Co musí umět dobrý instruktor lyžování?

Kromě toho, že by měl být alespoň trochu zkušený lyžař, je důležité, aby dokázal svému klientovi přesně vysvětlit a předvést, které konkrétní úkony či pohyby by měl na lyžích provést, aby získal z lyžování větší požitek, případně aby měl lyže více pod kontrolou. Skoro bych řekl, že jsou třeba více pedagogické dovednosti než ty lyžařské, obzvláště pak u dětí. Na druhou stranu by ale na každém instruktorovi mělo být na svahu na první pohled vidět, že má lyžování v malíku.

Jaká byla vaše cesta k tomuto sportu?

K lyžování mě samozřejmě přivedli rodiče v raném věku, tak to u instruktorů bývá nejčastěji. Ovšem výraznější posun kupředu pro mě znamenal až kurz pro instruktory lyžování někdy kolem osmnácti let, což už ovšem byla doba, kdy pro mě bylo lyžování bezkonkurenčně největším koníčkem a začal jsem cítit potřebu se v něm více a více zdokonalovat. Po absolvování kurzu jsem během dvou sezon uplatnil své nově nabyté zkušenosti v rámci několika víkendů na šumavských stráních a další dvě zimy jsem pak strávil jako vysokoškolák téměř nepřetržitě v Krušných horách.

S jedním kolegou instruktorem jsme si pak řekli, co s tím lyžováním dál? Pokračovalo to tedy licencí cvičitele lyžování, která nám umožňovala získání živnostenského oprávnění v tomto oboru a založení vlastní lyžařské školy. Od té doby organizujeme jak spoustu kurzů zaměřených na výuku lyžování dětí, tak i specializované kurzy pro dospělé.

Které „druhy lyžování" rozlišujete?

Je toho mnoho, carving je fenomén posledních let a patří mezi moje nejoblíbenější lyžařské techniky, telemark je oproti tomu spíše rarita, která mě osobně nijak neoslovila. Carving ovšem nelze aplikovat za všech podmínek, proto je třeba mít pod palcem i „běžné" paralelní smýkané oblouky.

Dál bych zmínil freeride, kde je technika také mírně specifická, lyžování v panenském prašanu mi též zvedá tepovou frekvenci. Nepohrdnu ani pár oblouky v boulích či na velmi prudkých svazích, vše má prostě své kouzlo.

Je na každý styl potřeba jiné vybavení?

Vybavení je výrazněji rozdílné snad jen u zmíněného telemarku, kde potřebujete volnou patu. Pak se samozřejmě liší lyže na sjezdovku a mimo ni. Jednak v tuhosti, ale především v šířce. Nicméně kromě zmíněného telemarku lze říci, že téměř na všem se dá jezdit téměř všude, je to spíše otázka požitku, který vám to či ono vybavení může pro tu konkrétní techniku poskytnout.

Deset let jsem nestál na lyžích, co bych měl udělat předtím, než se vydám na svah?

Na jednu stranu nemusíte dělat nic a nechat tomu volný průběh, třeba to nějak dopadne. A nebo taky ne. Otázka je, zda pravidelně provozujete nějaké jiné sporty, díky kterým by se u vás dala předpokládat nějaká alespoň elementární fyzická kondice. Ta se totiž celkem hodí. Jistě si užijete celodenní lyžování lépe, když nebudete po třech jízdách vyždímaný jak houbička na nádobí, ale po pravdě, jde to i bez ní. Vše je to jen o tom, co od toho dne na horách očekáváte.

S lyžařskou technikou vám rádi pomůžeme my, od toho na těch horách jsme. A pokud to po těch deseti letech nebude jen jeden den, ale třeba týden, dá se předpokládat i nějaký progres a třeba po pár dnech zjistíte, že vás to fakt baví. Já tenhle pocit zažívám každý rok na podzim na ledovci, i když ta pauza od posledního lyžování na jaře je málokdy delší než půl roku.

Co by měl před sezonou udělat každý, tedy i zkušený lyžař?

