Kliknutím zvětšítePo krátké zkoušce osvětlení a zvuku, která proběhla bez problémů, usedá ke stolu a já využil možnosti zeptat se ho na pár věcí.
Média se vás často snaží škatulkovat, jako cestovatele, spisovatele či řečníka. Jak byste vy definoval sám sebe?
Já jsem zvídavý člověk, který se rád vydává do světa a potom o tom vypráví. To je taková funkce, co existovala v historii lidstva. Takhle fungovali vlastně poutníci. Vydávali se do světa a pak o tom vyprávěli. Mezi historickými a geografickými fakty bude mít vždy svoje místo osobní příběh a zážitky.
Máte vystudovaný semestr práva, dokončil jste úspěšně mediální studia. Kde se vzal ten impuls s cestováním?
Cestoval jsem vždycky, pravidelně od osmnácti let. Skloubil jsem koníček se svým povoláním.
Práva jsou tedy už uzavřená kapitola?
Já jsem cíleně začal studovat dva obory, mediální studia a práva. Vybral jsem si, co mě bavilo více a tím to pro mě skončilo. Jsem moc rád, že jsem udělal správnou volbu, stojím si za ní.
Cestujete, píšete, řečníte. Kde čerpáte energii?
Já se dobíjím tím, že jsem s lidmi. Dřív jsem tomu nevěřil, že to tak může být, ale to, co dělám, mě skutečně baví natolik, že mě to nevyčerpává. Někdy se cítím nevyspale, ale to je způsobeno fyzickým nedostatkem spánku. Jinak jsem šťastný, tak jak jsem.
Proč si myslíte, že by měli lidé, a hlavně ti mladí, cestovat?
Já si to naopak vůbec nemyslím. Nechci lidem říkat, co mají dělat. Myslím si, že cestování je v dnešní době přeceňované. Obnáší to spoustu těžkostí, nejistoty a chápu ty, kterým to vadí.
Co máte na cestování nejraději?
Mě vzrušuje ta nejistota a dobrodružství.
Proč jste si vybral zrovna pěší poutě?
Pěší poutě mají ohromnou tradici, jsou pozapomenuté, ale stále mají lidem co dát. Když mi bylo osmnáct, vyrazil jsem do Santiaga de Compostela a nadchlo mě to. Zjistil jsem, že chůze má spoustu výhod. Když jdete pěšky, vnímáte svět hodně pomalu a všímáte si detailů. Člověk se zklidní a dostane se hodně blízko k lidem. Přináší to s sebou sice rizika, ale mě baví dobrodružství a mám rád tradice.
Takže takový adrenalin…
To ne. Adrenalin už je moc agresivní, mě baví ta příjemná nejistota, kochání se krajinou. Vždy mě více než památky zajímali hlavně lidé.
Jak to máte s dorozumíváním?
Jsem názoru, že když lidé chtějí, domluví se vždycky. Mě přijde, že často není zapotřebí jazyková vybavenost. Krásné okamžiky jsem zažil s lidmi v Číně. Díky tomu, že jsme si vůbec nerozuměli, byl prožitek o to hlubší a empatičtější.
Co otázka financí?
Teď už peníze mám, tak se snažím utrácet. Začal jsem spát v rodinných penzionech. Obecně tento typ cestování není drahý. Samozřejmě přijímám místní pozvání na večeři. Po návratu domů pošlu peníze na charitu, která v dané zemi působí. Navštěvuji též malé obchůdky, které představují středobod dění v městě.
Jak si vybíráte lokality?
Důležité je vybírat místa, která jsou bezpečná a zároveň, kde ty vesnice nejsou tak daleko od sebe. Už nechodím jen pěšky, na poslední cestě jsem cestoval na kole a stopem. Navíc každá země musí být pro mě zajímavá, mít své kouzlo. Např. Turecko bylo můj první kontakt s muslimskou zemí, Arménie je nejstarší křesťanská země, Gruzie zase nejpohostinnější. Jezdím tam, kde mě to zajímá. Na druhou stranu si na každé zemi dokážu najít něco pro mě zajímavého.
Na pultech knihkupectví lze koupit tři knihy, které jste napsal. Jak vám jde psaní? Máte tzv. spisovatelské střevo nebo se při jejich tvorbě trápíte?
Když jsem psal první knihu, netušil jsem, co dělám a jak se knihy píšou. Je mi hrozně blízko humor a dávám ho do knih. Ohromně mě to baví. Člověk si může pohrát s každým slovem a může svůj příběh vyprávět tolika lidem-čtenářům. Mám pocit, že po mě něco zůstane a za 100 let to bude hrozně starý cestopis z doby, kdy jsme neměli roboty. (smích)
Jak probíhá práce na knize?
Píšu specifickým způsobem, ponořím se do toho, píšu intenzivně šestnáct hodin denně po dva měsíce. Žiju jenom tím. Dělám to tak rád, byť je to vyčerpávající.
Čím se liší vaše cestovatelské projekce od jiných cestovatelských přednášek, se kterými se roztrhl pytel?
Nedávám si za cíl poučit, ale pobavit. Jsem přesvědčený, že existuje typický český humor, který propojuje lidi napříč generacemi. Humor je dobrý prostředek, jak nastolovat vážnější témata stravitelnou cestou. Předávám svůj příběh proložený snad vtipnými poznámkami. Přijde mi fajn, že se lidé večer zasmějí a mohou se do vyprávění vcítit.
Cestování se v poslední době stalo často skloňovaným tématem. Čím to podle vás je?
Češi mají velkou cestovatelkou tradici. Náprstek, Holub, Hanzelka, Stingl, je na co navazovat.
Aktuálně je možné sledovat vzrůstající trend youtuberů. Považujete se i vy za role model?
Naopak, já hodně žiju v offline světě. Sociální sítě využívám, ale videa netočím. Pro mě je důležité spíše to psaní. Sítě vnímám jako prostředek, jak sdělit své zážitky z offline světa, především formou textu. Necítím se být součástí této generace, spíše trochu jako její antitezí.
Jestli se nepletu, účinkoval jste v AZ kvízu a pojal jste to tak trochu po svém…
Normálně jsem se přihlásil a pak jsem na to zapomněl. Po čase mi přišlo pozvání na casting. Hroznou náhodou jsem jako soupeře potkal svého kamaráda a pojal jsem to recesistickým způsobem, kdy jsem obsazoval ta nejvzdálenější pole. Nicméně účast v AZ kvízu není nic, co by mě definovalo. Je to jedna z mnoha rošťáren, které jsem ve svém životě udělal, a zrovna shodou okolností byla hodně vidět.
Co plánujete do budoucna?
Mé plány pro letošní rok jsou známé. Jako dárek k Vánocům jsem dal rodičům rodinný track do Nepálu, o tom přednášky dělat nebudu, to je pro mě osobní téma. Chtěl bych se vydat znovu do Santiaga de Compostela, zda o tom budu psát knihu, nechám na svém uvážení. Určitě chci pokračovat jak v cestování, tak i psaní, možná i mimo cestopisný žánr. Psaní knih je nádherná věc. Mám štěstí, že se dobře prodávají a to mě ještě více motivuje k psaní, když vidím, že lidé mé příběhy chtějí číst.
A otázka na závěr, jaký máte vztah k Liberci?
Je to místo, kde je vždy 4 stupně míň než v Praze. (smích) Také je vidět, že Liberečáci jsou patrioti, mají své město rádi. Mám moc rád, když lidé mluví hezky o svém městě.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
