Když jde Santa Claus kolem indické řeky Gangy

Jezdí tam jako domů. Blatenská fotografka Kamila Berndorffová se vrací do Indie rok co rok 16 let. Letos si přivezla dvě fotokolekce. Jednu z nich, nazvanou Čísi svět, představí od 15. srpna v blatenském kostele Nanebevzetí Panny Marie. A v českobudějovické Galerii Nahoře zahájila retrospektivní expozici Moje Indie, 35 velkoplošných fotografií zde zůstane do 21. září.

Souborem Čísi svět, inspirovaným knihou spisovatelky Edy Kriseové, se fotografka, držitelka dvou cen Czech Press Photo, snažila zdůraznit  paradoxy v Indii. A šlo to samo: pokaždé, když se vpodvečer rozhlédla, našla něco zajímavého.

Příkladem budiž scéna 
z vánoční Kalkaty. „Chlapi se myli v obrovské řece Ganze 
a najednou šel kolem kluk 
v krásných tesilových kalhotách, bílé košili s kravatou 
a měl na sobě masku Santa Clause, což mi v hinduistické Indii přišlo velmi legrační,“ popisuje Kamila Berndorffová. Jen mu řekla, ať jí zapózuje, a vznikla obsahově až neuvěřitelná fotka. Podobně jako snímek starší ženy s igelitkou, která na snímku pozoruje policejní přehlídku.

„Dojem zdánlivé nesounáležitosti s okolním prostředím působí silně provokujícím dojmem. Soubor je možné chápat jako varování před unáhlenými soudy, předsudky 
i jistou západní povýšeností, která je v souvislosti se zeměmi třetího světa pro nás, 'bílé', charakteristická,“ míní kurátor a fotograf Pavel Štěrba.

Kamila Berndorffová je na tento soubor hrdá. A připouští, že fotografie působí extravagantně, což je dáno i svícením bleskem z boku. „Vytváří dojem, že světlo je mimo realitu,“ říká fotografka.

Překvapit může, že Čísi svět, záběry z hinduistické země, se poprvé objeví v katolickém kostele. Podle fotografky je to z velké části zásluha laskavého faráře, který chce kostel co nejvíc otevřít lidem.

Sám správce farnosti Marcin Piasecki napsal, že dnešní svět je jako velkoobchod, a pokud v něm nebude mít křesťanství svůj 'stánek', nedostane se k dnešním lidem. „Katolická církev doceňuje ostatní kultury či náboženství, 
v nichž vidí stopy Boha, ve kterého věří. Nejde pouze 
o módní toleranci, ale o skutečné přesvědčení, že jsou ony 'odrazem Pravdy' nebo že 
i v ostatních můžeme najít jakýsi příklad,“ uvedl Marcin Piasecki.

Kromě paradoxů pořídila Kamila Berndorffová při své poslední indické cestě ještě portréty lidí ze státu Uttarpradéš. Žijí v muslimské vesnici 
u města Fatéhpur Síkrí a jde pravděpodobně o potomky císaře Akbara.  Mluví odnoží perštiny, modlit se chodí do obrovské mešity. Tam se s nimi fotografka domluvila na focení, ateliér si zřídila v hotelu.

„Zajímavé bylo, že do něho směly přijít starší ženy, ale mladší ne. Mladé dívky vůbec nemají vycházet z domu, jen na chvilku k sousedům, když jdou na trh, někdo je doprovodí. Do mešity se mohou jít pomodlit v pátek ráno. Mají velké dvory a zdá se, že jsou spokojené,“ říká Kamila Berndorffová.

Ženy nakonec fotila v druhém ateliéru, který si vytvořila v domě vedle hotelu. Ačkoli to dělá jen zřídka, tentokrát modelům platila, dávala jim 50 rupií za jedno fotosezení, což je v přepočtu necelých 
20 korun.

V Indii strávila také poněkolikáté Vánoce, tentokrát 
v Kalkatě a Puri. Zatímco 
v křesťanských oblastech na jihu země mají na zahrádkách betlémy a svátky slaví, tam, kde byla fotografka, vládne hinduismus a o Vánocích jen matné povědomí.

„Nikdy se mi Kalkata tak nelíbila jako letos. Je to dusné město, hodně vlhké počasí, protože je postavená na močálu. Teď jsem tam poprvé přijela v prosinci a bylo tam nádherně,“ říká fotografka, která Štedrý den prožila s dcerou na pláži v Puri, kde snědly rybu a předaly si dárky.

Ačkoli Indie ji proslavila, záběr Kamily Berndorffové je širší. Fotila děti z motolské onkologie, plánuje knihu fotografií z festivalu Folkové prázdniny a pracuje na projektu písecké obchodní akademie Bolestné kameny, který podporují Marta Kubišová a Tomáš Halík. Studenti sbírali lidské příběhy, na jejichž konci je naděje, kterou mnohdy za hranicí našich bolestí nevidíme, anebo pro nás dávno zhasla. Snažili se citlivě uchopit bolesti moderního člověka a na konci projektu jsou poutní cesta v Píseckých horách, CD, jež namluvili Jan Tříska, Miroslav Táborský 
i Vilma Cibulková, a fotografická část, kterou připravuje Kamila Berndorffová.

Na začátku měli studenti sestavit 14 bolestí moderního člověka. Zařadili mezi ně nedostatek lásky, rozpad rodiny a vztahů, ztrátu důvěry a víry, deprese, násilí, nenávist 
i smrt blízkých. Počet zastavení si půjčili z motivu křížové cesty, k níž přidali ještě zastavení patnácté, Naději. Projekt Bolestné kameny je tedy svým pojetím křížovou cestou moderního člověka, která však končí nadějí.