Jak vznikl nápad napsat knihu Příběhy z muzejního depozitáře?
Příběhy z muzejního depozitáře byl částečně jeden ze seriálů, který jsem na přelomu tisíciletí psal pro regionální noviny. Po několika letech jsem toto téma oprášil – něco bylo potřeba aktualizovat, protože předměty umístěné v depozitáři, tam nejsou nastálo. Napsal jsem i některé nové části a celý rukopis nabídl nakladatelství OFTIS, jehož ředitel Karel Kábrt si knihu přečetl, a byla vydána.

Hlavními postavami příběhů jsou tedy předměty umístěné
 v depozitáři?
Je to velmi různorodé. Snažil jsem se z muzejních předmětů vybrat vzorek, neříkám, že reprezentativní, ale zahrnující nejdůležitější skupiny, které v muzeu máme. Je tam třeba barokní opěradlo z kostela v Bílém Újezdu, které posloužilo při svatbě majitelů zámku Skalka. Píšu i o vycházkové holi pana děkana Flesara, kterou při zakládání muzea věnovalo děkanství. Z modernějších věcí tam je příběh dirigentského pultíku, darovaného spolky Vlasta a Dobroš dr. Hirschovi, jenž byl podstatnou část minulého století jednou z předních osobností kulturního života města. V knize je i příběh družebních darů, což jsou takové reminiscence na minulý režim, kdy se vzájemně navazovala družba, ale jen v určitých sférách a vrstvách. Tehdy se dávaly dary, které jsou samy o sobě nepotřebnými cetkami, ale ve vztahu k historii, kterou mají, je to zajímavý doklad. Jsou to jednak příběhy věcí samotných, ale i lidí, kteří je vytvářeli, lidí, kteří s nimi byli třeba nějak spojeni. Každý předmět má svůj vlastní osud 
a je zajímavé se do něj zahledět.

V jakém nákladu kniha vychází?
V nákladu 600 kusů, což je asi dnes běžný náklad pro tento typ publikace. Jde o věc vysoce regionální a navíc, řekl bych, trochu speciální, protože je to o věcech pouze z dobrušského depozitáře. I když je samozřejmé, že příběhy si může přečíst kdokoliv.

Kde bude publikace k dostání?
Na pultech knihkupectví v regionu, v prodeji bude i u nás
v muzeu a informačním centru.

DANA EHLOVÁ