Okouzlující Jónské ostrovy (k těm větším patří Korfu, Lefkada, Kefalonie, Zakynthos a Ithaka) se táhnou podél západního pobřeží řecké pevniny. Kefalonie patří k největším z nich a zároveň díky své rozmanitosti k nejkrásnějším. I když také zde jsou hojně navštěvovaná místa, celkově ostrov není turismem převálcován tolik jako například Korfu nebo Zakynthos, který je léto co léto okupován davy Britů.

Řecký způsob života

Kefalonie stále „patří" Řekům a tak zde můžete poznat skutečný řecký způsob života. O Kefalonii se říká, že je nejzelenějším ze všech řeckých ostrovů. Totéž se ale říká i o ostrovech Skiathos, Thassos a dalších, zaručená tvrzení místních o „nejzelenějším ostrově Řecka" tedy neberte tak úplně vážně.

O tom, že má Kefalonie co nabídnout, však svědčí vily bohatých Řeků, kteří zde často tráví léto a na zimu se vracejí do svých domovů většinou v Athénách. Pokud jde o historii, Kefalonie, stejně jako ostatní Jónské ostrovy, patřila co chvíli někomu jinému. Od 8. stol. př. n. l. náležela mocnému městskému státu Korinthu. Později se dostala pod nadvládu Římanů, posléze Turků a potom Benátčanů. Za Napoleona získali ostrov do svého držení Francouzi, nějakou dobu se o něj ale přetahovali ještě s Rusy. Po napoleonských válkách Kefalonie připadla Britům a pod britským protektorátem byly Jónské ostrovy až do roku 1864, kdy se staly součástí Řecka. Jak je vidět, cizí nadvlády si Kefalonie užila víc než dost.

Jezdí sem i Nicolas Cage

Za druhé světové války byly na Kefalonii italské a německé posádky – tuto část kefalonské historie popisuje kniha a film Mandolína kapitána Korelliho. Film se natáčel přímo na Kefalonii, především v okolí Sami. Hlavní hrdina Nicolas Cage si prý během natáčení ostrov tak zamiloval, že si tam pořídil vilu. Kráse Jónských ostrovů nepodlehl zdaleka jen on. Nedaleko Kefalonie měl svůj vlastní soukromý ostrov Řek, jehož jméno se stalo synonymem bohatství, rejdař Aristoteles Onassis. Ostrůvek nese název Skorpios. Onassis se sem uchyloval do soukromí se svou druhou ženou Jacqueline Kennedyovou, jejich svatba se ostatně konala právě zde. Dokonce se prý svým vlivem a penězi zasadil o to, aby se na Lefkadě, která je Skorpiosu nejblíže, a na Kefalonii příliš nestavělo a nevznikla zde velká centra. Proto se zde turistický ruch začal více rozvíjet až někdy v polovině 90. let.

Na Skorpiosu se nachází rodinná hrobka, kde je pohřben nejen Aristoteles Onassis, ale i někteří další členové rodiny. Dnes patří ostrov Onassisově vnučce Athině, která ho pronajala na sto let Jekatěrině Rybolovlevě, dceři ruského miliardáře. Podle některých zdrojů jí však ostrov prodala úplně.

Výlety na okolní ostrovy

Ať tak či tak, k ostrovu pravidelně vyplouvají výletní lodě s turisty, kteří tak mohou zahlédnout pláže a některé stavby na ostrově včetně přístavu. Na výlety na další Jónské ostrovy můžete z Kefalonie vyrazit z několika přístavů. Na Lefkadu se nejlépe dostanete z přístavu Fiskardo. Leží asi 50 km od hlavního města Kefalonie Argostoli. Fiskardo má oproti dalším místům na Kefalonii specifickou atmosféru. Je to velmi malebný kout, kde se zachovaly stavby v benátském stylu, jaké jinde na ostrově nenajdete. Výjimečnosti odpovídají bohužel
i ceny, které jsou zde často vyšponované dost vysoko. Fiskardo je jediné místo ostrova, které nebylo zničeno ohromným zemětřesením v roce 1953. Tehdy byla Kefalonie prakticky srovnána se zemí.

close Ilustrační foto. zoom_in

Zvláštní znamení

Pamětníci vzpomínají, že před zemětřesením se na ostrově děly divné věci. V jednom kostele prý obraz Panny Marie začal ronit slzy a v noci před osudným dnem prý začali výt všichni psi a hýkat osli. Ať už se rozhodnete těmto vyprávěním věřit, či ne, jisté je, že Jónské ostrovy patří k seizmicky velmi aktivní části světa.

Kefalonii postihuje velké zemětřesení přibližně jednou za 50 let, a protože poslední takové bylo v roce 1911, v padesátých letech se čas začal naplňovat.

