Nakonec soudím dle plakátu, že výstava bude v prostorách u brány. Na dveřích jsou však ještě mříže. Zanedlouho už však nestojím sama a odemykání mříží mi napoví, že tady jsem správně.

„Už nás asi víc nepřijde," usoudí paní průvodkyně a už nás zve dovnitř. Nacházíme se v barokní síni předzámčí ze 17. století, kde je umístěna výstavní galerie.

„O stálé expozici budu hovořit posléze, pokud budete mít zájem. Jistě jste však přišli kvůli autíčkům," soudí správně Žaneta Skotincová.

To už se naše malá skupinka, ve které jsou děti s rodiči, mladí lidé a nakonec i starší zájemci o výstavu, přesouvá do druhé místnosti.

Stojí tu tři několikapatrové výstavní skříňky, ve kterých jsou k vidění nejrůznější autíčka. Od obyčejných osobních aut, přes sporťáky, po hasiče.

Na stěnách pak nechybí obrazový materiál doplněný textem.

Od průvodkyně se dozvídáme o britské firmě Lesney, která koncem čtyřicátých let minulého století začala vyrábět kovové modely aut, ale i různých strojů a jiných hraček. Zajímavé například je, že první mimořádný úspěch tato firma zaznamenala s miniaturní verzí korunovačního kočáru. Toho se prý v roce 1953 prodalo přes milion kusů.

Tomu však prý předcházela dlouhá cesta. Leslie Smith a Rodney Smith, zakladatelé firmy, byli přáteli ze školy a během společné vojenské služby se dohodli na založení firmy ve strojírenském odvětví. Z úspor si koupili starý hostinec, v němž s podnikáním začínali. Ten jim byl však po nějakém čase malý a výroba se musela přesunout dál.

Zásmucká výstava se však nezabývá pouze firmou Lesney, průvodkyně svými slovy také zabrousí do české historie těchto nyní už mnohdy sběratelských rarit.

Hovoří o Tuzexu a pro děti trpělivě vysvětluje, o jaké prodejny šlo. Dodá také, kde byla v Praze umístěna. Nezapomene zmínit ani požár Veletržního paláce, ve kterém se právě Tuzex nacházel, a kde se prodávali angličáky. Prý se říká, že při požárech došlo k rabování a právě v tu dobu se zvětšovaly sbírky sběratelů.

Od historie autíček v Čechách se pak přesuneme k dnešním sběratelům. Sbírky autíček se prý u nás pohybují v řádech tisíců. To už nehovoří pouze průvodkyně, ale do hovoru se zapojují i návštěvníci.

Dozvíme se tak, že každé autíčko, které máme doma, může mít velkou hodnotu, stačí jen sledovat dění okolo těchto modelů. Každé je totiž zajímavé něčím jiným. Záleží například na tom, v kterém modelu jezdil panovník nebo slavná osobnost. Je prý však málo sběratelů, kteří sbírají úplně všechny druhy modelů. Většinou se zaměřují na určitou značku, případně na druh automobilu. Jedni tak mají doma Fordy, druzí pouze hasičská auta a jiní autobusy.

Navíc prý pro nákupy sběratelských kousků je nejlepší doba právě teď. Většina těch, kdo má doma opravdové rarity, je totiž v takovém věku, kdy svoji sbírku rozprodává.

Po ukončení výkladu si většina z nás přítomných prohlíží ještě stálou expozici. Dozvíme se tak, že většina věcí ze zdejšího zámku byla kdysi odvezena na skládku. Naštěstí se však nějaké zachránili, případně na skládce našli.

Můžeme tak vidět historické zátky od pití, několik lahví, nádherný šicí stroj, klasický modrý cedník nebo nádobí. Hovoříme pak ještě o éře umělé hmoty a o tom, jak se spousta krásných věcí vyhodilo. Přitom dnes by šlo o starožitnosti. Pak už se pomalu se přesouváme k východu.