Klání mezi dvěma kohouty patří k Filipínám neodmyslitelně stejně jako hlučná pouliční karaoke nebo pomalované jeepneys, zdejší koráby silnic.  

Kokrhání kohoutů je na filipínském venkově slyšet všude a pořád: ze dvorků i palub lodí. Co teprve před svítáním, kdy o sobě všichni opeřenci dají vědět. Po každé neděli se jejich zástupy ale ztenčí. Tradiční kohoutí zápasy mají kromě vítězů i své poražené, kteří končí v hrnci s polévkou.  

Filípínci sami sabong v první řadě považují za sport, až druhotně za hazard. Oficiální zápasy jsou v arénách povoleny každý víkend, na většině ostrovů se konají zpravidla v neděli od jedné hodiny odpolední. V jiné dny je takové klání ilegální a nazývá se tupada nebo tigbakay. Zapovězené je také datum 30. prosince, den filipínského národního hrdiny devatenáctého století, José Rizala. Organizátorovi v ten den hrozí dokonce vězení.

Musíš vyhrát šampione

Kohout zahajuje svou zápasnickou kariéru zpravidla kolem jednoho roku věku, a pokud není v aréně hned napoprvé zabit, stává se doslova rodinným mazlíčkem. Majitelé je nosí po dvorku v náručí, láskyplně je chovají a šeptávají jim cokoliv ve smyslu: "Zítra musíš zvítězit můj šampione, potřebuji nutně peníze".

Video: Vyhrát může jen jeden

Pro chrabrého bojovníka je důležitý pravidelný trénink. Pouliční trénování probíhá neorganizovaně ve všední dny na mnohých veřejných prostranstvích. Sousedi drží proti sobě při zemi své neozbrojené kohouty a nechávají je otevírat šarvátky a zkusmo zápolit, což přeruší kdykoliv jednoduše odtažením kohoutů od sebe. Osvojování bojových návyků, rozvíjení techniky a posilování síly v perutích má dopomoci k šanci na vítezství v nadcházejícím boji.

Pro správné vedení tréninku je třeba dbát charakteru plemene, jež vyžadují odlišného přístupu. Některá plemena jsou zdatnější letci, jiná bojují rozhodněji při zemi. Pro zápasy jsou používány domorodá plemena (například bankivoid), které patří mezi endemické druhy.

Být dobrým chovatelem vyžaduje své svěřence detailně znát, například vědět kdy začne kohout měnit pravidelně peří, což pro něj bývá bolestivé a pro boj nepříliš vhodné.

Po dvou měsících vlastního pravidelného objíždění kohoutích zápasů lze konstatovat, že stát se zapáleným chovatelem, s nadějí věřit v úspěch a podstoupit se svými sveřenci souboje v arénách, byla a je (alepoň dočasně) životní etapou snad každého filipínského muže.

Sázkaři za vesnicí

Aréna zvaná cockpit bývá za každou významnější vesnicí. Průběžná víkendová klání korunují jednou za čas derby, přebor nejlepších lokálních šampionů, kde hrají roli váhové kategorie.

Přes týden je cockpit opuštěný, v neděli po poledni jej však zaplní davy diváků. Jejich motocykly doslova ucpou prostor před arénou. Ze zázemí se z klecí ozývá frenetické kokrhání, od stánků voní barbecue (vepřové) a stařeny na tribunách prodávají navzdory zákazu kouření kusové cigarety.

Nejdřív kostel, potom hazard 

I piva se v aréně vypije hodně. Mimo zápasy a hazard jde rovněž o společenské setkání místních obyvatel, kteří na krvavý sabong míří i přímo z nedělní bohoslužby. "Nejprve boží svatostánek, a pak hazard", říkávají. Stupňovité zděné nebo dřevěné tribuny obklopují zasklené hrazení čtvercové arény s písčitým povrchem.

Vražednou zbraní kohoutů nejsou zobáky, ale ostré čepele na levých pařátech. Dohodnou-li se spolu majitelé, může být čepel na pravé straně, dokonce i na obou. Mnozí sabogneros jim přezdívají "německé nože" podle dovážené ocele, jež je dále broušena místními specialisty, dokud nevznikne účinná a také na místní poměry drahá kohoutí zbraň. Čepele s jedno nebo dvoustrannými ostřími různé délky měří zpravidla do deseti centrimetrů.

Výběr tloušťky čepele ovlivňuje taktika, schopnosti a plemeno zápasníka. Například silnější čepel je vhodná na přesekávání pařátů pro kohouty bojující spíše při zemi, užší a lehčí čepel je vhodná pro kur, jenž bojuje spíše výskoky ze vzduchu.

Jakmile jsou oba opeřenci přineseni do arény, jejich majitelé je k sobě zkusmo připouštějí za vydatného povzbuzování publika bedlivě sledujícího parametry, jež rozhodnou o favoritovi jejich sázek. Bude to levý, nebo pravý?Nemá tendenci opouštět arénu? Jaký má postoj? Je agresivní? Kdo je jeho trenérem? Co je to za plemeno a jeví se celkově silnější než protivník?