První větší úder začal 9. srpna 1953 a nenapáchal větší škody. Obyvatelé si mysleli, že tím vše skončilo, a vrátili se do svých domovů. Ráno v úterý 11. srpna však najednou Kefaloňané uslyšeli dunivé hřmění a rachot vycházející ze země. Pak nastala pravá apokalypsa – hroutily se domy, stromy se vyvracely z kořenů, v zemi se otevíraly a zase zavíraly obrovské trhliny, které v sobě pohřbívaly lidi i zvířata. Epicentrum zemětřesení bylo v moři mezi Kefalonií a Ithakou. Bylo však velmi mělko, a proto byly jeho následky tak ničivé. Síla odpovídala asi 120 pumám svrženým na Hirošimu.

Nejničivější byl však třetí otřes, který přišel ve středu 12. srpna. Trval 50 vteřin a dosáhl 7,2 stupně Richterovy škály. Pevnina se v jednu chvíli zvedla asi o metr nad mořskou hladinu a už tak zůstala, obrovské sesuvy půdy vymazaly z mapy celé vesnice. Pozůstatky zemětřesení jsou v podobě zničených a již neobnovených domů dodnes vidět na každém kroku. Mnoho z těch, kdo přežili, se rozhodlo odstěhovat a už nikdy se na Kefalonii nevrátit. Z původních 125 000 obyvatel klesla po zemětřesení populace na pouhých 25 000. Fiskardo v severní části ostrova zůstalo jediným místem, které bylo jakž takž ušetřeno.

A jaká další místa stojí na Kefalonii za vidění? Rozhodně je to pláž Myrtos, která se pravidelně umísťuje v žebříčcích nejkrásnějších pláží světa. Cesta k Myrtosu vede silnicí plnou ostrých zákrut, z níž jsou však neuvěřitelné výhledy na tyrkysově modré moře.

Nejkrásnější pláž

K samotném Myrtosu dojedete sice autem, jde však o tak svažitý terén, že vám možná budou zaléhat uši jako v letadle. Velká pláž s bílými oblázky, neskutečně průhlednou modrozelenou vodou, lemovaná vápencovými skalisky, vás ohromí. Vstup do vody je poměrně příkrý a bývají zde vlny. Ale plavání na Myrtosu se máloco
vyrovná.

Asi osm km severně leží vesnička Assos, která spolu s Myrtosem patří k nejkrásnějším místům ostrova. Mimořádně malebný malý přístav, pláž s průzračnou tyrkysovou vodou a nad ní se tyčící benátská pevnost dávají Assosu neopakovatelnou atmosféru, stejně jako piniový háj, jehož vůně se zde mísí s vůní moře. Nebojíte-li se středně těžkého výšlapu, můžete se až k pevnosti vypravit – ideálně brzy ráno, dokud není horko. V létě zde bývá ve stínu i přes 40 °C. Odměnou vám budou nádherné výhledy a vzduch provoněný divoce rostoucím tymiánem.

close Ilustrační foto. zoom_in

Červený písek ze Sahary

Zcela jiný ráz než Myrtos má pláž Xi, kterou tvoří naopak červený písek, jenž se sem údajně dostal až ze Sahary. Několik kilometrů dlouhá pláž s velmi pozvolným vstupem do vody je ideální k procházkám po pobřeží a je vhodná pro rodiny s dětmi.

Minout byste neměli ani hlavní město ostrova Argostoli, s přístavem a promenádou. Pravidelně odtud jezdí trajekt do druhého největšího města Kefalonie Lixour, na poloostrově Paliki. Mimochodem – mezi obyvateli Paliki a obyvateli zbytku ostrova panuje odedávna mírná řevnivost. Budete-li mít štěstí, můžete v Argostoli poblíž kamenného mostu z roku 1813 pozorovat želvy, které sem připlouvají.

Další zajímavá místa

Nedaleko Argostoli je také další ze zajímavostí ostrova – mlýny Katavothres. Voda, která je pohání, se totiž ztrácí ve skalním masivu a objevuje se znovu až asi o 17 km dále v jeskyni Melissani. Voda v jeskynním jezeru je i díky paprskům pronikajícím stropem překrásně modrá. Je velkou atrakcí pro turisty, kteří se sem mohou dostat na člunu, a právě toto místo patří určitě k těm nejrušnějším na ostrově, podobně jako další přírodní rarita, jeskyně Drogarati plná stalaktitů. Stalaktity rostou rychlostí asi jeden cm za sto až 150 let a turismus si bohužel v této dva miliony let staré jeskyni vybírá svou daň.

Klášter Agios Gerasimos
Klášter Agios Gerasimos stojí za vidění už proto, že je zde pochován patron ostrova, svatý Gerasimos. V Řecku je náboženský život daleko živější než u nás a není výjimkou potkat v kostele i velmi mladé Řeky, kteří budou líbat podle pravoslavného zvyku ikony. Dodržování náboženských svátků je samozřejmost a je provázeno velkými slavnostmi. Svátek svatého Gerasima připadá na 16. srpna, a přijedete-li do kláštera v tento den, uvidíte zde spoustu poutníků, kteří se sjeli, aby se zúčastnili slavnosti, při níž je vynášena i schrána se světcovými ostatky.

Denisa Haveldová