Jako první vytyčili zcela novou cestu na vrchol. Světový prvovýstup absolvovali východní stěnou severního Huandoy do výšky 6360 metrů. "Museli jsme jít do vysokého stupně rizika," vypráví. O expedici chystá dokumentární film Vteřiny věčnosti.

Jejich dobrodružná výprava, při které v srpnu letošního roku zažili hodně krušných chvil a nebezpečí, měla zvláštní význam. Do Peru se vydali uctít a na místě připomenout památku čtrnácti československých horolezců, kteří při expedici v roce 1970 tragicky zahynuli při zeměstřesení pod Huascaránem pod lavinou ledu a kamení.

Tehdy byla noc, poslední květnový den roku 1970. Přišlo zemětřesení tak silné, že zacloumalo i se samotným Huascaránem. Z hory se valila ničivá masa ledu a kamení. Tábor československé expedice navždy zmizel ze světa a s ním i životy čtrnácti členů výpravy.

Vrchlabský horolezec Radoslav Groh zdolal s Markem Holečkem v peruánských Andách šestitisícovou horu Huandoy. Jako první vytyčili zcela novou cestu na vrchol.

„Jsem rád, že výprava dobře dopadla. Chvílemi byla opravdu hodně dobrodružná. Prvovýstup byl hodně odvážný. Cítil jsem od začátku velký závazek, chtěli jsme se přihlásit k odkazu horolezců, kteří v Andách zahynuli před padesáti lety. Byly to obrovské osobnosti. I proto jsme chtěli, aby výstup stál za to, měl úroveň a byl pěkný. Proto jsme si vybrali nejdominantnější stěnu hory Huandoy,“ líčí Radoslav Groh.

„Chvílemi to byla opravdu dobrodružná výprava. Museli jsme jít do vysokého stupně rizika. Zažili jsme několik krušných okamžiků. Třeba když jsme přelézali první skalní bariéru, začalo padat hodně kamenů. Přišlo nespočet chvil, kdy výstup mohl skončit fiaskem i tragicky,“ přiznává.

Expedice dopadla šťastně a už se z ní chystá filmový dokument Boys 1970 a 2019 aneb Vteřiny věčnosti. "Natáčelo se hodně, přivezli jsme atraktivní záběry. Dokumentární film má divákům připomenout příběh tragické československé expedice Peru 1970 a zároveň zprostředkovat vyprávění z našeho dobrodružství v Peru," upřesňuje vrchlabský horolezec a skialpinista.

V Peru tvůrci filmu usilovali o zmapování cesty účastníků tehdejší československé expedice ještě před odchodem do osudného tábora. Diváci se tak mohou těšit na záběry z deštného pralesa, prostředí peruánských těžařských oblastí a nejvýše položené železnice v Americe, rybářské přístavy na pobřeží Pacifiku.

Stranou nezůstala ani peruánská metropole

Stranou kamery nezůstala ani peruánská metropole, jejíž dynamika kontrastuje s poklidným životem domorodců na úpatí Bílých Kordiller. V těchto horách se za uplynulých padesát let život výrazně nezměnil a diváci tak mají možnost nahlédnout do tradičního života peruánských indiánů.

Radoslav Groh se musel v Peru vypořádat se žaludečními problémy, které ho postihly ještě před výstupem. "Při aklimatizaci a hledání nejvhodnější lezecké linie v Peru jsem onemocněl. Měl jsem problémy se žaludečními vředy. To není ideální v momentě, kdy vás čeká náročný výkon a vy se zdaleka necítíte stoprocentně fyzicky. Ale podařilo se zajistit léky, zase jsem naskočil a nastoupili jsme do stěny," popisuje.

Dva týdny po návratu z Peru se vydal na další expedici do Patagonie na jižní polokouli zdolávat lezecky extrémně náročnou argentinskou horu, skalní jehlu Cerro Torre, pověstnou těžkými povětrnostními podmínkami. "Tam jsme neměli štěstí. Počasí nám nepřálo a zůstali jsme necelých sto metrů pod vrcholem," říká.

Také na rok 2020 Groh plánuje výpravu. "Mám sny a plány. Ještě nejsem úplně rozhodnutý, variant a okolností je víc. Každopádně na jednu, možná i dvě pěkné expedice se vydám," těší se na další horolezecké výstupy.