kilometrů, takže teploty jen lehce přesahují 20 Celsiových stupňů. To už se dá snést. Zvlášť, když člověk může po namáhavé túře posedět v některé z restaurací v Tanah Rata.

„Mám prostě tahle horská městečka a jejich atmosféru rád. Jezdí tam úplně jiná sorta turistů než do vyhlášených turistických center. Je zajímavé, že v těchto místech žije i větší počet Indů než v nížinách, což se projevuje i vyšším počtem indických restaurací,“ zapsal jsem do našeho deníku. Podobnou atmosféru má například městečko Kalaw v Barmě.

Je ovšem ještě jiný důvod, proč vyrazit na Cameronskou vysočinu. Kromě lesů totiž svahy pokrývají i rozlehlé čajové plantáže. V návštěvnickém centru společnosti Boh je možné místní chloubu i ochutnat. Vysočina navíc leží na trase s podivným názvem Banana Pancake Trail, tedy Cesta banánové palačinky. Jedná se o místa, která jsou oblíbená mezi batůžkáři a patří mezi ně například Pokhara v Nepálu, Luang Prabang v Laosu, Kampot v Kambodži, ostrov Ko Tao v Thajsku a celá řada dalších míst po celé jihovýchodní Asii. Asi nikoho nepřekvapí, že na nich můžete k snídani dostat banánovou palačinku.

Ta cestovatele zajisté posilní před sestupem do nížin. A když už jsme se vydali do džungle, tak rovnou do té nejdéle chráněné v celé Malajsii. Taman Negara v malajštině znamená Národní park. Rozkládá se na území tří sultanátů a založili ho v roce 1938 Britové, kteří tu do 60. let minulého stoleté vládli. Zajímavé také je, že ještě v 90. letech se do parku nedalo dostat jinak než lodí. Dnes už tam vede silnice, ale kdo by si romantickou cestu po řece nechal ujít.

„Chytím první nechutně velkou pijavici. Vůbec nebolí, ale je to fakt hnus. Během další asi hodinové cesty džunglí si jich z ponožek sundám asi dalších pět, ty se ale moc nestihnou zahryznout. Beztak je to hnus, k tomu se na mě v jednom místě sesypou komáři, takže začínám mít lehkou hysterii,“ zapsala do deníku svoje dojmy kolegyně Michaela, když jsme se vrátili z jedné z výprav. V těchto lesích kromě pijavic a další havěti žije třeba leopard. Člověk se trochu nervózně ohlíží přes rameno, když na cestičce objeví čerstvý otisk tlapy velké kočky.

Noční zabijáci

Možná si někdo řekne, že stačí. Džungle ale není nikdy dost. Jen kousek od Kučingu, hlavního města státu Sarawak na severozápadě Bornea, je malý národní park Bako. Přístup do něj je možný jen ze severu od moře. Když zrovna lije jako z konve a fouká silný vítr, který si s malou loďkou pohrává jak s hračkou, začne mít příjezd dobrodružný nádech. Dát si pak pivo v místní jídelně člověk chápe jako vítěznou trofej. Ostatně v Malajsii pivo takto chápeme skoro vždy, protože pivo v obchodě v této muslimské zemi rozhodně není pravidlem.

Video z výpravy:

Zdroj: Vilém Janouš

Každopádně ti, kteří jedou do jihovýchodní Asie za přírodou, by Bako rozhodně neměli vynechat. I během krátkého výletu po některých z cest se několikrát změní podoba lesa. Je ovšem dobré dávat pozor na to, čeho se cestovatel v terénu chytá. Mnoho stromů má ostré bodliny a mít jich plnou dlaň není nic příjemného. A to je možná to nejmenší, co mu v ruce zůstane. Ve větvích stromu u naší jídelny číhala na kořist smrtelně jedovatá zmije. Ve stejné poloze jsme ji tam našli i druhý den. „Takhle dokáže čekat třeba měsíc,“ poučí nás průvodce, který nás vede do noční džungle. Ta se hemží dalšími hady, žábami, sklípkany a jinými pavouky, strašilkami a dalším hmyzem nebo ptáky.

Největší jeskyně

Nicméně stále nemáme dost. O několik dnů později si výlet do noční džungle zopakujeme. Tentokrát v národním parku Gunug Mulu uprostřed Bornea. Jestliže do předešlých oblastí vedla cesta pouze lodí, tentokrát se do divočiny dostaneme jenom letecky. Když si odmyslíte, že vás v džungli může ledacos zabít, je noční tropický les úchvatný. Zatímco v našich lesích je v noci slyšet občas sovu a vítr v korunách stromů, v tropické džungli se rozjede téměř ohlušující rachot. Navíc se na zemi a na kmenech stromů rozsvítí fluorescenční houby a plísně, takže divák má pocit, že se ocitl v jemnější verzi filmu Avatar.

Gunung Mulu, který je na seznamu UNESCO, se ale může pochlubit ještě něčím. Vůbec největším jeskynním dómem na světě. Do Sarawacké komory by se vešlo asi 40 letadel Boeing 747, a to jsou opravdu velká letadla. Místní jeskynní systém, který je jeden z největších na světě, se hemží i jinými superlativy. Třeba uvnitř Jelení jeskyně žijí přibližně dva miliony netopýrů, kteří pak každý večer předvádějí na nebi úchvatné divadlo, když vyrážejí za potravou.

Bornejská džungle oplývá drsnou krásou. Je domovem vzácných orangutanů a podivných primátů kahau nosatých, kteří nikde jinde než na Borneu nežijí. Při plavbě po řece Kinabatangan na východě ostrova ve státě Sabah se ve větvích vysoko nad vodou tyto opice s obrovskými nosy zrovna ukládají ke spánku. Přistávají i zoborožci, kterých lze na této řece spatřit všech osm druhů. Jakmile padne tma, vyrážejí na lov velké kočky a v řece začínají rejdit krokodýli.


Co si vzít na krátké výpravy do džungle
- Klobouk se širokou krempou
- Bavlněná košile s dlouhým rukávem a límečkem
- Kalhoty z odolného materiálu a tkaničkou na stažení nohavic u kotníků
- Boty s pevnou podrážkou, vyztuženým nártem a fixovaným kotníkem
- pláštěnka
- baterka nebo čelovka (ta je lepší, neboť vám uvolňuje ruce)
- ponožky proti pijavicím
- moskytiéra
- Dostatek vody
- Repelent s vysokým obsahem účinné látky aspoň 25 %


Jak se tam dostat
Měna: 1 ringgit/ 5,3 Kč
- Do Malajského hlavního města Kuala Lumpur (KL) je možné se dostat z Prahy asi za 14 tisíc korun.
- Do střediska Tanah Rata na Cameronské vysočině jede autobus za přibližně 186 korun.
- Z Tanah Rata se pak do národního parku Taman Negara můžete dostat autobusem a lodí za zhruba 500 korun. Poplatek za vstup do parku je 1 ringgit a za fotoaparát nebo kameru 5 ringgitů.
- Cesta zpět do KL autobusem přijde na přibližně 135 korun.
- Přelet z KL do Kučingu stojí asi 1000 korun. Autobus z Kučingu k molu s loďmi stojí 19 korun. Loď přijde na 110 korun, stejně tak poplatek za vstup do národního parku Bako.
- Letadlo z Kučingu do národního parku Gunung Mulu obvykle stojí asi 1600 korun. Když má cestovatel štěstí, může narazit na cenu přibližně 900 korun. Pětidenní vstupenka přijde na 160 korun.