Před sezonou je třeba dát do kupy hlavně sebe a být fit. Není od věci mít v cajku i vybavení, ale tomu je lépe se chvilku věnovat spíše po sezoně než před ní. Do tuhého jde pak během prvních dnů na sněhu, kdy je hodně důležité nepřepálit začátek. Pokud nejste zrovna závodník Světového poháru a netrénujete přes léto v Jižní Americe nebo na Novém Zélandu, je potřeba první jízdy začít velmi zvolna, ideálně různými průpravnými cvičeními, která jsou vhodná právě pro začátek sezony a postupně vám dovolí obnovit přes léto ztracenou důležitou rovnováhu, protože to je alfa a omega celého lyžování. Když do toho vlétnete po hlavě, některé svaly vám mohou velmi brzo vypovědět službu, protože je pár těch, které po zbytek roku nepoužijete. Vše je to ale spíše o tom, co jste přes léto dělali nebo nedělali.

Kdo se účastní vašich kurzů, jsou to vždy úplní začátečníci?

Nikoliv, spíše naopak. Vzhledem k tomu, že máme v nabídce řadu specializovaných kurzů, carvingové, freeridové nebo zaměřené přímo na závodní techniku, většinu našich klientů tvoří spíše zkušenější lyžaři, protože dojdou k tomu, že chtějí zkusit něco víc. Se začátečníky se potkáváme obvykle v podobě těch nejmenších, které na hory z nížiny i vozíme, pravidelně vždy pár sobot v lednu a únoru z několika měst. Nebo je pak pro ně určena lyžařská škola v Alpách, což je taková běžná dovolená pro rodiče s dětmi, kdy instruktoři pérují děcka a rodiče si užívají lyžování po svém.

Který nejčastější požadavek na vás mají vaši klienti?

Hezké počasí. (smích) Větru a dešti poručit nedokážeme. Je ale pravda, že počasí zanechá na dovolené na horách vždy nejhlubší stopu, ať to azurové, nebo neprůhledné. S naší pomocí ale můžete zjistit, jak si poradit i s nekomfortními podmínkami, a co si budeme povídat, někdy na horách ten sníh napadnout musí, jinak bych se asi musel naučit windsurfing, takže jen ať sněží.

Včera jsem zrovna zaslechl, že letos asi na bílém koni nepřijedu, škoda, ale na ledovcích už je sněhu dost.

Podle čeho vybíráte destinace, kde lyžování učíte?

Především podle druhu akce, respektive aktivity, která se tam má konat. Jedná-li se například o kurz závodní techniky pro širokou veřejnost, potřebujeme dobrý tréninkový svah, který je možno v konkrétním termínu pronajmout. V případě carvingového kurzu jdeme po destinacích s větším množstvím širokých a nepříliš prudkých sjezdovek. A třeba pro tuzemské víkendy s dětmi potřebujeme především dobré zázemí, kde nám vyjdou s čímkoliv vstříc.

Můžete doporučit nějaká česká, ale i zahraniční lyžařská střediska, kde si vždycky dobře zalyžujete?

Moje srdcovka je Francie, kam jezdím každý rok na týden či dva jako delegát jedné cestovní kanceláře. Víc času mi na tuhle aktivitu nezbývá, ale vždy si to s klienty náramně užijeme, je to pro mě zase změna. Francouzských lyžařských středisek už jsem projel nespočet a favority samozřejmě mám. Střediska jako Val d'Isere, Serre Chevalier, Les Deux Alpes a mnoho dalších mě nikdy nepřestanou bavit. V Rakousku se nám v posledních letech zalíbil Heiligenblut, což není nijak rozlehlé středisko, ale těch pár kopců, co tam jsou, stojí za to. Tahle vesnička leží na jižní straně Gross- Glockner Hochalpenstrasse a v místech, kde se v létě můžete prohánět po horské silnici v autě nebo na motorce, si v zimě zajezdíte na lyžích.

Je větší zájem o zahraniční, nebo tuzemské lyžování?

U našich klientů vedou Alpy, i když závisí na konkrétní akci.

Ing. Martin Klička
- Pochází z Plzně a je mu 30 let.
- Vystudoval softwarové inženýrství na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni.
- K lyžování ho přivedli rodiče a výuce se věnuje od 18 let. Po získání instruktorské licence následovala ještě licence cvičitele lyžování a licence trenéra alpských disciplín 3. třídy.
- Lyžování a jeho výuku má jako koníček a se svou lyžařskou školou Ski-instruktori.cz má před sebou šestou sezonu.
- Ski-instruktori.cz pořádají pravidelnou víkendovou lyžařskou školu pro děti z Prahy a západu Čech, lyžařskou školu v Alpách a různé specializované kurzy lyžování pro dospělé, zaměřené na carving, freeride nebo i závodní techniku.

Dotýká se nějak vašeho podnikání fakt, že v Česku bývá sněhu málo a zůstává krátce?

Vzhledem k tomu, že většinu našich akcí již pořádáme v Alpách, tak ani moc ne, i když loňský podzim, který trvale přešel v jaro, nám hlavu trochu zamotal. O víkendech s dětmi jezdíme samozřejmě za humna, takže to jistá komplikace byla. Alespoň si můžeme být jistí, že letošní zima bude lepší než ta loňská, protože horší už to může být jen těžko.

Jaká výbava kromě lyží a hůlek je dnes na svahu nutná?

Kromě kvalitního lyžařského oblečení, které vám zajistí komfort během celého dne, bych zmínil helmu a u snowboardistů pak především chránič páteře. I v teplých jarních měsících je třeba neopomenout rukavice, které vám v případě pádu ušetří četné odřeniny.

Značek lyží v nejrůznějších cenových relacích jsou mraky. Podle čeho vybírat?

Nejde až tak o značku jako o konkrétní model a jeho určení. Je třeba odhadnout svoje lyžařské dovednosti a podle toho vybírat vhodný model. Pro začátečníky jsou vhodnější lyže měkčí, snáze ovladatelnější, naopak pokročilejší lyžaři raději zvolí lyže tvrdší, které lépe drží na tvrdých površích a ve vyšších rychlostech. Na ně je ovšem třeba mít trochu té kondice a lyžařské techniky. Já a téměř všichni mí kolegové jsme postupně přešli na Lusti, což jsou lyže vyráběné v Česku v Žacléři, a musím říct, že za špičkovou lyži dáte polovinu toho, co u zahraničních modelů.

Kdy by měly děti začít s lyžováním, aby nebylo pozdě?

Pozdě není nikdy, ale čím dřív, tím líp. I když je třeba, aby dítě již mělo určité motorické dovednosti a bylo schopné ovládat svoje tělo. Stejně tak je třeba, aby překročilo určitou mentální úroveň, musí být schopné vnímat instruktora a jeho pokyny. Běžně je vhodné nechat děti zkusit si lyžování někdy mezi třemi a šesti lety, ale v tomto věku může být výsledek pořád nejistý. Zlatý věk motoriky u dětí je pak od šesti do deseti let, kdy by se za větší či menší asistence instruktora mělo naučit lyžovat téměř každé dítě.

Pořádáte takzvanou víkendovou lyžařskou školu pro děti od pěti do 15 let. Zvládnete i ty nejmenší bez doprovodu rodičů?

Ano, ale trochu to souvisí s tím, co jsem právě říkal. Jsou děti, které ve třech letech fungují skvěle a s nimiž je zábava, a děti, se kterými ve třech letech prostě nehnete. Každopádně od těch plus minus pěti let se nám daří hýbat se všemi.

Co děláte, když se dítě prostě zasekne a nechce spolupracovat? Máte nějaké finty na takové děti?

Každý z nás má nějaké finty a každé dítě na některé zabere a na některé ne. Taková je práce s dětmi. Máme výhodu v tom, že provozujeme hlavně skupinovou výuku dětí, kde máte k dispozici kolektiv, tam je to chování dětí přece jen trochu jiné.

Jak je to se zaseklými dospělými, dají se ke spolupráci přesvědčit snáze než děti?

Dospělému se dá vše vysvětlit, děti ne vždy pochopí, co od nich chcete. Strach je ale bohužel občas silnější než cokoliv jiného a pak je třeba udělat v podstatě krok zpět, aby klient získal jistotu na mírnějších kopcích ve snazších podmínkách. Obecně je ale práce s dospělými jednodušší, i když pokroky v lyžařské technice dělají samozřejmě rychleji děti, stejně jako ve všem ostatním.

Je něco, co vás z hlediska vaší profese instruktora lyžování trápí?

Že je u nás lyžování sezonní sport, to je celkem překážka. (smích) Ale musím říct, že léto mám také rád.

Čím se zabýváte mimo sezonu?

Pracuji v IT, a to nejen přes léto, ale i během zimy, proto pro mě bývají podzim a zima dost hektické období. Lyžování a naše lyžařská škola jsou pro mě koníčkem, kterému s pár kamarády udáváme v naší kanceláři směr po odpolednech a večerech tak, aby až konečně napadne ta bílá peřina, jsme zase mohli na horách strávit spoustu dní ve skvělém kolektivu.

Filip Lukeš