Základní kámen pokládal při břehu Berounky arcibiskup Arnošt z Pardubic za nebývalé slávy. Stavba žádného jiného hradu prý nebyla zahájena tak slavnostně. Však byl také Karlštejn vystavěn nejen jako císařská rezidence, ale zejména jako pevnost určená k uschování Karlovy sbírky svatých relikvií a císařských korunovačních klenotů. Stavba a výzdoba hradu byla dokončena vysvěcením kaple sv. Kříže roku 1367, kde byl uložen říšský korunovační poklad. Za husitských válek se Karlštejn stal místem trvalého uložení korunovačních klenotů českých králů, kde zůstaly téměř 200 let.

Hrad v zástavě

Do roku 1421 žili na Karlštejně králové a hrad vzkvétal. Nějakou dobu tu byly uschovány říšské korunovační klenoty spolu s českými. Ale pak nechal bratr Václava IV. Zikmund římský poklad odvézt a česká koruna jej následovala na počátku třicetileté války. Ukázalo se, že strach o bezpečnost klenotů byl nemístný. Husiti obléhali všechny vršky kolem Karlštejna a vrhali sem kameny, sudy s hořící smůlou i fekáliemi, ale nedostali se ani na nádvoří. Švédové prorazili k Velké věži, ale její opevnění neprolomili. Výzdoba kaple sv. Kříže utrpěla spíš kvůli obráncům než nepřátelům. Vojáci odsud odcizili spoustu cenností, aby si zajistili přísun zásob do hradu.

Karlštejn se na konci 15. století dočkal gotických úprav, později ho ozdobila řada renesančních prvků. Avšak od roku 1619, kdy byly české korunovační klenoty odvezeny pryč, začala stavba chátrat. Poklad putoval do Vídně, aby se v roce 1867 vrátil na původní místo, kde byla svatováclavská koruna uložena – do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Královna Eleonora Karlštejn zastavila a ve druhé polovině 17. století už některé jeho prostory hrozily zřícením. Nějaký čas tu byla sýpka a skladiště. Zájem o kulturní památku se vrátil až v období romantismu.

Na konci 18. století se o chátrající hrad s tajemnou atmosférou začali zajímat umělci. Snad na jejich popud sem v roce 1812 přijel císař František I. S velkolepou rekonstrukcí se ale začalo až o 74 let později. Vedl ji Josef Mocker v duchu purismu, což znamená, že se snažil obnovit původní gotický vzhled hradu na úkor všech – i těch povedených – pozdějších přestaveb a úprav. Karlštejn dostal nové střechy a s nimi dnešní charakteristický ráz.

Utajená cisterna

Zajímavou historii má Studniční věž s 80 metrů hlubokou studnou, která vlastně žádnou studnou není. Kutnohorští havíři totiž při stavbě hradu provrtali skálu téměř 80 metrů hluboko, ale na vodu nenarazili. Spojili tedy jámu s nedalekým potokem a shromažďovali do ní vodu jako do cisterny. O tom věděli po celá staletí jen král a purkrabí – v době obléhání hradu by totiž nebylo nic snadnějšího, než koryto potoka odklonit nebo (a to by bylo ještě efektivnější) vodu otrávit. Povídá se, že z důvodu bezpečnosti byli popraveni všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali.

V současné době probíhají na Karlštejně různé doprovodné akce, jako například večerní prohlídky s překvapením. K návštěvě láká i výstava orientálních koberců z našich hradů a zámků pocházejících z 18. až 19. století. Až do 30. září můžete obdivovat anatolské koberce z Turecka, turkmenské koberce z území Turkmenistánu a severní části Afghánistánu, kavkazské koberce z oblasti Ázerbájdžánu, Arménie, části Gruzie a Dagestánu či perské koberce z Íránu a severovýchodní části Iráku. Více na www.hradkarlstejn.cz

Filip Lukeš