Ryk obecenstva plynule přechází v hlučné ohlašování diváckých sázek.

Mnozí zkušenější sabogneros přiznavají o své vášni, že: "na sabongu ještě nikdo nikdy nevydělal" a "sabong může být cokoliv, jen ne předvídatelný". Od těchto dvou pravd se odvíjí i mechanismy jeho nedílné součásti, a sice hazardu.

Cizinec na první pohled vidí nesrozumitelnou a hlukem doprovázenou gestikulaci. Kohouti startují buď z levé ("walla") nebo pravé ("meron)" strany sloužící pro orientaci organizátorů a publika. Sázející volají "walla", nebo "meron", prsty na rukou ukazují kolik pesos hodlají vsadit. Postavení prstů ukazuje řády, v nichž se pohybuje. Sází-li tisíce, prsty má vzhůru. Stovky značí horizontální držení prstů.

Tribuna ve varu

Konferenciér s mikrofonem ze středu arény oznámí konec sázek, tribuny utichnou a kohouti jsou vypuštěni sobe napospas. Našlapují kolem sebe nejprve nezúčastněně, sami sebe si navzájem nevšímají, hledají co by mohli ze země zezobat. Tato fáze trvá mnohdy nekonečně dlouho, a to až do příležitosti prvního střetu. Samotný boj je pak krvavý, prudký a často i velice krátký. Vzduchem létá peří a tribuny jsou ve varu. Ve hře je hodně peněz.

Boj v drtivé převaze končí smrtí jednoho z duelantů. Výjimečně i souběžnou smrtí, kdy množství zranění oba vyčerpá tak, že v závěru souboje leží v aréně mezi peřím jen dvě bezvládná těla. Rozhodčí je zdvihá do vzduchu a počítá jako před knock-outem v boxerském ringu. To je jediný způsob remízy.

Třetím možným scénáře je kapitulační úprk jednoho z kohoutů. Pro sázejícího nemůže nastat horší situace, než když je téměř vítězný favorit v posledním stádiu boje bolestivě zraněn, takže namísto očekávané výhry náhle ze střetu prchne. I kvůli takovým situacím jsou kohoutí zápasy místem s nejčastějším výskytem infarktů na celých Filipínách.

Slepice jako součást rodiny

Není vítěze bez kvalitní a pravidelné stravy. Na stěnách arén bývají k vidění reklamy na kohoutí doplňky stravy, anabolika nebo antibiotika a léky. Zaznamenané jsou případy, kdy chovatel vykrmoval lépe hejno slepic, než svou rodinu. Zatímco zapálený chovatel na svém dvorku kohoutům sypával vybraná i drahá komerční zobání, jeho početná rodina naopak strádala. A zatímco se výher nedostávalo, a o kohouty dokonce přicházel, přivádí takový přístup řadu filipínských rodin do existenčních problémů.

Organizaci a evidenci sázek mají na starosti takzvaní cristos, kteří si s bravurou dokáží pamatovat množství diváky vznesených sázek. Podle momentálně panujícího kurzu posunky odpovídají sázejícím, aby jim sdělili výši případného deficitu na výhře. Jako příklad uveďme všeobecně favorizovaného kohouta, na něhož chceme vsadit 300 pesos, ale od crista se dozvíme, že v případě výhry nám nechá na tribunu přinést jen 240 pesos.

Při prohře našeho favorita naopak zaplatíme cristovi celých 300. V případě zjevného outsidera je postup opačný a v případě výhry příznivější. Uzavření sázky potvrdí cristos zkřížením rukou, podle čehož získala jeho role jméno. Je dobrým a nepsaným zvykem cristovi věnovat 10 procent z vlastní výhry.

Z arény do hrnce

Zatímco vítěznému kohoutovi je věnována nejlepší možná péče v podobě léků, antibiotik, zašití utrpěných zranění a určitá doba hájení a rekonvalescence před dalším kláním, poražení kohouti končívají v hrnci. Bohužel, a záleží to na množství utrpěných zranění, se tento osud občas týká i vítězů.

Dle pravidel sabongu má majitel vítězného kohouta nárok na tělo poraženého, čímž je míněn nárok jej i uvařit a sníst. Kvůli násilné smrti zvířete jsou kohouti vařeni déle, aby maso náležitě změklo.

Svět pověr
Příslovečná pověrčivost Filipínců se týká i sabongu. A některé z pověr jsou skutečně bizarní, posuďte sami. Je vpředvečer klání zatažená obloha a není vidět měsíc? Nesmíte sázet na bílé kohouty! Prohledejte si kapsy, nemáte v nich díru? Pokud ano, vůbec nesázejte, štěstí se vám vyhne. Vidíte cestou do arény pohřeb? Nechoďte dnes do arény! Rozhodně nesmíte počítat své peníze v průběhu sázení. Vyhněte se před kláním setkání s mnichem nebo jeptiškou. Na klání noste červené spodní prádlo. Nedotýkejte se ramena toho, kdo zrovna sází. Nevstupujte do arény hlavním vchodem, je totiž prokletý. Před odchodem z dobu na sabong nechte doma svítit všechna světla!

VÁCLAV KŮS