Už na letišti v Helsinkách ukázala kosa své ostří. Při přechodu z příletové haly na parkoviště jsem cítil, jak mi díky mrazu, který měl hodnotu – 21 stupňů, mrznou chlupy v nose. Nic podobného jsem do té doby nezažil.

V Lahti, kde se minulý týden konalo mistrovství světa v klasickém lyžování juniorů a závodníků do 23 let, což byl i cíl mé návštěvy, nebylo o nic lépe. Spíše naopak.

Pro obyvatele tohoto stotisícového města jsou podobné teploty denním zimním chlebem, vždyť už od listopadu je rtuť teploměru permanentně pod nulou. Zvyklí jsou také na tmu, dny jsou totiž ve Finsku velmi krátké. Našinec by možná mohl z nedostatku světla a sluníčka mít depresi.

Lahti, moderní město, které je v zemi osmé nejlidnatější, leží zhruba 100 kilometrů od Helsinek. Na rozdíl od nich není bohaté na památky, je totiž mladé jen jedno století. Město působí čistě, útulně. Sněhová pokrývka, která byla opravdu vydatná, ho zahalila do romantického kabátu.

Kromě obdivovatelů památek budou mít v Lahti, ale i v celém Finsku, smůlu milovníci alkoholu. Díky částečné prohibici koupíte tvrdý alkohol po předložení občanského průkazu jen ve specializovaných obchodech a za hodně vysokou cenu. Pivo? Ano, ale na desítku nebo jedenáctku v supermarketech nenarazíte, prodá se jen ten zlatavý mok na úrovni ciderů.

Chvályhodná je také finská cesta na vymýcení kuřáků. Zákazy kouření jsou daleko přísnější než u nás, zapálit si nesmíte například ani na balkoně.

Lahti se může pochlubit nejstaršími finskými skokanskými můstky a areálem, který už několikrát hostil lyžařské mistrovství světa. Najdete v něm i interaktivní muzeum lyžování, které určitě stojí za prohlídku. Mě více zajímala zimní stadion, který se honosí názvem Isku Areena. Domov místního klubu Pelicans Lahti s kapacitou 5 500 diváků působí útulně, byť se nejedná o žádnou moderní arénu. Sedl jsem si za plexi a představoval si, jak zaplněný kotel bouří. Strmé hlediště tak trošku připomíná ústecký zimák, nepůsobí ale tak studeně a při ligových zápasech je na rozdíl od domova Slovanu zaplněný.

V Lahti v minulosti působila celá řada českých hokejistů. Nejvýznamnější stopu zanechal brankář Jaromír Šindel, za Pelicans hrál i jeho syn Jakub nebo exlitvínovští Roman Vopat a Pavel Rosa. V současnosti dres finského celku přes hlavu přetahují brankář Jakub Škarek a útočník Hynek Zohorna.

O Lahti můžeme směle říct, že se jedná o město plné sportu. Kromě hokeje a lyžování, které si dělí přízeň tak půl na půl, se o své místo na slunci perou i fotbalisté, kteří patří mezi finskou elitu.

Zimním sportům ale mohou popularitu jen závidět. Na lyžařský šampionát mládežníků se však davy diváků nehrnuly.

To před dvěma lety, kdy měli v Lahti dostaveníčko dospělí, byla hlava na hlavě. A že byla opravdu zima? Ta domorodcům nevadí. Ta prý neexistuje, existuje jen špatně oblečený fanoušek lyžování.