Ta si letos nadělila svůj vytoužený dárek již v průběhu roku, když se podívala do Nepálu. „Mým celoživotním snem je cestovat a poznávat lidi a kultury na celém světě. Vždycky mi to dodá energii. Když jsem se kdysi s přáteli bavila o Nepálu, přišlo mi to nedostupné, nemožné. Země, do které se asi jen tak nedostanu," řekla.

Pomohly sociální sítě

Jenže slovo dalo slovo a všechno se to změnilo. A v tomto případě za to mohou sociální sítě. „Jeden den jsem se přihlásila do facebookové skupiny Spolucestování. Týden poté se tam objevila zpráva, že se hledá ještě pár zájemců na cestu do Nepálu, kde budeme bydlet v klášteře s mnichy. Navíc tam měl být člověk, který do Nepálu jezdí proto, aby mohl podpořit místní obyvatele. To mě přesvědčilo o tom, že bych se o to měla zajímat dál. A stálo to za to," řekla cestovatelka.

A co všechno skupina navštívila? Základnou jim byl buddhistický klášter v hlavním městě Káthmándú, což už byl prý zážitek sám o sobě. „Odsud jsme se vydali např. do národního parku v Chitwanu, jehož pýchou jsou mimo jiné nosorožci, a doufali jsme, že na ně narazíme… A když se to stalo, tak jsme se i s průvodci utíkali schovat do křoví a na stromy," vyprávěla Kateřina Peukerová se smíchem.

Dalším „nutným" místem bylo Lumbini, o kterém se mluví jako o místu narození Buddhy. „Procházeli jsme zahradami při východu slunce a to místo pro mě mělo nádhernou a uklidňující atmosféru," řekla cestovatelka Kateřina.

Nechyběl ani trek do hor

Když se řekne Nepál, tak se vám možná vybaví hory a příroda. Pro cestovatelskou skupinu bylo takřka povinností podívat se do města Pokhara a na východ slunce u Annapuren. „Samozřejmě jsme se vydali i trek do hor, národního parku Langtang a navštívili místní vesnice. Donesli jsme jim různé dárky v podobě oblečení a hraček. Na místech postižených zemětřesením jsme zanechali i peníze na opravu škol a klášterů," vyprávěla cestovatelka.

Některým dobrodruhům se podařilo uspořádat sbírky a tak se peníze dostaly do míst, kam bylo potřeba. „Pak jsme navštívili ještě jedno místo v Nepálu, které určitě stojí za zmínku a to Pashupatinath. Zde jsem poprvé viděla hinduistické spalování mrtvých těl u řeky u tamního hinduistického chrámu," líčila další zážitky.

Výlet Kateřiny Peukerové musel být hodně náročný. „Nachodili jsme se celkem dost, ale určitě tam lidé jezdí a šplhají ještě výš a dál. My jsme to měli postavené jako ochutnávku všeho. Nemyslím si, že by to bylo pro normálního člověka extra náročné," zamyslela se.

Při jejich nejvyšším výstupu ale počasí moc nepřálo. „Když jsme v dešti dosáhli 3000 metrů nad mořem a doufali, že už uvidíme cíl a pořád nic, už jsme ani nevěřili, že náš cíl existuje. Nebudu přehánět, když řeknu, že co tři, čtyři kroky jsme si dávali přestávku na nabrání dechu a sil. Najednou se ale z ničeho nic vynořila asi pětiletá holčička v pantoflích a všechny nás předběhla. Za ní oslík, kterého vedl zřejmě její táta a za nimi ještě sedmdesátiletá babička. Všichni se usmívali a zdravili nás, tak nám to dodalo další energii a do cíle jsme se vyšplhali. Ten den jsme začali asi v 1500 metrech nad mořem a dostali se do výšky 3200 metrů různorodým terénem," podělila se o další historku.

Viděla více než bežný turista

Co říká cestovatelka na všudypřítomné buddhistické chrámy? „Díky tomu, že jsme byli v bezprostřední blízkosti jednoho z chrámů a jejich Láma Ngodup nás doprovázel na většině cest, tak jsem měla šanci vše vidět jinak než běžný turista. Zúčastnila jsem se ranních meditací, byla jsem mezi malými mníšky a navštívili jsme i jiné kláštery. Všichni byli velice milí, vstřícní a pohostinní," vyprávěla.

A malí mniši jsou podle ní děti jako všude jinde. „Stydí se, ale zároveň chtějí vaši pozornost," zasmála se.

V chrámech jsou dominantní sochy Buddhy a fotografie Dalajlámy a dalších důležitých lidí. „A ty mlýnky, kterými se při modlitbách otáčí, zapálené svíčky a vonné tyčinky… To vše vytváří krásnou atmosféru," podělila se o své zážitky.

A co si odnesla ze své cesty? „Uvědomila jsem si, že člověk nepotřebuje moc k tomu, aby byl šťastný. To je asi ten můj největší zážitek a to je Nepál," řekla.

Ráda by se do Nepálu vrátila a procestovala další asijské země. „Mým velkým snem je jižní Amerika, řekla bych ale, že to bude něco úplně jiného," zamyslela se.