„Na hodech se mi nejvíc líbí ta atmosféra a pohoda. Hrajeme klasické dechovkové skladby. Pomalé i pěkně od podlahy. Že je dnes úmorné vedro? To nevadí. Jsme zvyklí a průvod městem pro nás nebude problém,“ hlásí s úsměvem kapelník dechovky Zlaťunka Peter Ondriska.

Na plácku před kinem zatím páry v podlužáckých krojích ještě pilují tance. „Veselo, chaso, veselo,“ povzbuzují se navzájem. Jeden z páru tvoří Kateřina Nevědělová a Jakub Strouhal ze spolku mikulovské krojované chasy. „Připravit kroje je docela náročná práce. Mají spoustu částí. Naškrobit, nažehlit. To zabere dost času. Ale děláme to rádi. Folklor nás baví. Projdeme město, zatančíme si a pozveme lidi na hodovou zábavu. Na hody v krojích chodíme i v okolních obcích,“ říká dívka.

Krátce před půl jednou odpoledne se dává průvod včetně několika dětí v krojích za doprovodu dechovky do pohybu směrem ke galerii v centru města. Tam mají dva stárci vyzvednout stárky. „Veselo Mikulov, Veselo Tvrdonice,“ zní od krojované chasy.

Folklor žije

Průvod následují skupinky diváků, kteří si vše nadšeně fotografují a natáčí na mobilní telefony. „Jsme z brněnského Klubu českých turistů. Měli jsme výlet na Pálavu a teď jsme se tady ve městě na chvíli zastavili a sledujeme ty krásné kroje. Je to nádhera. Jsem dojatá, jak tady folklor žije. To nejsou babičky, ale mladí lidé. A to je dobře, že mladá generace drží tradici. Pamatuji si, že žena jednoho mého profesora na fakultě byla v Paříži královou plesu, když si tam vzala kroj,“ říká Marie z Brna.

O půl jedné se průvod zastavuje před galerií, kde čekají stárky s pohoštěním. „Mikulovská stárko, otevíraj dveřa. Vedeme ti stárka, ale bez klobúčka,“ zpívá dvojice stárků. Jedním z nich je i Lukáš Vaculík z nedaleké obce Sedlec. „Na hody chodím pravidelně v kroji už asi osm devět let. Líbí se mi ta tradice. Ale v dnešním vedru je to v kroji náročné. Kalhoty červenice jsou hodně teplé,“ vysvětluje mladík po náročné taneční sérii před galerií.

Na lavičce vystoupení krojované chasy pozoruje také místní důchodkyně Jarmila Hanáčková a na závěr se neubrání slzám. „Hned se mi vybavilo dětství a jak jsem byla mladá. Pocházím z Vrbice a tam panečku bývaly hody. Na tancování jsem už stará, ale přišla jsem se alespoň podívat. Mladí to mají moc pěkné,“ dodává žena.

Od galerie míří průvod k radnici pro převzetí hodového práva a pak do kostela pro požehnání. Později odpoledne se vrací na náměstí před mikulovským kinem kde začíná hodová zábava. Ta se protáhne až do noci.