Tento most vyhodili do povětří bojovníci Islámského státu, aby zkomplikovali dobývání Mosulu koaličními silami, říká řidič, když přejíždíme provizorní most přes řeku Velký Zab.

Jsme na cestě z Erbílu do Mosulu, naším cílem je centrální knihovna v areálu Mosulské univerzity, která byla zničena za vlády Islámského státu, aby zkomplikovali dobývání Mosulu koaličními silami, říká řidič, když přejíždíme provizorní most přes řeku Velký Zab. Jsme na cestě z Erbílu do Mosulu, naším cílem je centrální knihovna v areálu Mosulské univerzity, která byla zničena za vlády Islámského státu mezi lety 2014 a 2016 i při dobývání města koaličními silami.

 Ani oblaka prachu a písku, které víří kamiony nacpané materiálem na obnovu města, nedokážou skrýt, že tudy prošla válka teprve nedávno. Kousek od silnice pracují čety profesionálů, kteří čistí zdejší krajinu od min. Vojenské checkpointy, zákopy a kulometná hnízda, ze kterých zlověstně čouhají hlavně zbraní, míjíme každých pár kilometrů.

Město i kampus v troskách

Mosul nás vítá válečnými kulisami, které po sobě zanechá každý ozbrojený konflikt v hustě obydlené oblasti. Jen těžko hledáme dům, který by neměl nějaký šrám. Mezi tím vším ale opět pulzuje život, který se po osvobození rychle vrátil do této části města. 

Rušno je i u brány do rozlehlého areálu Mosulské univerzity a hned za ní skoro nic nepřipomíná centrum blízkovýchodní vzdělanosti. Ulice lemují trosky, zcela bez zásahu je jen pár budov v kampusu. „Areál univerzity je nejzničenějším místem ve východním Mosulu,“ říká prezident univerzity Akram Hussein Albado. I v budovách, které je dnes možné využívat, často chybí kusy stropu a základní vybavení.

„Za dob takzvaného Islámského státu fungovaly jen tři oddělení univerzity, které bojovníci potřebovali, tedy lékařská fakulta, stomatologie a farmacie,“ přibližuje nedávný život univerzity doktor Abdul Ameer. „V těchto oborech byli učitelé nuceni chodit do práce a vyučovat, ostatní zaměstnance radikálové jednoduše propustili,“ dodává.

O tom, jak Islámský stát opuštěný areál využíval, koluje mezi místními mnoho verzí od té, že se po budovách přesouvala rozvědka radikálů, až po tu, že se v laboratořích vyvíjely nové chemické látky a zbraně.

Každopádně během bojů o východní Mosul se areál stal terčem spojeneckých leteckých útoků, které završily tříletou okupaci radikálů.

Miliony svazků skončily v plamenech

Profesoři mezitím vyučovali v Kirkúku a dalších městech, kam se univerzita a její studenti během okupace přesunuli. Vyučování se začalo do původního areálu pomalu vracet před čtyřmi měsíci, nicméně vedení univerzity očekává nový semestr s optimismem. 

„Chtěli bychom znovu otevřít všech 23 fakult, ale budeme muset například dvě fakulty sloučit do jedné budovy. Očekávám, že opět budeme mít 45 tisíc studentů,“ plánuje Albado.

Těm ale bude chybět srdce každé univerzity – centrální knihovna, která byla zdejší chloubou od roku 1974. „Uvnitř bylo 250 tisíc knih a milion dalších svazků, elektronická knihovna, noviny a další prameny nutné k výzkumu. Všechno shořelo,“ říká Abdul Ameer.

Všude kolem se válí trosky, uvnitř knihovny jsou ještě vidět sežehlé regály s fondy, které ukrývaly mnoho vzácných tisků nedozírné hodnoty. Dovnitř budovy se stále nesmí kvůli nevybuchlé munici.

„Od několika nevládních organizací a soukromých iniciativ jsme už dostali nové knihy, které zatím ukládáme do skladů. OSN nám pomohla s úklidovými pracemi, ale prioritou je teď obnovit budovu a pořídit do ní vybavení. Plán na rekonstrukci máme, ale schází nám prostředky,“ říká Abdul Ameer a smutně se dívá na ohořelý vchod.

„Víte, já jsem tady také studoval elektroniku na strojírenské fakultě. Do knihovny jsem chodil pravidelně studovat od roku 1975 do roku 1979,“ vzpomíná na studentská léta a v hlase má stejnou nostalgii jako o desítky let mladší současní studenti.

Pětadvacetiletého Muaze Samiho Salmana rušíme přímo v posluchárně při zkoušce ze statistiky. Podobně jako ostatní strávil poslední měsíce studia ve vzdáleném Kirkúku a teď je rád, že může dělat zkoušky zpět na své alma mater.

Byl to dům vědomostí nejen pro studenty

„Z knihovny měl prospěch každý, nejen studenti. Když někdo nemohl sehnat nějakou knihu v knihkupectví, vždycky jsem ji našel tady,“ tvrdí Salman, který by po studiích rád pracoval jako učitel. „Do knihovny jsem chodil pravidelně, bylo tam mnoho vzácných knih, knih, které člověku otevřou obzory,“ říká.

Na studentské časy rád zavzpomíná i Barzan Abdulaziz Idrees, který promoval na zdejší pedagogické fakultě před jedenácti  lety. „Knihovnu jsem využíval opravdu hodně, zvláště ve čtvrtém ročníku, kdy jsem pracoval na svém výzkumu,“ líčí Barzan Abdulaziz Idrees.

„Pro mě byla knihovna vlastně důležitější než fakulta, protože v knihovně prostě můžete najít všechny knihy. Pro mě je to dům vědomostí pro nás všechny, zdaleka nejen pro studenty,“ vysvětluje svůj vztah ke knihovně a dodává, že vidět knihovnu v tomto stavu je pro něj bolestivé.

Lidská solidarita

Čechům není osud knihovny lhostejný, a tak se tým knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze rozhodl kolegům v Mosulu pomoct. Ve spolupráci s Člověkem v tísni uspořádali veřejnou sbírku na obnovu knihovny.

„Na počátku všeho byl článek o mosulské univerzitní knihovně v magazínu New Yorker a především lidská a profesní solidarita. Postupně se do sbírky zapojily všechny univerzitní knihovny v České republice a my doufáme, že do konce roku vybereme co nejvíce finančních prostředků,“ říká ředitelka knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Klára Rösslerová.

„Naší rolí je pomoct s organizací sbírky, vybrané peníze potom na místě předat zástupcům knihovny a dohlédnout na to, jak dar využijí,“ doplňuje koordinátorka iráckých projektů Člověka v tísni Naďa Aliová.

Ale zpět do Mosulu před torzo jedné z nejvýznamnějších knihoven na Blízkém východě. „Jsem rád, že se lidé v Čechách rozhodli knihovnu podpořit. Opravdu musí cítit, co teď prožíváme, protože pomáhají knihovně na druhém konci světa, kterou možná nikdy osobně nenavštíví,“ uzavírá Idrees.

Autor je pracovníkem organizace Člověk v tísni.