Letos v říjnu se na ni Honza Klusal vydal i se svou ženou Jitkou a za 11 dní měli v nohou 280 kilometrů. Šli samozřejmě pěšky. „Není to nic neobvyklého,“ tvrdí zlínský poutník.

Celá poutní cesta k hrobu svatého Jakubova, který se nachází v katedrále ve španělském městě Santiago de Compostela, je prý dlouhá 800 kilometrů. Na to je ale podle poutníků potřeba už velký „kus“ dovolené. Cesta zabere prý až 6 týdnů.

Pouť byla v dřívějších dobách úzce spojená s křesťanstvím, ale ani v dnešních dnech se duchovnímu rozměru cesty nelze vyhnout. Poutníkům nabízí spoustu času a příležitostí k přemýšlení. „Hlavou člověku letí všemožné myšlenky. O životě, mládí, rodině, o lidech v okolí. Nejvíce se ale člověk dozví sám o sobě,“ vyprávěl poutník Honza.

Pouť jako psychoterapeutické cvičení

Cesta je tak prý ideálním psychoterapeutickým cvičením. Kdo si potřebuje pročistit hlavu, vstřebat náročné životní období, či jen tak se odříznout od každodenní reality, měl by podle manželů Klusalových stoprocentně vyrazit. „Samotná cesta je totiž cíl,“ shodli se.

Na cestu vyrazili z portugalského Porta. „Jde o nádherné město,“ komentoval jeho návštěvu zlínský poutník. Jednoznačně to prý potvrzuje už výhled z katedrály, kde se za dvě eura vyzvedává nezbytný pas poutníka.

„Řídili jsme se radami těch, kteří už měli cestu za sebou, a proto jsme vyrazili na podzim. Je zde méně turistů,“ sdělil sympaťák Honza. Počasí prý bylo dle předpokladů proměnlivé, přesto se setkali s poutníky mnohých národností. „Ze Španělska, ze Států, z Austrálie, z Filipín i ze Švýcarska. Potkali jsme i Češku Kačku,“ vyprávěli Klusalovi.

Nejlépe s lehkým batohem

„Všichni patrně zjistí, že pouť bolí,“ dodali. Nohy, záda, ramena z báglů. „Zásadou je mít co nejlehčí batoh. Tady jsem udělal chybu. Táhl jsem na zádech 17 kilo. Zbytečně. Příště už budu chytřejší,“ připustil s tím, že tělo na takovou zátěž prostě není zvyklé a jednoduše se brání.

„Rozhodně je nezbytné nezapomínat na nohy,“ radil Honza. „Vždyť Vás nesou,“ doplnil. Především kvůli neustávajícímu dešti si je mazal ráno a večer vazelínou, měnil suché ponožky a na nohy obul lehkou běžeckou obuv s návleky. Do deníku si poznamenal: „Takovýhle objem vody jsem nečekal a nemyslím, že moje goretexový trekový boty by tyhle deště ustály.“

„Čtvrtý den jsme skončili v městě Cominha na portugalsko-španělských hranicích. Ušli jsme více než 30 kilometrů, celkem už 120,“ vyprávěl. Další den nebo dva je čekala cesta podél hranice na severovýchod. Pátý den ráno mělo opět celý den pršet. „A pršelo. Nedalo se ale nic dělat. Nebyl čas na lekování, další kilometry čekaly,“ uvedl Honza.

Cesta prý vedla po různých površích, od dřevěných desek a lesních cest až po všude přítomné dlažební kostky, a různými scenériemi. Klusalovi míjeli moře, lesní cesty, města, hory. „Rozhodně to stálo za to. Takže, buen camino, třeba jsme někoho inspirovali. Jo, a stan fakt vyndejte z batohu,“ uzavřeli se smíchem vyprávění sympatičtí manželé.

Svatojakubská pouť, Camino de Compostela, je jednou z nejznámějších poutních cest na světě. Ročně ji absolvují desítky tisíc lidí, kteří k hrobu sv. Jakuba Staršího míří po řadách stezek vinoucích se po celém Španělsku, ale i mnoha dalších zemích. UNESCO tuto pouť zařadilo do seznamu světového kulturního dědictví, vyšly o ní také desítky knih. Historicky první poutníci (peregrinos) na ni vyrazili již roku 951.