Umělý mokřad, který ornitologové řízeně zaplavují, ukazuje v období sucha naplno svůj význam pro ochranu přírody i pro zadržení vody v krajině. „Po ptačím parku se batolila housata a mláďata drobných kachniček čírek modrých a kuřátka čejek.

Na břehu letos dokončené soustavy mělkých tůní Slavíkovského ptačníku vyvedli mláďata kulíci. Pro hnízdění si Josefovské louky vybral i ostříž, obratný lovec vážek, který je jako náš jediný dravec schopný ulovit dospělé vlaštovky létající do parku za hmyzem,“ vyjmenovává správce Josefovských luk Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické.

Jako útočiště pro odpočinek a sběr potravy využívají Josefovské louky také čápi a jeřábi a v historii parku vůbec poprvé tu ornitologové zaznamenali i vodouše štíhlého a racka černohlavého.

Důležitá pomoc exmoorských koní

Bujnou vegetaci letos nově pomáhají ochranářům krotit svou přítomností divocí exmoorští koně. Vypasené plochy, které se střídají s vyššími porosty trávy, rozdupaná zem a trus koní poskytují ptákům ideální místo pro sběr potravy. Koně ornitologové vypustili na Josefovské louky teprve letos v lednu, ale jejich působení už se projevilo a v jejich ohradě byli pozorováni celoevropsky chránění modrásci bahenní.

„Aktuálně jsme koňskou ohradu rozšířili a Exmooři tak mohou spásat i čerstvě vykoupené neudržované a zarostlé pozemky. Jak si koně s touto pro luční ptáky nevhodnou plochou poradí, se lidé mohou přijít podívat třeba 31. srpna, kdy na Josefovských loukách proběhne Noc netopýrů,“ láká Břeněk Michálek.

V době, kdy zažíváme velmi horká léta a prakticky celý rok příroda strádá nedostatkem srážek, můžeme na vlastní oči sledovat, jak je krajina, zničená intenzivním zemědělstvím, vůči těmto extrémům počasí doslova bezbranná. Mokřady, jako jsou Josefovské louky, extrémním výkyvům počasí odolávají a představují velmi významný životadárný prvek krajiny.

Funkce mokřadůZamokřená území fungují jako rezervoáry vody, kterou do sebe absorbují při jejím nadbytku a chrání tak okolí před záplavami. Když pak krajinu sužuje sucho, v mokřadech zůstává pořád dostatek vláhy. Zamokřené území tak představuje oázu pro škálu rostlin i živočichů.