Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jezdit po světě jde i zadarmo, říká cestovatelka Monika Borková

O cestování snila už odmalička. Na cestu za poznáváním světa se Monika Borková ze Zlína vydala hned po střední škole. Nejdřív odcestovala jako au pair do Anglie, poté se vydala procestovat svět. Jejím současným cílem je dostat se z Turecka do Irska za sto dní, aniž by za dopravu utratila jedinou korunu. Chce tak lidem dokázat, že k objevování světa není potřeba mít spousty peněz.

31.7.2015
SDÍLEJ:

Cestovatelka Monika BorkováFoto: Archiv M. Borková

Na vašem blogu jsem se dočetl, že jste ve dvaceti odjela za prací do Británie. Tehdy tedy začalo cestování?

V podstatě. Moje rodina nikdy necestovala, maximálně na Slovensko. Už jako malá jsem chtěla cestovat, ale nikdy mi to nepřišlo moc reálné. Po střední jsem nešla na výšku a u nás jsem nenašla práci. Tak jsem se sebrala 
a odjela jako au pair na osm měsíců do Anglie. Nakonec jsem tam zůstala pět let.

To zní, jako by se vám tam zalíbilo. Co vás tedy přimělo vydat se na cesty? Byla jste dokonce 
v Asii…

Já jsem samozřejmě cestovala i během těch pěti let. Byly to ale krátké výlety 
o dovolených. K tomu opustit Anglii jsem se rozhodla docela impulzivně. Bylo to tenkrát dost těžké období, řešila jsem osobní problémy, rozvedla jsem se se svou ženou. Jednoho dne jsem se vzbudila s kocovinou a zjistila, že jsem si zabookovala letenku do Bangkoku.

Takže jste se zkrátka sebrala a odjela?

Během čtyř měsíců jsem se zbavila všech závazků, práce, bytu, auta…

A cestujete tedy výhradně stopem? Jaké jsou zkušenosti? Jde stopovat všude?

Po Evropě výhradně stopem. Třeba v Asii jsem mezi ostrovy létala letadlem, jinak občas autobusy. Ono to není jenom o stopování, prostě obecně se snažím cestovat 
s velmi nízkými náklady. Chce to čas a trpělivost a člověk se dostane odkudkoli kamkoli. Mně nedělá problém čekat třeba čtyři hodiny, záleží na zemi. Třeba v Thajsku, tam vůbec nevědí, co je to stopování. Když jsem jim vysvětlovala, že nechci jet autobusem, tak mi na něj dávali peníze.

Jde vám primárně o to ušetřit, nebo stopujete kvůli jiným věcem? Setkávání se s lidmi? Nepředvídatelné situace?

V Asii bylo výhodnější jet autobusem, ale dělala jsem to kvůli tomu, abych zažila něco jiného, potkala jiné lidi… Vyloženě mě to strašně baví. Já se zajímám o místní lidi, vyhýbám se turistickým centrům. Klidně spím na zemi se šváby než v nějakém hotelu. Ráda třeba přijmu pozvání od lidí, kteří mě berou stopem.

Nyní chystáte velký projekt, chcete projet celou Evropou bez utracení jediné koruny za dopravu. Řekla byste o tom víc?

Zrovna jsem v polovině. Vyrazila jsem z Istanbulu, cílem je Dublin. Dávám si na to 100 dní a nechci utratit ani korunu za dopravu. Dále minimální náklady na ubytování. Jediné, za co utrácím, je jídlo a pivo. Zatím mám za 20 dní zdoláno 2500 km. Pokud by chtěl někdo mou cestu sledovat, může se podívat na můj blog: imondaroad.com

Co vás vedlo k tomu takovou cestu podniknout? Chcete to zkrátka dokázat nebo jde o to ukázat ostatním, že je možné cestovat bez utrácení?

Ukázat lidem, že se dá cestovat s minimem peněz. Zastávám názor, že je levnější cestovat, než být uvázaná na jednom místě, platit telefon, elektřinu, nájem, benzin a tak dále… Plus k tomu člověk získá tu svobodu.

Cestujete sama stopem, není to nebezpečné?

Neřekla bych. Osobně nemám zkušenost s nějakým problémem. Horší zkušenost než se stopováním mám z autobusu v Malajsii. Mám dva pasy, dvě karty od účtu a nosím u sebe stále padesát dolarů v hotovosti. Takže kdyby se něco stalo, mám pojistku. Zatím mi nikdo nic neukradl, akorát jednou se o to 
v Malajsii pokoušela opice.

Pochopil jsem, že byste chtěla lidi motivovat k tomu, aby více cestovali. Co se člověk během stopování naučí? Řekla byste, že vás ty roky nějak změnily?

Mně to změnilo hlavně 
v tom, že jsem trpělivější. Naučila jsem se poslouchat lidi 
a jejich příběhy. Zjistila jsem tak, že spousta problémů, které jsem dřív řešila, jsou 
v porovnání s tím, co se děje některým lidem, úplné nic. Ono jde o to, že když člověk nemá peníze, sníží svůj standard, co se komfortu týká. To dává prostor pro kreativitu. Člověk se pohybuje po úplně jiných místech a má mnohem větší šanci poznávat místní kulturu.

Mám pocit, že z toho slyším docela ucelenou životní filozofii. Shrnula byste nějak, co považujete na nejdůležitější?

Aby přestali přemýšlet 
o tom, co bude zítra. Žijte pro ten moment. Radši budu litovat toho, co jsem udělala, než toho co jsem neudělala.

Autor: Ivan Černický

Autor: Redakce

31.7.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Donald Trump
5

Donald Trump nebude po boku Hitlera, Stalina či Merkelové? Skandální

Podzemí. Ilustrační foto.
6

Pražské podzemí se otevírá. Odborníci představí nepřístupné chodby

Občan na Hradě? Českou politiku chce vyléčit „čtyřicetiletý kluk“ Marek Hilšer

/REPORTÁŽ Z PŘEDVOLEBNÍ KAMPANĚ A SETKÁNÍ S VOLIČI/ Zkoumá mozkové nádory, tančí tango a nebojí se ozvat, když se někde děje bezpráví. Teď chce být prezidentem. V osm hodin ráno už před Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze panuje čilý ruch. Blikající sanitky přivážejí pacienty a bojují o drahocenné sekundy. Na protější straně silnice, v Anatomickém ústavu, se čas naopak zastavil. Studenti medicíny tu zrovna začínají první cvičení na pitevnách. 

Komentář Kateřiny Perknerové: Vojtěch Filip, génius reálpolitiky

Komunistická strana Čech a Moravy vyhrála sněmovní volby. Tedy ne na první dobrou, ale na druhou ano. Ačkoli skončila až pátá se 7,76 procenta hlasů, její předseda Vojtěch Filip dokázal za poslední měsíc to, co nikdo před ním.

Zpívající rozhodčí a bezdomovcem po své vůli: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 24. listopadu 2017.

Chtějí mít větší pocit bezpečí, zájemců o zbraně stále přibývá

Zastřílet si do Čech rádi přijíždějí Poláci i Holanďané. V době, kdy nás zpravodajství denně zaplavuje informacemi o různých hrozbách, leckdo přemýšlí o tom, zda by se cítil bezpečněji se zbraní. Možnost získat zbrojní průkaz, který by držitele opravňoval k vlastnění střelné zbraně, nabízí i střelnice v Centru Walzel v Meziměstí, kde se tento víkend koná poslední letošní přípravný kurz na zbrojní průkaz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT