Postavit si stan či dokonce zaparkovat karavan na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka je v naprosté většině evropských zemí zakázáno. Avšak zákon a realita jsou často dvě naprosto odlišné věci. Obecně jsou vůči divokým táborníkům vstřícnější tam, kde není nouze o volnou přírodu a kde ekonomika nezávisí na příjmech z placeného ubytování.

Ráj jménem Skandinávie

Tradice postavit si stan či obytný přívěs téměř kdekoli je obzvláště silná v severských zemích. Ideálním útočištěm pro dobrodružné povahy je Norsko. Kempování nadivoko tam je nejenže povoleno, úřady k němu dokonce vybízejí, je součástí kultury. Stačí se držet alespoň 150 metrů od osídlení.

Podobně benevolentní jsou Švédové a Finové. S trochou opatrnosti si také můžete rozdělat otevřený oheň. Na Islandu se benevolence nevztahuje na obytné přívěsy a karavany. V Estonsku pak existují oficiální bezplatná tábořiště s latrínami. Žádný problém s neplatícími kampery nemají ani Lotyši, Litevci a Bělorusové.

Výjimku v rámci Skandinávie představuje menší a hustěji zalidněné Dánsko. Kdo se zde chce vyhnout pokutě, musí se uchýlit na některý z vyhrazených prostor. Jejich mapu naleznete zde.

Balkán v šedé zóně

Jihovýchod Evropy není v pohledu na neplatící táborníky jednotný. Největší problémy hrozí těm, kdo by se pokusili utábořit poblíž chorvatských pláží během sezóny. O poznání tolerantnější jsou Slovinci, je však třeba vyhýbat se hustě osídlenému pobřeží a Čechy velmi oblíbenému Triglavskému národnímu parku. Podobně je tomu v Řecku.

Naopak v Bosně, která nabízí atraktivní divokou přírodu, se kempovat mimo kempy smí. Zde však hrozí jiné nebezpečí: miny. Ideální je zjistit si ověřené místo předem nebo se alespoň zeptat místních. V Černé Hoře a v Albánii je sice volné kempování oficiálně zakázáno, tento zákaz se zde však stejně jako spousta jiných nedodržuje ani nevymáhá.

Obdobná situace panuje v Severní Makedonii, tam se navíc kvůli uprchlické krizi nedoporučuje přenocovat poblíž hranic. V pohraničí může být pro turistu nebezpečno také na jinak liberální Ukrajině.

S žádnými problémy ze strany úřadů by se divoce stanující turista neměl setkat ani v Bulharsku. V Rumunsku je ilegální táboření obecně tolerováno, občas si ale povolaná či samozvaná autorita vyžádá menší poplatek či úplatek. Nebezpeční mohou být také smečky zdivočelých psů.

Specifickým případem je Rusko. Zákaz volného kempování se tam vztahuje pouze na soukromé a církevní pozemky a území poblíž vodních ploch. Chráněná přírodní území pak mají svá vlastní pravidla.

Kde hledat ideální místa

BezKempu – nový český projekt mapující placené soukromé pozemky vhodné pro (auto)kempink

Gamping – web nabízející především francouzské soukromé zahrady za poplatek

Campr – místa pro kempování na soukromých pozemcích v desítkách zemí, Česko mezi nimi chybí

Campspace – dříve CampInMyGarden, nejvíce nabídek z Beneluxu, placené

Wildcamping – mapa s databází ověřených míst, kde se dá většinou zdarma kempovat, nechybí řada tuzemských lokalit s popisem v češtině

Mapy.cz – stačí vyhledat kategorii „turistický přístřešek“

Restriktivní Západ

V západoevropských zemích se porušování zákonů regulujících volné táboření nejenže kontroluje, ale i pokutuje. Nejpilnější jsou v toto směru Švýcaři. Ve Švýcarsku je možné legálně přenocovat mimo kemp pouze nad hranicí lesa. Čím níže a čím blíže osídlení, tím slábne šance, že člověk vyvázne bez pokuty. Názorně to zobrazuje tento leták (v němčině).

V Beneluxu je volné kempování zakázané, navíc zde prakticky schází divoká příroda. V Nizozemsku se přesto zájemcům nabízí několik desítek oficiálně ustavených míst. Některá disponují i jednoduchými přístřešky, takže se turista obejde bez stanu. Jejich mapa je dostupná zde (v holandštině). Ve Francii je přespávaní mimo kempy obecně zakázané, jednotlivé obce ale mohou přijmout jinou úpravu a tento styl turistiky se v zemi hojně toleruje.

Ve Španělsku a Spojeném království se přístup k problematice liší region od regionu. Zapomenout musíte zejména na rozdělávání ohně, pláže a národní parky s výjimkou anglického Dartmooru. Zcela vyloučeno je bezplatné přenocování v Andoře a Lichtenštejnsku, v Portugalsku a Itálii je možné vyhnout se pokutě pouze v odlehlých oblastech.

Střední Evropa na půl cesty mezi extrémy

Středoevropské státy chápou kempování mimo oficiálně vyhrazená místa pouze jako nouzové řešení na jednu noc. V Německu a Rakousku by si turista neměl ani rozdělávat stan.

Češi a Slováci jsou méně přísní, restrikce jsou v tuzemsku omezeny na chráněná území. V lesích pak hraje roli definice – zatímco „nocování“ (bez stanu) je povoleno, „táboření“ mimo vyhrazená místa nikoli. Zvláště v národních parcích se pak pokutuje rozdělávání otevřeného ohně v lese. Na soukromých pozemcích byste si měli předem opatřit souhlas vlastníka.

Striktní jsou naopak maďarské a polské zákony. V odlehlých oblastech se sice v praxi nevymáhají, tyto širé bezlesé roviny však nejsou pro cestovatele zrovna atraktivní.