„V muzeu mohou návštěvníci najít orgány člověka změněné různými chorobami. Ať už to jsou nemocná játra, plíce, žlučník a mnoho dalších. K vidění je tak například tuberkulóza, nádorová onemocnění, kaménky v orgánech, tetování a podobně,“ přibližuje zaměření muzea primářka oddělení patologické anatomie Slezské nemocnice Eva Sehnálková.

Právě ona se spolu se svými kolegy vždy poslední úterý v měsíci od 13 do 15 hodin pasuje do role průvodce. Muzeum má i svou vlastní turistickou známku.

Část sbírky se ztratila

Opavské Muzeum patologie je neodmyslitelně spjato s osobou Aloise Materny. Ten pracoval jako profesor na lékařské fakultě univerzity ve Štýrském Hradci.

„Pitvy tehdy představovaly většinu práce patologa a Alois Materna zajímavé nálezy, to znamená nemocné orgány, ukazoval studentům při demonstračních pitvách. Chtěl tyto nálezy pro studenty uchovat, proto tyto nemocné tkáně umístil do skleněných nádob, zalil fixační tekutinou - formalínem, zavíčkoval, popsal a dal do sbírky,“ vypráví k historii muzea Eva Sehnálková. Do opavské nemocnice přišel Alois Materna v roce 1911.

„Nebyla zde lékařská fakulta, ale jak byl zvyklý, zajímavosti uchovával stejně jako ve Štýrském Hradci. Třeba pro potřeby mladých lékařů, kteří se mohli z těchto preparátů učit,“ pokračuje. Po jeho odchodu v roce 1960 se o sbírku nikdo nestaral, její část se ztratila neznámo kam. Teprve v roce 1993 její zbytky ze sklepních prostor zachránil a posléze vystavil Vladimír Plaček. Po dalších letech se však na nádobách s exponáty začal projevovat zub času.

„Bylo mi líto, že bychom takové vzácnosti měli vyhodit. A proto jsme hledali někoho, kdo by nám sbírku pomohl restaurovat. Až se nakonec našla Hana Rajhelová z konzervátorského centra Slezského muzea a Slezské univerzity a nadšená studentka Katka Baťková,“ popisuje primářka.

A právě tehdy se zrodila myšlenka na vznik muzea a na zpřístupnění sbírky školám, ale i široké veřejnosti. Podobnými sbírkami sice u nás disponují lékařské fakulty, jenže žádná je nepřibližuje v podobě exkurzí laické veřejnosti. Součástí muzea je také místnost s dobovým vybavením, odkazující na pracovnu Aloise Materny jehož portrét pak zdobí zeď přímo v muzeu a dohlíží na sbírku.

Preventivní výstraha

Spektrum návštěvníků je velmi rozmanité. Přicházejí sem žáci základních škol, kteří už probrali lidské tělo, zvídaví lidé ve středním věku i senioři. A dokonce i klienti léčby závislostí z nedaleké Psychiatrické nemocnice. Ti podle Evy Sehnálkové chodí v rámci léčebného programu zkoumat cirhotická játra, aby měli větší motivaci s alkoholem přestat.

„Bereme to jako preventivní program, každý se může zeptat na vše, co jej zajímá. Výklad musíme samozřejmě vždy přizpůsobit věku návštěvníků. Pro středoškoláky se zaměřím na kouření, alkoholismus a také pohlavní choroby, no a paní učitelky jsou pak šťastné, že jsem to zmínila,“ říká se smíchem Eva Sehnálková.

Patolog jen pitvá? Omyl

Zároveň se všichni dozvědí, co je vlastně patologie. „Dříve bylo mnoho pitev. Lidé byli nemocní, zemřeli a proběhla pitva, aby se zjistila příčina úmrtí. Dnes v době ultrazvuků, CT a magnetických rezonancí jsou lidé výborně vyšetření a pitev je velmi málo.

Exkurze má tedy tři části: 1. historie, 2. současnost v podobě osvěty. Přibližujeme návštěvníkům, že v dnešní době patologové vyšetřují hlavně všechny vzorky od živých pacientů, ať jsou to nádory prsu, střev či znaménka. No a za 3. budoucnost, tedy prevence. Nepijte, nekuřte a vyvarujte se pohlavních chorob,“ shrnuje závěrem sympatická primářka.

Nahlédnout pod pokličku práce patologa a při té příležitosti navštívit muzeum, oddělení i pitevnu má veřejnost možnost každý rok i v rámci Slezské muzejní noci.